„Tae!“
„Co je?“
„Přestaň po mně stříkat tu vodu!“
„Proč?“
„Zaprvé, nemám věci na převlečení a opravdu se po městě nechci promenádovat v mokrým, zadruhé, je fakt divné, když se uprostřed náměstí téměř dospělí lidé ohazují vodou z kašny a za třetí, budu nemocnej.“
„Zaprvé, na to jsi měl myslet dřív, než sis začal, zadruhé, jsme divní, takže máme právo na to dělat divné věci a za třetí, bylo by to jedině dobře.“
„No promiň?! Jak jako 'bylo by to jedině dobře'? To ti tolik má přítomnost vadí?“
„Ne, naopak. Když onemocníš budu se o tebe moci postarat.“
Vždycky jsi byl starostlivý a pečující.
Škoda, že jsi později na tuto svou skvělou vlastnost zapomněl.