Již tolikrát jsem se tě ptal na důvod, Taehyungu. Proč?
Proč jsi mého milovaného bratříčka nechal na té prohnilé zemi napospas osudu? Už ho nemá kdo chránit, už se nemá ke komu choulit, když mu bude smutno, když mu bude zima.
Měl mě, ale já ho musel opustit. Nerad, ale musel, můj osud již hvězdy vypsaly předem.
Poté měl tebe. Ale ty jsi šel sem. I navzdory tomu, jak tě prosil, jak si přál tě mít u sebe, jsi šel za mnou.
Sice jsi mi už podal vysvětlení tvého odchodu, ale mně to nestačí. Ať prožíváš cokoliv, ať už se jakkoliv trápíš, ať už jsme se oba v minulosti zranili, můj bratr byl vždycky ten nejdůležitější. To, co bylo potřeba chránit. Oba jsme to vždy věděli a stále víme.
Oba jsme ho moc milovali a stejně odešli.
Nenávidím se za to. A nenávidím za to i tebe.
Nenávidím celý tenhle posraný smrtelný trojúhelník!
Vidíš, Jimine,
Ty mě nenávidíš a já se během tvého vyprávění do tebe zamiloval...
I přesto, že už jsme toto spolu zažili, i přesto, že to nebylo nejlepší a moc těžké období. Propadl jsem tomu zraňujícímu pocitu.
Znovu a úplně.
KONEC
-
No... co jen říct?
Asi to, že toto je veškeré vysvětlení, které jsem vám k tomuto příběhu hodlala poskytnout. To, co se stane s Jungkookiem a jak to mezi sebou Taehyung s Jiminem v minulosti měli a jak to bude teď, bude již navždy uschováno pod rouškou nezodpovězených otázek, které marně volají po odpovědích.
Je to tak, je to mé konečné rozhodnutí.
Jinak vám samozřejmě opět moc děkuji za tak obrovskou a úžasnou podporu, které se mi od vás dostávalo ❤️❤️❤️.
A ještě malá otázečka: Líbí se vám tato forma psaní/ měla bych napsat ještě něco podobného?
Tak to by bylo vše a budu vám vděčná za jakoukoliv zpětnou vazbu. Moc děkuji a posílám Jinovy vzdušné polibky💞.
Luv you~, my AnGels