Bad Boys. To je jméno skupiny, která je poslední dobou jediné téma, o čem se holky baví. Mladí, hezcí a úspěšní kluci, který každý miluje. Až na mě....
Po příjezdu policie, zatkli mého otce, který se po chvilce probudil. Vypadal jako zombie... Divím se, že mohl stát na nohou. A jakmile mě uviděl, začal zase běsnit.
"Ty čubko!! Pusťte mě na ní! Je to všechno její vina! To ona!" řval na mě a já se zase začala klepat. Policie ho bouchla obuškem do hlavy a on zase omdlel.
Mě potom záchranka odvezla do nemocnice, kde mě ošetřili. "Bolí vás ještě někde?" zeptala se mě sestřička a já zakroutila hlavou.
"Dokážete sama chodit?" Já kývla. "Teď si vás odveze jeden strážník, který vás odveze na policii, tam řeknete, co se stalo, ano?" já kývla.
Předala mě nějakýmu strážníkovi, který mě bez jediného slova odvezl na policejní stanici do výslechové místnosti. A výslech začal.
"Můžete nám prosím popsat, co se stalo?" zeptal se mě policajt. Já jsem se nezmohla ani na slovo.
"Máte někoho, kdo by se o vás mohl postarat?" Jako bych měla... Ani nevím, kde Emma bydlí a doteď jsem nedostala její číslo a jediný číslo, který mám je....
Na něj..
Z kapsy jsem vytáhla pomuchlaný Akiovo číslo a předala ho policajtovi.
"Je to na někoho známýho?" zeptal se mě a já pouze kývla. Ale divila bych se, kdyby po tom všem přišel... Řekla jsem mu, že ho už nechci vidět..
"Zavoláme mu, ale potřebujeme vědět, co se stalo, abychom mohli potrestat vašeho otce. No tak.. Řeknete nám to?" usmál se na mě ten policajt a jeho úsměv mě zcela uklidnil.
"Od té doby, co zemřela matka mě bil, vždy, když jsem šlápla s něčím vedle. Ať už to byli známky, uklízení, čí chození ven. Večerku jsem měla v 19:30. Ale dneska jsem přišla v 19:32. Začal mě bít páskem. Hodil po mě vázu a já utekla. Poté, když mě dohonil, mi pomohl ten pán." řekla jsem stručně.
"Děkujeme moc, udělám vše, abyste ho už neviděla, ano?" "Děkuju." kývla jsem.
Ten detektiv odešel a mě tam nechali samotnou sedět. Po chvilce ten detektiv přišel a nabídl mi vodu, kterou jsem ale odmítla. Neměla jsem chuť na nic. Chtěla jsem prostě být v klidu.. A sama...
Po chvilce někdo zaklepal na dveře, a když ho detektiv slovem pustil dál, objevil se v nich udýchaný Akio, který měl náplast tam, kde jsem ho bouchla.
"Akio." po tvářích mi stékaly slzy. Šla jsem k němu a silou ho objala.
"Promiň... Promiň..."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Předem se omlouvám, že zítra nevyjde díl, jelikož jsem pryč, tak ho neočekávejte :/ Zatím Bye, Bye
