Sídlo Řádu Maat
Ramose
Minulou noc ke mně promluvil Re.
Situace v Egyptě začíná být vážná. Zemětřesení, bouře, sucho.
To vše je předzvěstí blížící se války bohů. Zatím nedošlo k útoku na Horův chrám v Edfú, což by oficiálně zahájilo boj.
Přesto rada Řádu již rozhodla o našem přesunu do Egypta.
Polobozi a mágové budou pomáhat bránit města a chrámy.
Dnes mám zvláštní pocit. Venku je dusno jako před bouří, přestože meteorologové hlásili slunečno beze srážek.
Mé tušení špatnosti ještě zesílí, když se ozve zadunění.
Hrom?
Nebe je jasné, bez jakéhokoliv mráčku.
Další hrom.
To se mi přestává líbit.
V duchu pošlu vzkaz Tomovi:
„Tomáši, přijď hned za mnou.“
„Ano, mistře.“ odpoví okamžitě.
Za světlého jasu se v mé pracovně zhmotní syn Thovta.
„Volal jsi mě, mistře Ramosi?“ pokládá zvědavou otázku.
„Ano, Tomáši. Mám špatný pocit, něco se děje a-“
Má slova přeruší další, tentokrát mnohem silnější zadunění.
Vyhlédnu z okna a zachvěji se.
Obloha, jež byla ještě před chvílí azurově modrá, zčernala.
„Tome! Okamžitě vyvolejte s mágy ochranná kouzla.
Blíží se pohroma!“
Jako potvrzení mých obav se na nebi zaklikatí blesk.
A další.
Neobvykle jasné blesky křižují oblohu nad městem.
Následující hrom otřese zemí.
Tomáš neváhá a zamumlá několik vět ve staroegyptštině.
Hned se cítím klidněji.
Naše kouzla jsou mocná, neboť nám je daroval sám bůh magie.
Jeden z blesků, silnější, než ostatní zasáhne sídlo.
Celá budova se otřese, ale magický štít drží.
První blesk následují další.
Má mysl prozřela.
To není jen tak.
Bůh zla nezakrytě útočí na Řád.
Okamžitě vyšlu duševní vzkaz členům Řádu:
„Všichni se připravte! Sutech nás napadl.“
A poté se spojím s radou:
„Otevřete co nejrychleji portál do Karnaku. Sutechovi nedokážeme vzdorovat moc dlouho. V Amonově městě se domluvíme, co dál.“
Sám pak vyjdu na balkón své pracovny, přímo nad hlavní branou.
To, co spatřím, mě vyděsí.
Před sídlem stojí trojice vysokých postav.
Vlevo muž s hlavou krodýla- Sobek, bůh Nilu.
Vpravo muž s hlavou lva-
Aker, bůh země.
Uprostřed muž se psí hlavou-
Sutech, bůh zla a živlů.
Poslední jmenovaný zvedne pohled a naše oči se střetnou.
Sutech se zašklebí a zvolá:
„Mágové a polobozi! Nadešel den vaší volby. Přidejte se ke mně, nebo zemřete!“
„Sutechu! Jsme strážci Maat. Nikdy se nepřidáme na stranu Chaosu!“ zvolám v odpověď.
„Pak zemřete!“ odpoví bůh zla a země se otřese.
Sutech napřáhne ruku, z níž vystřelí rudý blesk a zasáhne magický štít.
Ozve se rána.
Ochranná kouzla jsou zlomena.
V mysli dám pokyn k okamžité evakuaci.
Pozvednu dlaň a vyšlu proti trojici bohů kužel slunečního světla.
Jsem přece syn Rea a stejně jako on, i já budu vždy vzdorovat temnotě.
Mé kouzlo se srazí s dalším bleskem.
Následná exploze vrhne tlakovou vlnu, která mne odmrští přes celý pokoj a uhodí mnou o zeď.
V mrákotách se stěží zvedám.
Pracovna je v troskách, balkón zničený, místo něj jen obrovská díra ve zdi.
Dovleču se k ní, abych pohlédl ven.
Bohové stojí stále na stejném místě, ve tvářích úšklebky.
Jen Sutech se směje mému pokusu:
„Hahaha. Synu Rea! Tvá snaha je obdivuhodná, přesto však marná.
Nademnou nemůžeš zvítězit.
Já jsem nejmocnější z bohů!“
Rudé oči se zalesknou mocí a z napřažené ruky vytryskne mohutná ohnivá koule přímo na mne.
Z posledních sil se přenesu ven, mimo dům.
A z povzdálí sleduji výbuch, který rozmetá sídlo Řádu na kusy.
Když opadne mrak kouře, bodne mě u srdce.
Po vile není ani památky. Jen hluboký kráter.
Kolik lidí nestihlo uniknout?
Kolik jich našlo smrt ve svém domově?
Nešťastné myšlenky přeruší překvapený hlas.
„Ty jsi přežil? Jsi silný, synu Slunce. Ale teď už neunikneš.“
Obklopí mne světlo a poslední, co slyším, než vše zčerná, je rozzuřený výkřik..
Probudím se na měkké posteli.
Vnímám jen tichý šepot poblíž.
„Je neuvěřitelné, že přežil. To vypětí bylo pro jeho tělo veliké.
Co se tam vlastně stalo?“
„Sutech zcela zničil sídlo.
Zdá se, že Ramose použil přenos a dostal se ven těsně před tím výbuchem.
Ale jak se objevil tady, zůstává hádankou.“
„Řekla bych, že ho sem přenesl Re. Viděli jste přece to světlo, kterým byl obklopen.
Bůh Slunce zachránil svého syna.“
„A co bude dál? Válka zřejmě začíná.“
„Rozeslali jsme mágy a polobohy do chrámů jejich rodičů a patronů. Budou pomáhat s obranou.
Až se Ramose probere, pokusíme se setkat s bohy.“
Konečně v sobě najdu dost síly, abych promluvil:
„Už je pozdě. Válka opravdu začala...“