Lukáš
Již dva týdny žiji v sídle Řádu. Již dva týdny se učím ovládnout síly, které jsem v sobě objevil.
Studium je poněkud náročné, možná i z toho důvodu, že jsou vlastně už prázdniny.
Ale baví mě to a docela mi to jde.
Podle mágů se učím rychle.
Zvládám vyvolat oheň a povolávat vítr. Dokonce jsem vytvořil malé tornádo. S vodou mám poněkud problémy, daří se mi jen malé vlnky. Podle mistra Ramoseho to chce jen čas.
Ovšem s blesky a bouřemi prý musím počkat, protože tohle je příliš náročné i pro ty nejmocnější mágy.
Také jsem začal studovat nejrůznější kouzla. Je to strašlivá nuda, alespoň, že se nemusím učit hieroglyfy.
Mágové totiž nepotřebují umět jazyky, či písma.
Stačí se soustředit a rozumí každé řeči.
S kouzlením je to stejné. Připravíte si kouzlo v mysli a uvolníte energii.
Některá jsou velmi jednoduchá, například neviditelnost, nebo levitace.
Jiná naopak obtížná. Patří mezi ně magický přenos, neboli teleportace objektů a živých tvorů. Užívá se k přenosu do vzdálenosti jednoho kilometru.
Asi nejtěžší je vyvolání portálu, kterým se dostanete prakticky kamkoliv.
Dnes se učím přenos objektu, přesněji malého kamene.
Vůbec mi to nejde, ale můj učitel, mimochodem Tomáš, je naštěstí trpělivý.
Tedy jen do okamžiku, kdy kámen potřetí zničím.
„Sakra, Luky!" vykřikne, když kamínek exploduje na tisíc kousků.
„Dáváš do toho moc energie. Musíš se ovládnout, jinak každé kouzlo zkončí destrukcí."
„Omlouvám se, Tome. Nechápu, kde se ve mně tolik síly bere." pronesu nešťastně. Nechci ho zklamat.
„Jsi syn Sutecha, nejmocnějšího boha Egypta. Je pochopitelné, že máš tolik energie. A až dokončíš výcvik, budeš opravdu mocný.
Možná jeden z nejsilnějších polobohů vůbec."
„Děláš si srandu? Pokud jsem tak mocný, proč nezvládám léčivá kouzla? Vždyť si nevyléčím ani obyčejný škrábanec." hlesnu smutně.
Tom na mne chápavě pohlédne a začne mě uklidňovat:
„No jo, víš, jsi syn boha zla a ničení, takže léčení ti nejspíš nepůjde."
„Ach jo. Nedáme si pauzu? Trochu se uklidním a potom se budu víc snažit."
Překvapivě se mnou souhlasil.
„Fajn, mám docela hlad, tak si půjdu dát svačinu a pak se tu sejdeme, ano?"
„Beru. Dobrou chuť."
Tomáš
Po jídle jsem zašel do pracovny mistra Ramoseho.
Zajímá jej, jak si Lukáš vede při studiu.
Zaklepu na dveře a po výzvě ke vstupu vejdu a usednu do křesla naproti starému profesorovi.
„Dobrý den, mistře."
„Dobrý den, Tome. Tak, jak to Lukášovi jde?"
„Ujde to. Většinu kouzel zvládl hned na první pokus. Má ale velké problémy s teleportací. Pokaždé vloží do přenosu příliš energie a kámen zničí.
Zkoušíme to dál, jsem si totiž jistý, že jakmile to dokáže na poprvé, už to zvládne vždy."
„Dobře, Tomáši. A co jeho přirozené schopnosti? Co jsi zjistil?"
Zamyslím se a rozvážně odpovídám:
„Tam je to poněkud na vážkách.
Oheň je jeho přirozený element. Stačí mu jediná myšlenka a vzplane prakticky cokoliv.
Vítr také ovládá. Jeho učitel, syn Amona tvrdí, že by dokázal vyvolat i vichřici.
Skutečný problém je voda. Učí ji jedna z dcer Nebthet, což bude nejspíš důvod neúspěchu."
„Promluvím s ní. Ten kluk přece nemůže za to, kdo je jeho otec.
A co bouře?"
„Ještě je nezkoušel. Vzhledem k tomu, že máme málo mágů zabývajících se touto silou, nechal bych to na konec."
„Souhlasím. A možná je na čase, začít jej učit i boji. Trochu se tím vyčerpá a nebude mít toliko energie do kouzel.
Popřemýšlím, kdo jej bude trénovat. Snad některý ze synů boha války Monceva..."
„A co třeba Jakub? Patří k nejlepším."
Mistrova odpověď mě trochu zaskočí..
„Ne! Jakub ho trénovat nemůže, nesmí! Promiň, Tomáši, mám pro to své důvody."
„Ale mistře.."
Nenechá mě však ani domluvit.
„Ne! Mé poslední slovo.
Jakub nesmí trénovat Sutechova syna!"