Část 11 - Omlouvám se

298 39 12


"Už zase!" silně jsem ho bouchla. "Už zase jsi se ani nezeptal." měla jsem slzy na kraji. "Promiň." řekl trochu vylekaně s načervenalou tváří.

"Už mi nelez na oči!" chtěla jsem vyběhnout z auta, ale on mě chytil za ruku. Jakmile ale viděl mojí zčervenalou tvář, po který se koulely slzy, pustil mě..

Bežela jsem domů, a když jsem tam přiběhla, odemkla jsem dveře, po nichž jsem sjela dolů. Už zase... cítím ten pocit... Moje srdce tepe neuvěřitelnou rychlostí a moje krev je úplně vařící.. 

"Nicol!!" vyjekl strašlivým hlasem můj táta a moje pocity se ihned změnily na vyděšený. "Ano?" rozklepala jsem se a pořád seděla na zemi.

"Jdeš pozdě!!" hodil po mně opět skleněnou láhev od piva, která se ode dveří rozbila. Rychle jsem se koukla na mobil, který ukazoval 19:32. Posraný 2 minuty mám  zpoždění...

"Omlouvám se." řekla jsem hrkavě.  "To nevystačí." vzal si pásek z kalhot a začal jím mě bít.

"Omlouvám se... Omlouvám se.... Omlouvám se..." opakovala jsem dokola a to samé slovo.. 

Omlouvám se...

"Však já ti ukážu!" pořád a pořád mě jím bil. Poté vzal skleněnou lampu ze skříně vedle a hodil ji vší silou po mně. Trefila mou nohu a rozbila se. "Já tě naučím nechodit pozdě!" vykřikl.

Já jsem to nevydržela otevřela jsem dveře a začala utíkat, jak o život, o který si myslím, že mi částečně jde.. Můj otec, jelikož měl hroznou fyzičku a nadváhu, by mě v žádným případě normálně nedohonil.

Ale já měla rozseklou nohu a všechno mě bolelo, teď on měl navrch.

Běžela jsem tam, kde stál Akio s tím autem, ale už tam nestál. A moje poslední naděje uhasla. A já mu řekla, že ho už nikdy nechci vidět, přitom bych ho teď ze všech lidí tady uvítala nejvíce..

Můj otec mě chytil a povalil mě na zem. Snažil se mi roztrhnout oblečení, ale kolem šel nějaký muž, který ihned přispěchal na pomoc, nerozeznala jsem ho, nejspíše jsem ho ani nikdy neviděla.

"Hej!" vyjekl a odtrhl mě od něj. Měl asi 30 a měl silnou postavu. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. "Uklidněte se!" snažil se ho udržet a můj táta z alkoholu ztrácel vědomí, dokud neomdlel.

"Jsi v pořádku?" řekl mi ten pán a ihned zavolal policii a záchránku.

A já jsem opakovala jedno a to samý slovo pořád dokola.

Omlouvám se..

Správná odpověď byla C a D :3 A ano, omlouvám se, že vydávám tak pozdě, ale byla jsem venku a neměla k tomu přístup, tak se ještě jednou omlouvám :/ Zatím Bye, Bye

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Správná odpověď byla C a D :3 A ano, omlouvám se, že vydávám tak pozdě, ale byla jsem venku a neměla k tomu přístup, tak se ještě jednou omlouvám :/ Zatím Bye, Bye

Bad BoysRead this story for FREE!