„Tae, počkej, nějak jsem se v tom ztratil.“
„Jak ses v tom mohl ztratit?“
„No... prostě... takže když ti přijdu zajímavý, tak se ti... nelíbím?“
„Co je to za otázku?“
„Ž-Žádná! N-Ne! N-Nemyslel jsem to nějak... n-nemyslel jsem to nijak! Jen ptám se tak... obecně.“
„Jasně, chápu.“
„Tak... vysvětlíš mi to?“
„V podstatě jde o to, že zrovna na Soojin mi přijde zajímavá její nezajímavost, na někom jiném mi za přijde zajímavé něco jiného, na někom mi přijde zajímavé všechno... zkrátka se na každé osobě snažím najít něco zajímavého a když nenajdu, tak mě upoutá jejich nezajímavost, chápeš?“
„Jo... aha.“
„Jsem divnej, co?“
„No, trochu jo.“
„Díky.“
„Není za co.“
Propukli jste v smích. Alespoň na chvíli jsi dokázal odlehčit tu tísnivou situaci, která svírala Jungkookieho srdce. A s odlehčením jsi mu dal i naději. Naději na to, že bys ho mohl mít rád. Více rád.
Ale... bylo to správné?
-
Tady je ještě takové menší vysvětlení Taehyungových myšlenek, tak snad...