Lukáš
Přípravy na cestu do Egypta jsou v plném proudu.
S Jakubem se ještě na poslední chvíli učíme nějaká kouzla potřebná k přežití, pokud bychom byli nuceni putovat pouští, jako je hledání vody, lov zvěře a příprava jídla.
Odpoledne si nás zavolal mistr Ptahotep do své pracovny.
Místnost je plná keramiky, nádobí, různých předmětů (o kterých ani nevím, k čemu slouží) a v neposlední řadě také zbraní.
Syn boha řemesel nám nabídne taburety u pracovního stolu a sám usedne do vlastního křesla a vysvětluje důvod svého pozvání.
„Každý bojovník Řádu má k dispozici svou vlastní zbraň a vy nejste vyjímkou. Potřebujete však něco, co budete mít stále po ruce a zároveň skryté tak, aby to nezpozorovali civilisté.
Proto jsou naše zbraně opatřené kouzlem, jenž umožní zbraň proměnit v nevinný předmět, v našem případě přívěsek na krk.
Sundat jej můžete pouze vy a v boji stačí jediná myšlenka a držíte zbraň v ruce.
Přívěsek, neboli amulet, má zpravidla stejný tvar a to Horovo oko, avšak to Lukáš nosit nemůže. Proto dostane kříž Anch.
Jak jsem již říkal, amulety se mění ve zbraně, ale můžete si vybrat druh.
V nabídce jsou zahnutý meč Chopeš, kopí, luk s toulcem vždy plným šípů nebo hůl, která poslouží nejen jako opěra při chůzi, zároveň při vyvolávání plošných kouzel.
Pokud zbraň ztratíte, stačí si ji myšlenkou přivolat zpět, pokud v tom nebrání cizí magie.
Zde jsou vaše amulety.
Vzhledem k tomu, že vím, kterou zbraň užíváte raději, přívěsky se automaticky změní na kopí pro Jakuba a meč pro Lukáše.
Teď dávejte pozor, co vám řeknu.
Kov, ze kterého jsou naše zbraně ukovány - Rudá ocel - je magický.
Zraňuje nejen smrtelnou, nýbrž i nesmrtelnou podstatu bytosti, tudíž i bohy nebo polobohy.
Zbraně egyptských bohů jsou vyrobeny ze stejného materiálu, krom tří.
Re, Hor a Sutech mají zbraně z Nebeského železa, čili z meteoritů. Tento kov se užívá pouze při těch nejdůležitějších rituálech a jeho cena je nevyčíslitelná.
Je velmi mocný a prakticky nezničitelný. Kterýkoliv obyčejný kov se zničí při prvním střetu.
Magické, nebo očarované kovy vydrží déle, přesto ne věčně."
S těmito slovy nám podal amulety, které jsme si zavěsili na krk a odešli z pracovny.
Čeká nás poslední klidná noc v sídle, zítra již vyrážíme do Egypta pro Reovo oko.
Přemýšlím ve svém pokoji o té cestě. Vyjde to? Půjčí nám bůh slunce svou magickou čelenku?
Ochráním Jakuba?
Tolik otázek, musím se uklidnit, jenže to dokáže jen přítomnost mého přítele. Zajdu za ním.
Jakub
Bojím se. Zítra projdeme s Lukym portálem do Karnaku, starodávného centra bohů. Nemám strach o sebe, nýbrž o Lukyho. Chce mě chránit i za cenu svého života. Ach jo, potřeboval bych ho teď mít u sebe a ukázat mu, jak moc ho miluji.
Z myšlenek mě vytrhne klepání na dveře, kdo sakra otravuje? Otevřu dveře a na mém prahu stojí Lukáš.
„Ahoj lásko, neruším?"
„Vůbec ne, zlato, zrovna jsem na tebe myslel. Pojď dál."
Vypadá nervózně.
„Luky, děje se něco?" ptám se hloupě.
Pohlédne mi do očí, přistoupí blíž a položí ruce na mé boky.
„Mám strach, že se něco pokazí a já o tebe přijdu."
V těch krásných, čokoládových očích se lesknou slzy. Nesmí plakat, rve mi to srdce.
„Nepřijdeš, nic nás nerozdělí a-"
Přeruší můj monolog.
„Otec by mohl. Neunesu, jestli se ti něco stane. Moc tě miluji, Kubí. Raději umřu, než bych to dopustil."
Chce pokračovat, ale nenechám ho.
Prudce přitisknu své rty na jeho. Slíbnu dolní ret, okamžitě se přidává a polibek prohlubuje.
Chvíli se takto něžně líbáme, než přejede jazykem můj dolní ret, žádajíc o vstup.
Rád mu vyhovím a naše jazyky začnou vést válku, v níž není vítěze ani poraženého.
Nakonec ji přeruší až nedostatek vzduchu.
„Nechceš tu zůstat se mnou?" cítím, jak rudnu. Chci, aby byl u mě, potřebuji jeho doteky a polibky.
„Zůstanu rád, lásko," zašeptá mi do ucha.