„Tae?“
„Ano?“
„Byl jsi někdy zamilovaný? Myslím skutečně zamilovaný.“
„Záleží, čemu říkáš být skutečně zamilovaný.“
„No... když jsi v blízkosti toho člověka, srdce se ti zrychlí, když na tebe promluví, máš zimovřisky po celém těle, v noci se ti o něm zdává a když s ním nejseš, srdce tě naopak bolí a i přes to, jak moc si přeješ, aby to skončilo, to pokračuje dál a je to ještě horší. A nebo tě ještě může bolet, když víš, že tě ta osoba nemá ráda tak, jak ty jsi přeješ. Tohle je zamilovanost.“
„V tom případě jsem nikdy zamilovaný nebyl.“
„Škoda.“
„Co? Ty snad ano?“
„Ano.“
„A dělo se ti tohle?“
„Jo. Ale nejčastější je srdcebol.“
„Počkej... je?“
„...“
„Ty jsi stále zamilovaný?“
„Ano.“
„A kdy tě to srdce nejvíce bolí?“
„Právě teď.“
„A... umm... proč?“
„K-kvůli tobě.“
V podstatě se ti tam vyznal. I přes veškerá rizika, která se s tím pojila, jako tvá orientace, záliba v Soojin...
Ale to nebyl jediný kámen úrazu.
Protože kdo si vážnost celé situace uvědomil až poté, co našel uplakaného Jungkookieho v koupelně s žiletkou v ruce až nebezpečně blízko k jeho roztřesenénu zápěstí?
Ano, přesně tak. Kim Taehyung.