„Zajíčku?“
„...“
„Já... promiň. Neměl jsem být na tebe tak hrubý. Já... prostě jsem se neudržel a... řekl jsem to, co jsem řekl.“
„...“
„Tím, že budeš stát zády ke mně a tvářit se, že mě neznáš, se mě jen tak nezbavíš.“
„Tae, nemůžeš prostě odejít? Já se s tebou teď nechci bavit. Pochop to.“
„Vždyť jsem ti nic strašného neudělal. A teď jsem se ti omlouvil, tak v čem je problém?“
„To bys... nepochopil.“
„Ale pochopil.“
„Ne... tohle určitě ne.“
„Tak když mi to nechceš říct ty, přijdu na to sám!“
„Ne, Tae-“
„Ale ano!“
Řekl jsi rázně a odběhl. On se jen tak díval na tvá mizící záda.
Proč jsem si byl tak jistý, že přijdeš na nějakou totální hloupost?