"Dobré ráno." zdravila jsem na cestě učitele, do mé třídy.
Když jsem do ní přišla, tak tam nebyla ani jedna z těch tří kráv. "Snad už se ani neobjeví." podotkla jsem.
Už jsem si tak nějak zvykla na to zírání všech lidí na mě, ale dneska to bylo takový jiný. Koukali se na mě strašně vážně a naštvaně, jako kdybych něco provedla.
Nebo je to jenom moje představivost? Nic jsem neudělala.. Doufám..
"Dobré ráno." pozdravila jsem Emmu, která se na mě koukla docela vystrašeně.
"Copak?" zeptala jsem se ihned.
"Nicol, po škole kolují zvěsti, že jsi prý zbila a už dlouho šikanovala ty tři tady." řekla mi vážně Emma.
"Emmo, ale já-" "Vím. Vím, že to není pravda. Ale sama ti nijak nepomůžu." zakroutila lítostně hlavou. "To je dobrý, nějak to zvládnu." povzdychla jsem si, a když přišla učitelka, tak jsme se všichni postavili.
"Dobré ráno, sedněte si." řekla a začala dělat docházku.
"Nicol, potom za mnou přijď do ředitelny a o něčem si promluvíme." podotkla učitelka a já se fakt začala bát, že to nijak neukecám.
"Ano." přikývla jsem poraženě.
Hodina ale probíhala naprosto v klidu. Až na to, že jsem se celý její obsah bála jak vystrašený morče..
Kruci, to ty tři nemohly už konečně dostat rozum a nechat mě na pokoji? Aniž by si mě všímaly? Proto jsem na ně nikdy nevztáhla ruku... A to ony mi daly facku a málem by mě i zbily..
"Konečně" už zazvonilo. Nevěděla jsem, jestli to mám brát jako, že jupí, konečně končí hodina, nebo achjo, už končí hodina.
"Nicol." kývla na mě učitelka a já nuceně vstala.
"Když tak si mě zavolej, potvrdím, co ti všechno dělaly." stiskla mi ruku Emma.
"Snad to nějak zvládnu." usmála jsem se nuceně na ní, což už i nejspíše poznala.
Sledovala jsem učitelku přes celou školu, až k ředitelně, kde jsem vlastně ještě ani jednou nebyla.
Učitelka zaklepala a po zaznění slova "dále" jsme obě vstoupily.
A za stolem tam na mě koukal naštvaně ředitel.
Jo, omlouvám se za pozdní díl, ale bavila jsem se s rodinou u stolu, což je asi pochopitelné :) Zatím Bye, Bye