Spolu až do konce

43

Marinette

"Tikky, zahaj poslední část operace. Všechny odtud dostaň." řekla jsem a podívala jsem se na Nina.

Měli jsme tak málo času si všechno říct, než se naše cesty opět rozdělí. Byla to poměrně rychlá akce do 30 minut byla Divize vyčištěná a to potvrdil i Nino. Kromě nás dvou tady nikdo nezůstal. Děti a adolescenti, byly převezeny na jednu ze základen Institutu a rekruti s mentory do předběžného vězení. Musím uznat, měla jsem štěstí. Sice jsem dost rekrutů tady zabila, ale zvládla jsem to.  Až na pár modřin a tržných ran. 

A co teď, jsi připravená odejít?" řekl Nino když jsem procházeli halou. Vyndala jsem sluchátko z ucha a rozdupla ho, promiň Tikky, řekla jsem v duchu.

"Oba víme, že Divize byť byla jenom jedna tak její nejlepší vrazi vraždí po celém světě a je potřeba je zastavit. " povzdechla jsem.

"Takže chceš otevřít svojí minulost a postarat se o všechny se kterými si kdy spolupracovala."

"Ano, Institutu o nich neví a já chci aby to tak zůstalo."

"V tom případě si vezmi data z té černé skřínky a sjednej spravedlnost." řekl a podal mi jí.

"A co ty?"

"Normální život asi pro mě nebude, ale doufal jsem, že zasednu vedle Tikky a Plage u jednoho z počítačů Institutu." zasmál se.

"Ty máš v Institutu dveře vždy otevřené." 

Adrien

Od konce mise už uběhly skoro tři hodiny, když mě Tikky, Plaga a pár ozbrojenců odvedli do zásahového vozu a následně odvezli do opuštěné továrny. 

Členové zásahové jednotky utvořili formaci a už zbývalo jen počkat co se bude dít.

Po pár minutách se otevřely mohutné ocelové dveře a vešli dovnitř dva muži a třetí měl černý pytel přes hlavu. Byli od nás dva metry, když jeden z mužů sundal ten černý pytel. 

"Otče?" vykřikl jsem, i když jsem to malinko tušil.

"Adriene, ty žiješ...ona tě nezabila a ani nemučila?!" řekl a prohlížel si mě od hlavy až k patě.

"Ne, neměla důvod." 

"Je to vrah a nájemný zabiják." řekl a snažil se přitom vyvléknout mužům co ho drželi.

"To možná byla díky Divizi, ale její skutečná tvář není."

"Opravdu? Tak mi řekni, proč je teď s námi v jedné místnosti a čeká na rozkaz, aby mě zabila."

"Agentka Marinette tady není a i kdyby byla, má jediný úkol nenechat vás utéct." řekl šéf Institutu.

Nino

"Tak kde sakra je?" obořila se Marinette.

"Už tam budeme, do Paříže se přesunula jen kvůli Adrienovi."

"Co to nechápu, vždyť je to tak riskantní, navíc s jejím vzhledem se dá těžko něco udělat."

"To máš pravdu, ale ona je ta co se stará o zběhlé děti Divize co se dostaly ven a má dost důkazů proto Gabrielovi." řekl jsem a přeřadil jsem rychlost v autě.

"Takže je to jeden z těch svědků co usvědčí společně s důkazy Gabriela."

"Přesně, spojila se se mnou před pár týdny, ale jsem si sto procentně jistý, že je to ona." 

Gabriel

"Je konec Gabriely Agreste." řekl šéf Institutu.

"Ne není, se vším se musí počítat i s tím, že mě Marinette unese z Divize." řekl jsem posměšně.

"Máme dost důkazů pro obvinění nejen z obchodu s lidmi, plánování atentátů a únosy dětí, máme i svědka co to vše může potvrdit a dokázat." pokračoval šéf Institutu.

"Není osoby co by mi to vše mohla dokázat." rozesmál jsem se.

"Je konec otče, vzdej se." řekl Adrien.

"Ne synu, tohle je teprve začátek. Mám vás přesně tam kde jsem vás celou dobu chtěl mít."

Jednoho z mužů jsem udeřil svou hlavou a druhého odkopl. V ten okamžik vtrhli do budovy muži z mé záložní ochranky a začala palba. Stáhl jsem se a Nathalie byla u mě i s neprůstřelným štítem, za který sem se oba schovali.

"Palte, zabíte jejich šéfa."

Adrien

Jen tak tak jsem strhl šéfa Institutu k zemi. Naše ochranka udělala štít ze svých vlastních těl a tak jsem se schovali za sloupy. Během pár vteřin jejich těla ležely bezvládně na zemi a nezachránila je ani neprůstřelná vesta.

Šéf a já jsem byli za jedním sloupem, Tikky a Plage byli každý za jedním. Ustala střelba.

"Adriene, buď rozumný a vrať se zpět, jsem tvá jediná rodina. Rodina je nadevše."

"Ty nejsi má rodina, moje maminka zemřela tvojí rukou."

"Dám ti poslední šanci vrať se a začneme znova, jako já  začnu znovu s Marinette hned jak jí chytím."

"Marinette je moje." zařval jsem a vytáhl si zezadu kalhot zbraň a zásobníky.

"Marinette je moje, proto jsem jí jako malou holčičku koupil a počkal si až z ní bude ten správný zabiják." řekl.

To už jsem nevydřel a začal střílet. Byla to dlouhá přestřelka a neustálé ustupování za další sloup. Jeho muži stříleli a všude vzduchem lítala na jemné kousky omítka. Stačilo se nadechnout a člověk se začal pomalu dusit. Byli jsem už v rohu a nebylo kam dál ustoupit, a i když jsem jich dvanáct zastřelil pořád jich dost zůstalo.

"Do prdele." zaklel jsem.

"Copak Adriene, došly náboje?" řekl otec.

Otočil jsem se, vykoukl zpoza sloupu, rozběhl jsem se  a střílel jak jsem jen nejlépe uměl. Trefil jsem dalšího a pak dalšího a tak dál, až v tom jsem z ničeho nic ucítil štiplavou bolest v mém pravém rameni. Přes šedou mikinu jsem uviděl červený zbarvený flek.

"Adriene" zařval Plage .

"Adriene, poslední šance vrať se zpět ke mně jak je vidět opustil tě tvůj anděl strážný." řekl otec a pomyslně ke mě natáhl ruku.

Zamotala se mi hlava a já padl na kolena. Zbraň jsem stále držel v ruce co jsem měl podel těla. Zavřel jsem oči a čekal poslední ránu a mojí smrt. Při nádechu co jsem myslel, že je můj poslední jsem uslyšel střelbu. ale nic jsem necítil. 

"Jeho strážný anděl ho nikdy neopustí, ať bude kdekoliv." řekl dívčí hlas.

V tom jsem uslyšel dopad na zem nějaké osoby za mými zády a následné otočení a zvednutí ze země. Ucítil jsem tu známou vůni a věděl jsem, že musí své oči otevřít.

"Marinette." zašeptal jsem když jsem moje oči střetli s těmi jejími. Natiskla si mě blíž k sobě a za zády pomocí tlačítka roztáhla neprůstřelný štít.

"Ty ty problémy prostě přitahuješ." zasmála se a zastřelila dalšího ozbrojence.

"Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím po tom vzkazu." vychrlil jsem.

"To já myslela taky, bylo by to tak lepší pro tebe." zašeptala.

"Marinette znova se vidíme, ty víš co chci." zakřičel otec a luskl prsty, do haly se nahrnuli další jeho ozbrojenci.

"Říkal jsem přece, že tě nenechám odejít, když s tebou má své plány." dodal otec.