Země se otřásla a nebe zahřmělo.
Prabůh temnoty, první z prvních, tuší, že se stalo něco nepatřičného.
Cítí oslabení tmy a naopak posílení světla.
Tma již není tak hustá, jako když ji seslal.
Je třeba, aby zahájil konec.
Prozatím začne s ostrůvky a ostrovy. Pevnina přijde na řadu hned poté.
Kuk roztáhne ruce a představí si, jak se zem láme, jak se skály bortí, jak moře pohlcují život.
Pak do své představy vloží moc.
A opravdu.
Moře jsou rozbouřená, přílivové vlny vysoké stovek metrů narážejí na pevninu ostrovů a pohlcují je.
Lidé, obyvatelé těch míst křičí a volají o pomoc.
Mnozí se modlí.
Ale žádný bůh nezasáhne.
Žádný nemá tu potřebnou moc.
Ani bohové moří a že jich je požehnaně, s tou katastrofou nic nesvedou.
Vody je neposlouchají.
A tak veškerá božstva všech světů a ras mohou jen tiše přihlížet té zkáze a smrti sta tisíců nevinných lidí.
Po třech hodinách je dokonáno.
Moře a oceány jsou nyní bez poskvrny. Čistá a hladká, bez jediného malého kousku půdy či vyčnívajícího kamene.
Všude jen voda a samá voda.
Jen jeden bůh je spokojen tím jevem.
Kuk si radostně tleská, neboť brzy stejně zničí i světadíly, jeden po druhém.
Přesto vidí na celé situaci několik kazů.
Bohové Řecka a Asgardu se vzepřeli jeho vládě i jeho skutku.
Je potřeba zničit ty bídné červy jednou provždy.
A začne mladšími božstvy.
Mrknutím oka se přenese před pevnost Gladsheim.
Pozvedne ruce a vyvolá mocnou bouři temnot.
Černý vítr naráží do hradeb a zdí města i pevnosti.
Náhle se zableskne, slabě, ale přece.
A z bran Ódinova sídla vyjede armáda bohů.
Ke Kukovi míří blesky i ohnivé koule.
Čistý vítr se snaží prorazit ten černý.
Zem pod jeho nohama zamrzá.
Avšak nic z toho mu nemůže ublížit. Přes temný závoj nepronikne ani ta nejsilnější magie.
Kuk ještě více zesílí nápor a konečně spatřuje první výsledky.
Hradby mocného sídla se již zřítily. Budovy ve městě pohltila zem.
Gladsheim se stále drží, nicméně, její zdi začínají pukat.
Prabůh se potěšeně usmívá.
V tom, zničehonic jej srazí k zemi bolestný úder.
Leží ve sněhu, na hrudi mu spočívá mohutné kladivo.
Pokouší se zvednout, ale zbraň je příliš těžká a on ji nedokáže zvednout.
Bouře pomine, jelikož se její tvůrce nesoustředí.
Po několika vteřinách je obklopen bohy Asgardu.
„Nu, velký Prastarý. Nejsi tak silný, jak se zdálo, což?“ pronese posměšně Thor, majitel onoho kladiva.
Neboť to byl právě on, kdo dokázal prorazit štít tvořený tmou.
„To stačí, synu,“ praví vysoký starý bůh s páskou přes oko.
Ódin poklekne ke Kukově hlavě a pokračuje:
„Nevím, zda bychom tě dokázali zničit. Proto zavoláme ty, kteří to jistě zvládnou.
Skadi, pošli zprávu egyptskému bohu světla.“
Než paní zimy stačí udělat sebemenší pohyb, prabůh se rozchechtá a rozplyne v dým.
Vzápětí stojí přímo proti překvapeným Seveřanům.
„Opravdu sis myslel, že mě tak snadno porazíš, Ódine Všeotče?
To nedokáže nikdo.“
Kuk mávne a vyšle proud čisté temnoty. Odmrští bohy do dálky, krom jediného.
Ódin v mysli promluví ke svým synům:
„Heimdalle, otevři Bifrost, a dostaňte se pryč.
Thore Ódinsone, můj dědici.
Veď je. Jděte do Egypta, tam budete v bezpečí. Poslechni mě, naposledy...“
Vládce Asgardu pozvedne pohled vstříc smrti.
„Za svou domýšlivost nyní zemřeš, Všeotče.“ praví s úšklebkem Kuk a položí severskému bohu dlaň na temeno hlavy.
Ódinovo tělo zčerná, až se z něj stane jen stín. A s posledním vykřikem bolesti se rozplyne.
Kuk následně, nevědíc o posledním přání boha, jehož právě zabil, vypustí ze svého těla temnotu zkázy.
Ta se rychle rozšíří, pohltí celý zdejší svět a vymaže jej z existence.
Poté se, prozatím unavený, prabůh vrátí do Egypta, aby nabyl sílu ke zničení dalších bohů, tentokrát řeckých.
Neví, že těsně před Ódinovou smrtí otevřel Heimdall duhový most a severští bohové v čele s novým vůdcem opustili Asgard a vstoupili do síně ohnivého světla.
Její obyvatelé se vyděsí a připravují obranu proti nezvaným hostům, dokud je jasným hlasem nezarazí Re:
„Dost! Těchto se nemusíte obávat. Nejsou našimi nepřáteli.“
Pak se obrátí k příchozím:
„Thore. Vítám tebe i tvé druhy ve svém paláci.
Je to v současné době jediné bezpečné místo v Egyptě.
Co vás přivádí?“
Thorovy oči se zalesknou slzami, když slunečnímu bohu vysvětluje, proč přišli:
„Poslal nás sem otec.
Prabůh temnoty napadl Asgard.
Srazil jsem jej Mjöllnirem, ale on se zpod něj dostal a smetl nás.
Otec mě a Heimdallovi poslal poslední instrukce, ať utečeme k vám.
Poté jej Kuk zabil a zničil celý Asgard.“
Re soucitně pohlédne na Ódinova syna a nového vládce severských bohů.
„Jste zde vítáni, Thore Ódinsone.
Máme plán, již se začal uskutečňovat.
Lukáš se stal bohem namísto svého otce a společně s Jakubem teď míří za dalším úkolem.
Až přijde čas, všichni bohové napadnou Kuka, aby odvrátili jeho pozornost.
Pokud vše vyjde, jak má, brzy jej porazíme.
Jen si přeji, aby do té doby ještě bylo co zachraňovat.“