Vzbudil mě budík, co jsem měla nařízený na 6 ráno. Měla jsem pocit, jako by se po mě prohnalo stádo slonů a přejel parní válec. Vstala jsem, vyhrabala mobil z batohu a budík vypla. Byla jsem zkroucená na podlaze mezi předsíní a chodbou a ležela jsem zkroucená v menší kaluži krve. Zasténala jsem a pomalu jsem se posadila. Držela jsem si hlavu, hrozně mi v ní totiž tepalo, ale nemohla jsem si vůbec vzpomenout, co se stalo po příjezdu domů. Jen ten 'rozhovor' s rodiči a pak už jen tma. Chtěla jsem se postavit, jenže mi to bolest nedovolila. Podívala jsem se na nohy a zjistila, že mám jednu celou od krve. Pomalu jsem si stáhla teď už rudé rifle a snažila se neječet bolestí. Měla jsem tam obrovský škrábanec, vypadal i hluboce a já se musela kousnout do jazyka, abych zděšením nevykřikla. Nakonec jsem se velmi pomalu postavila a nějak se dopravila do koupelny.
Po velmi bolestivé sprše jsem si vzala ručníky a začala s ošetřováním. Stáhla jsem si tu nohu a zbytek ran jsem si obvázala, nebo zalepila. Díkybohu na obličeji nic moc nebylo, jen to z minula, takže jsem si to zamaskovala make-upem-to mi připomíná, že ho musím dokoupit, moje malinké zásoby se totiž velmi ztenčily.
Hodila jsem na sebe volnou mikinu-jak jinak než s kapucí a volnější rifle. Díkybohu jsem vypadala normálně, takže strach mít nemusím. Kapuci jsem si stáhla hlouběji a začala jsem se obouvat, když tu mě někdo chytil za kapuci, strhnul ji a chytl mě za vlasy. Zaúpěla jsem a skrčila se.
,,Předsíň jsem vytřela, ale příště si to hezky uklidíš" zasyčela mi do ucha matka. ,,A ten krvavý obtisk ruky na stěně si s tebou vyřídím po škole." řekla a zmizela v obýváku. Tohle bude špatné.
Ve škole byla celkem nuda, jenže mě odchytil Shawn.
,,Hele, Char, vím, že je to už dlouho ale chtěl bych to zkusit znova" pousmál se na mě Shawn.
,,Možná by to šlo" řekla jsem opatrně. Pak se mi ale vybavila matka, jak se směje mému úspěchu a nápad jsem zamítla.
,,Nebo, radši ne, promiň" namítla jsem a Shawnova tvář se celá zamračila.
,,Takže někoho máš?" zeptal se rázně.
,,Ne, to v žádném případě, já jen že.. Jo, nejspíš ano" povzdechla jsem si nakonec. Nemohla jsem najít jediný pravdivý argument, proč by to nešlo a vymýšlet jsem si nechtěla.
,,To je skvělé" řekl nadšeně Shawn. Bohužel mě pevně objal a stiskl mi tím břicho. Potlačila jsem zaúpění, ale slzy bolesti ne. Rychle jsem se vysmekla.
,,Tak zas někdy" křikla jsem a rychle se rozešla pryč. Tohle bylo jen o kousek.
...
Popravdě, ani jsme nečekala, že to splníte, ale na 19 kapitole mám 15 hvězdiček a na Nekapitole 12!!! Bože, miluju vás, lidi <3 Jste hrozně úžasní, navíc přečtení moc rychle stoupá, stejně jako hvězdičky, komenty a ukládání na seznamy čtení. Lovuju vás <3