Ocitl se v rudé síni, okolo něj blikají hvězdy.
Obezřetně kráčí dál, zastaví jej až podivný výjev.
Hledí na čtyři postavy.
Vlastně jen tři, čtvrtá se zdá býti spíše kouřem.
Dvě stojí vedle sebe.
Postava s hlavou lvice pevně drží překrásnou mladou ženu s pštrosím perem na hlavě.
Třetí postava je vyšší a vyzařuje rudé světlo. Pečlivě si ženu prohlíží.
Všichni mlčí, dokud ticho nepřeruší tichý hlas té kouřové bytosti.
„Jak jsem říkal, můj pane. Je zde, ve tvé moci. A-“
„Mlč, Stíne. Hovořit budu já.“
Onen Stín zmlkne, ale je vidět, že jej příkaz popudil. Neslyšně se vzdálí, avšak stále pozoruje a naslouchá.
Mladíka z jeho pohledu mrazí v zádech. Cítí z něj zášť, čiré zlo.
A moc, obrovskou sílu, jakou necítil ani z otce. Kdo to může být?
Sutech opět promluví a strhne tak chlapcovu pozornost na sebe.
„Má drahá Maat. Tohle bys nečekala, že?
Být unesena Lvicí a předvedena do mého paláce.“
Mladá žena odpovídá pevným, leč tichým hlasem:
„Čekala bych cokoliv, jen ne Tebe, Sutechu. Pověz, proč jsem zde?“
„Jsi tu, abys zemřela. Obětuji tě před zraky Hora, Rea a ostatních, kteří mi vzdorují. Tvá smrt je oslabí a mě posílí.“
Maat vyděšeně otevře ústa:
„To nemůžeš učinit! Sutechu, netušíš, co se stane, pakliže zemřu.
Rovnováha je již příliš vychýlena tvými skutky.
Mou smrtí posílí pouze Chaos.
Hranice mezi světlem a tmou se zhroutí.
Samotná brána nicoty se roztříští.
A vypustí zlo, daleko horší, než jsi ty, nebo Apop.“
„Krásná slova, opravdu. Ale toho se neobávám. Nikdo není mocnější, než já.“
Sutech pohlédne na Lvici:
„Odveď ji do cely, Sachmet.“
Mladík konečně spatří tvář bohyně pravdy a otřese se.
Její krásná tvář je ztrhaná, jakoby zestárla o desítky let.
Lvice odvede Maat a Sutech pohlédne přímo do očí svého syna:
„Měl ses ke mně přidat. Teď zemřeš s ostatními, Lukáši.“
Z bohových očí vyšlehnou plameny a mladík se probudí.
Chrám v Onu
Ve velké síni se koná shromáždění nejvyšších bohů a nejmocnějších mágů Egypta.
Všichni hledí na Lukáše, který je o tuto schůzku požádal a čekají, co jim chce povědět.
„Můj pane Hore, přítomní bohové a mágové.
Dnešní noci jsem měl temný sen.
Ocitl jsem se v otcově paláci a viděl, co plánuje.
Sutech drží v zajetí bohyni Maat a chce ji před vámi bohy zabít.
Obětovat, aby vás oslabil a rychleji tak zvítězil ve válce.“
Nikdo nepromluví, všichni jsou až příliš šokováni. Úzkostné ticho přeruší až Re:
„To se nesmí stát! Pokud Maat zemře, zahyneme s ní, neboť ona je zárukou harmonie a světla.
Bez ní povládne Chaos a zlo.
Samotná její existence odděluje svět od Nicoty.
Musíme tomu zabránit.“
„Cožpak si Sutech neuvědomuje, že smrt Maat oslabí i jeho?“ táže se Hathor a Lukáš jí smutně odpovídá:
„Jak se zdá, tak ne. Koneckonců, je nejmocnější bůh všech světů.
Zřejmě se bláhově domnívá, že zůstane silný.
To vidění nebylo náhodné.
Ukázal mi to sám a řekl, že jsem mohl vládnout s ním, ale nyní zemřu s vámi.“
Hor povstane z trůnu, na kterém do teď seděl a rozhodne:
„Pak musíme neprodleně napadnout Avaris.
Shromážděte všechny bohy, polobohy i mágy. Za tři hodiny zaútočíme hromadně na Sutechův chrám. Jděte a konejte.“
Síň se rychle vyprázdní, zůstávají zde pouze Lukáš a Re.
„Vládce Re?“
„Ano, chlapče?“
„Viděl jsem něco nebo někoho zvláštního. A nevím, co si myslet.“
„Pověz, Lukáši, co jsi viděl.“
„V otcově paláci, v tom jeho trůním sálu byla jakási kouřová bytost. Otec ji nazýval Stín.“
„Ano, také jsem o něm slyšel. Je to zřejmě jeho hlavní rádce. Ale co je zač, nikdo neví.“
„Ať je to kdokoli, je velice mocný.
Cítil jsem z něj strašlivé zlo a obrovskou sílu, možná větší, než kterou vládne otec.
A temnotu. Hustou, temnou temnotu.
Měl jsem z něj obrovský strach.“
Re mlčí. Přemýšlí, zda by bylo možné, aby to byl.... Ne, určitě ne.
„Možná je to jen nějaký démon, Lukáši. Víš co, běž za ostatními.
Já o tom zatím popřemýšlím.“
Lukáš odejde a Re zůstane sám.
Pokud by to byl On, znamenalo by to mnohem vážnější nebezpečí...
Později téhož dne
O tři hodiny později jsou obránci Obou zemí připraveni k útoku na Sutechovo město Avaris.
Stovky kněží a mágů.
Desítky polobohů a nižších bohů.
A pouhých patnáct vyšších bohů.
Po boku Hora zde stojí:
Re, Eset, Usir, Anup, Ptah, Thovt, Hathor, Vadžet, Nebthet, Bes, Chnum, Bastet, Mut a Ah.
Kněze a mágy vede velekněz Rechmire; polobohům velí mistr Ramose.
Lukáš s Jakubem stojí vpředu vedle Hora.
Brána Avarisu se otevře a ven se vyvalí desítky mágů v černé, kněží Sutecha a jeho následovníků.
A bohové. Stovky nižších a osmnáct vyšších.
Sachmet, Sobek, Selket, Nechbet, Meretseger, Aker, Sokar, Anuket, Heket, Seret, Menhit, Anhur, Aton, Vepvauet, Chonsu, Nefertem, Neit a dokonce i syrská Aštoret.
V jejich čele samotný Rudý bůh Sutech, po jehož boku se vznáší černý, kouřový Stín.
Bůh zla se potměšile ušklíbne a zvolá:
„Hore! Jaká milá návštěva. Přišel sis se mnou vypít pohár šťávy z granátových jablek?“
„Sutechu! Přicházím tě vyzvat ke kapitulaci.
V opačném případě zničíme tvé město, chrám i armádu.“
„Jak smělá, avšak prázdná slova, synovče. Máme přesilu a především mne.
Chceš snad se mnou opět změřit síly?“
„On ne, ale my ano.“ prohlásí Jakub a společně s Lukášem postoupí vpřed.
„Hah. Ty polobůžku? A on?“ ukáže na svého syna.
„Minule jsi mě překvapil, chlapče.
Ale dnes za svou zradu zaplatíš krví.
Budeš sledovat, jak zabíjím tu tvou lásku.“
Sutech mávne rukou a přenese sebe a oba chlapce na nádvoří chrámu.
V tutéž chvíli jeho následovníci s křikem vyběhnou proti obráncům, kteří tasí zbraně a vrhnou se vstříc osudu.
Meče se kříží s meči; kopí proti kopím; magie proti magii.
Oblohu křižují blesky, vane prudký vítr.
Písky se vlní pod nohama bojujících, ohnivé koule se sráží.
Bohové proti sobě dští plameny a různě zbarvené blesky; povolávají svá posvátná zvířata, jež se trhají vzájemně na kusy.
Mezitím, Sutech bojuje s Lukášem, ztěžka odráží rychlé údery synova meče, neboť jej Jakub bez přestání bodá kouzelným kopím.
Vždy se trefí a jeho špice je pokrytá božskou krví.
Ale Sutech se nikdy nevzdává.
Uhodí Lukáše do tváře, až mu ji rozsekne a srazí jej k zemi.
Nechá Jakuba Jakubem a bodne vlastním mečem proti synově hrudi.
Ten na poslední chvíli pozvedne Aegis.
Bohův meč narazí do štítu, zableskne se a meč pukne a roztříští se na kousky.
Rudého boha ta rána odrazí; nevěřícně hledí na úlomky své mocné zbraně a ani nepostřehne blížící se Gungnir, dokud necítí chlad špičky na krku.
To už i Lukáš vstane a namíří meč směrem k otci.
„Jak vidíš, vládce zla, zesílili jsme.
Chceš ještě něco říct, než zemřeš rukama smrtelníků?“ pronese Lukáš, jehož hlas přímo přetéká ironií.
Sutech se zachechtá šíleným smíchem a odsekne:
„Ovšem, "synu". Nic jste nevyhráli.
Jestli chci něco říct? Ano.
Stíne! Je čas. Udělej to!“ vykřikne.
Přímo před chrámem se zhmotní Stín s mladou ženou, v kouřové ruce držíc dýku z Rudé oceli- kovu, jenž dokáže zabít bohy.
„Udělej to hned, Stíne.“ přikazuje Sutech.
Stín ze rozesměje a hlasem temným, leč mrazivým, zvolá:
„Jsi hlupák, Sutechu! Všichni jste hlupáci!“
V ten okamžik jakoby se zastavil čas.
Obě strany přestanou bojovat a sledují Stína. Lidé i bohové.
I Sutech začíná tušit, že něco není v pořádku.
Stín pozvedne ruku a zabodne dýku ženě do srdce.
Ústa bohyně harmonie a rovnováhy opustí nepřirozený výkřik a svět se otřese v základech.
Bohyně se rozplyne. Obloha potemní, jakoby slunce zhaslo, země se chvěje.
A v místě, kde byla zavražděna strážkyně světla, se roztrhne vzduch.
Z trhliny vyvěrá černočerný oblak s hlavou hada, jenž začne obalovat Stína, který se bez přestání směje.
Náhle oblak i trhlina zmizí a na místě Stína stojí vysoký muž tvořený samotnou tmou s žabí hlavou.
Napřáhne ruku, z níž vytrysknou dva prameny tmy, jenž zasáhnou Sutecha a Hora a zmizí s nimi neznámo kam.
Zazáří zlaté světlo, před onou záhadnou bytostí nyní stojí sluneční bůh Re.
„Tak přece. Doufal jsem, že už tě nikdy nespatřím.“
„I já tě nerad vidím Atume-Re. Změnil ses. Ale to nevadí, alespoň se mi znovu nedokážeš postavit.
Ty, ani nikdo jiný.“
Temná bytost se zvětší. Je už vyšší, než bohové. Když přehlédne přítomné pohledem, praví hlasem, jenž slyší vše živé:
„Slyšte mne smrtelní i nesmrtelní.
Jsem váš nový vládce.
Nejstarší z nejstarších.
První z prvotních.
Vše, co je, pochází ze mne.
Jsem Kuk, prabůh temnoty a temnota sama...“
Prabůh mávne rukou a všechna světla, včetně Reovi záře zhasnou.
A celý svět se ponoří do tmy...
*************************
Dostane se mi komentáře, či kritiky? :)