Kuk se rozhlédne kolem sebe.
S uspokojením vidí jen samou tmu.
Přesto by měl lepší náladu, kdyby Re a bohové neuprchli.
Nicméně, jejich útěk znamená jedno, bojí se ho.
Zřejmě byl příliš ukvapený. Seslal temnotu ještě před tím, než bohy spoutal. Re využil situace a všechny přenesl pryč.
Ale nevadí, však on je najde, nebude to dlouho trvat.
Není kam spěchat, nemohou se mu již postavit.
Světlo je slabé, prvotní plamen brzy zhasne a už nikdy nevzplane.
Nyní je čas postarat se o zbytek světa.
Škoda, že Titáni i ledoví obři selhali, bude muset řecká a severská božstva zničit sám.
Jak asi musí být vyděšení. Bude to určitě zábava.
******************************
V trůním sále hory Olymp rokuje dvanáct nejvyšších bohů o situaci v Egyptě.
Spolu s nimi zde na zlatých židlích sedí i dva polobozi Theo a Erik.
„Škody napáchané titány jsou již odstraněny, otče Die. Myslím, že bychom mohli rozhodnout o tom, jakou pomoc poskytneme egypťanům. Pokud mohu, hlásím se do té výpravy."
„Tvé odhodlání mě velmi těší, Athéno. Rád ti dám svolení.
Navrhuji, aby měla výprava sedm členů. Alespoň prozatím.
Až skupina zjistí, co se tam děje, pošle mi zprávu a podle ní pak vyšlu i celou Pevnost blesků a radu Olympu, bude-li třeba.
Za to, co pro nás ti mladíci udělali, si zaslouží pomoc celého Řecka.
Hlasí se ještě někdo do výpravy?"
Zvedne se několik rukou.
Zeus se potěšeně usměje a kývne:
„Výborně. Do Egypta tedy vyrazí Athéna, Poseidon, Hekaté, Apollón, Artemis, Erik a Theo.
Athéna výpravu povede a tady chlapci jí pomohou, neboť Lukáše a Jakuba z nás znají nejlépe.
Vyrazíte za úsvitu a-..."
Diovu řeč přerušila náhlá tma.
Všechny ohně zhasly, včetně hlavního ohně, o který pečuje Hestia.
„Co se to u Tartaru děje? Hestie?"
Mladá dívka, bohyně domácího krbu, vyděšeně zavrtí hlavou.
„Nemám tušení, Die. Ale má moc zničehonic zeslábla."
Hestia ukáže prstem na vyhaslé ohniště, jenže namísto silného plamene vyvolá jen slabý plamínek, který ovšem ihned uhasne.
„Otče, ani já, bůh ohně, jej nedokážu přivolat." prohlásí Héfaistos.
„Ani já," přidá se Apollón, „ani nemám moc nad sluncem."
„A já nad měsíčním světlem." připojuje se Artemis.
„To se mi vůbec nelíbí. Hekaté, co se to stalo? Hekaté?"
Bohyně kouzel jakoby byla v tranzu. Až při druhém vyslovení svého jména otevře oči, jež odráží strach, který Hekaté cítí.
„Vládce Die, obávám se, že se stalo něco hrozného.
Magie světla prudce zeslábla, téměř ji necítím.
Ta tma není přirozená, je božského původu.
Ale Nyx můžeme vyloučit. Ta moc je mnohem starší, než kterékoliv božstvo Řecka."
„To znamená Egypt. Nejstarší bohové jsou tam, ale na Sutecha to nevypadá. Sice vládne živlům, ale světlu nebo temnotě ne." přemýšlí Athéna.
Diskuzi přeruší obraz Jakuba ve slabém světle:
„Vládce Die. Stalo se něco strašného. Sutechův poradce je ve skutečnosti prabůh temnoty, prvotní síla.
Zabil bohyni Maat a z Nicoty vypustil svou uvězněnou moc a teď zahalil svět tmou.
Chce vše zničit, aby obnovil absolutní Nicotu.
My i naši bohové jsme se museli ukrýt. Ozvu se, pokud vymyslíme, jak zvrátit nevyhnutelné.
Eriku? Dej prosím vědět Martinovi, neodvážím se poslat další zprávu."
******************************
V tutéž dobu ve stříbrné síni Valaskjalf probírá Ódin Všeotec s ostatními bohy probíhající obnovu Gladsheimu i celého Asgardu.
„Jak to vypadá s opravou zdí, Heimdalle?"
„Díky Freyje a Skadi pokračuje vše skvěle a rychle. Do dvou dnů bude nová hradba dokončena, otče."
Zničehonic padla tma.
Ohně zhasly a bohové pocítili slabost.
Freyja vstala a potmě přistoupila k jedné z lamp, aby rozžehla světlo.
Nic.
Bozi se zmateně rozhlíží a překřikují se v otázkách.
Heimdall vstane a svým hlubokým hlasem ztiší ostatní:
„Otče, vidím, že tma je všude.
Ve všech světech.
Oheň uhasl dokonce i v Müspellheimu."
Ódin usedne na svůj trůn Hlidskjalf a uzří skutečnost, jež jej vyděsí.
„Druhové moji. Je to vážné. Prabůh temnoty, otec Ymira se osvobodil a přikryl svět svou mocí."
Do sálu vrazí rozčilený Martin, syn Skadi.
„Všeotče! Mluvil jsem s Erikem. Jakub egyptský mu poslal vzkaz. Prabůh..."
„Ano, Martine. Vím, co se stalo.
Ale už nedokáži vidět osud Egypťanů."
„Jsou v pořádku, ale museli uprchnout a skrývají se.
Uvažují, zda se dá ještě něco zvrátit."
„Dá, ale bude to nesmírně obtížné.
A je k tomu potřeba velká moc. Nevím, jestli to zvládnou.
Vidím všechny osudy všech bohů i lidí, ale ne Kuka ani tvých přátel."
To promluvila Frig, manželka Ódina a bohyně tajemství.
Ódin přikývne a praví k Martinovi:
„Odjeď do Řecka. Jakmile se dozvíte něco nového, pošli matce zprávu a my pak poskytneme egyptským bohům veškerou pomoc.
I kdybychom měli vyrazit do Egypta..."