O šestnáct let později
Hnědovlasý mladík běží po schodech do prvního patra střední školy. Dnes ho vyučování nebavilo, přestože školní rok teprve začal a profesoři byli ještě mírní.
„Hej, hej, Davide!“
Mladík se zastaví a čeká, až ho doběhne nejlepší kamarád. S Markem jsou přátelé již od školky. Zvládli spolu základku a dokonce nastoupili na stejnou střední. Markovo rodiče jsou navíc blízkými přáteli jeho otců.
Ano, David má dva taťky. Když se jich ptal, kde má maminku, bylo mu řečeno, že žádná není a že vše se dozví v šestnácti letech.
Nevadí mu, že má rodiče gaye, vždyť je to úplně normální, navíc, on sám pociťuje jistou náklonnost ke stejnému pohlaví.
„Hej, kámo. Kam ses tak rozeběhl? To tě ta škola tak nudí?“ směje se Marek, když ho konečně dožene.
„Brácho, víš přece, že mám dneska narozeniny. Je mi šestnáct. Dneska se dozvím rodinné tajemství.“ prohlásí nadšeně David.
„Nojo, nojo. Vždyť už mlčím. Vím přece, jak ti na tom záleží.“ odpoví Marek.
„Přijdeš na oslavu? Přijdeš? Bez tebe by to nebylo ono.“ udělá hnědovlásek psí pohled.
„Jak o tom můžeš pochybovat? Jasně, že přijdu. I s našima, potřebují totiž něco probrat s tvými rodiči. Aspoň budeme mít klid.“ mrkne Marek na svého kamaráda.
Ten se šťastně usměje, rozloučí a utíká rychle domů. Má to blízko, bydlí s otci v malém domku poblíž školy. Navíc, nedaleko stojí vila, kde má sídlo rodinná firma.
Jakub, starší taťka, je lékař a léčitel.
Lukáš, mladší otec, provozuje nejlepší bezpečnostní agenturu v republice. No a obě společnosti mají sídlo v jedné budově.
Pracuje tam i Markův táta, zatímco mamka je lékařkou v zahraničí.
David dojde domů, zavře domovní dveře a tašku s učebnicemi pohodí pod věšák.
„Jsem doma!“ zakřičí na celý dům, ale žádná odpověď nepřijde.
Vydá se tedy do obývacího pokoje.
Cestou si jako pokaždé, prohlíží výzdobu domku. Všude na stěnách jsou vyobrazena egyptská božstva, na skřínkách a poličkách leží sošky, nebo různé předměty.
Jeho rodiče jsou doslova posedlí starověkým Egyptem. A jejich syn tuhle vášeň zdědil po nich.
Zvláštní je, že zde převažují sochy a malby Hora a Sutecha.
David si všiml, že Lukáš nosí přívěsek ve tvaru Sutechovy psí hlavy, zatímco Jakub nesundavá Horovo oko.
On sám dává přednost kříži Anch.
Ani si nevšimne, že během přemýšlení dorazil do obýváku.
Uprostřed, na konferenčním stolku, leží čokoládový dort. Vedle stolu stojí oba usměvaví tátové.
„Vše nejlepší, Davide.“ praví Jakub a obejme svého syna.
„Vše nejlepší, synku.“ přidá se Lukáš, ale pouze Davidovi potřese rukou. Zdá se být duchem nepřítomný.
„Přemýšleli jsme, jaký dárek ti dát, až nás napadlo tohle.“ pokračuje Jakub a podává synovi malou krabičku.
David ji otevře a s úžasem hledí na stříbro-zlatý amulet na bronzovém řetízku. Je to Anch.
„Páni! Děkuji, moc děkuji. Je nádherný.“ rozplývá se nad dárkem David.
„Je z elektrumu, což je slitina zlata a stříbra, používaná ve Starém Egyptě. Bude tě chránit. Má ještě jednu funkci, ale o té se dozvíš později.“ praví Lukáš.
David je nadšený. Přesně takový chtěl. Je mnohem úžasnější než ty, které se dají koupit v klenotnictví, nebo na trhu.
Hned si amulet zavěsí na krk a pocítí zvláštní pocit úlevy a bezpečí.
Což mu také připomene slib, který mu tátové kdysi dali.
„Tati a tati? Je mi šestnáct. Řeknete mi teď, kde je máma?“
Jakub si povzdychne a pohlédne na manžela, který kývne hlavou a řekne:
„Posaď se, synu.“
David si vleze do křesla a jeho rodiče se posadí naproti na pohovku.
Muži si chvilku hledí do očí, jakoby si četli navzájem myšlenky. Nakonec si slovo vezme starší z nich.
„Tomu, co ti řekneme, nebudeš chtít věřit, přesto tě ujišťuji, že je to pravda.
Egyptská mytologie je skutečná. Bohové opravdu existovali a mnozí žijí ještě dnes, v moderní době.
Často sestoupí mezi smrtelníky a spojí se s nimi. Zplodí děti, kterým se posléze říká polobozi.
I my k nim patříme.
Já jsem syn Hora a Lukáš je syn Sutecha.“
David nevěřícně kouká na svého otce, ale v hloubi duše cítí, že je to pravda.
„A.. Já? Jsem také polobůh?“
„Ne, synu. Nejsi.“ zničí synovu bláhovou naději Lukáš a pokračuje:
„Před šestnácti lety se můj otec rozhodl získat Horův trůn a vyvolal proto velkou válku, kdy se bohové rozdělili na dvě strany.
Já s Jakubem jsme byli na straně Hora a vydali se pro jisté artefakty, potřebné k porážce mého otce.
Skutečně jsme je získali a Sutecha porazili, avšak..
Jeden z jeho rádců byl ve skutečnosti prabůh tmy. Nejstarší ze všech bytostí.
Uvěznil Hora i Sutecha. Zabil spoustu lidí i několik bohů.
Zničil ostrovy a jeden světadíl.
O tom ses učil ve škole.
Jedinou nadějí bylo mocné kouzlo světla.
Získali jsme všechny potřebné ingredience, ale byla potřeba oběť dvou bohů.
Naši otcové, Sutech a Hor ji podstoupili a předali svou moc nám.
Já a Jakub jsme se stali bohy.
Vzali jsme se a o svatební noci ses z naší lásky zrodil ty.
Nejsi polobůh. Jsi bůh. Syn dvou nejmocnějších bohů historie.
Jsi potomek světla i zla, řádu i chaosu. Jsi jedinečný.
A dostal jsi také egyptské jméno. Na památku Sutecha a Hora se jmenuješ SethHor.“