„Zajíčku?“
„No?“
„A líbí se někdo tobě?“
„No... jo.“
„Oh! A kdo je ona vyvolená, která ukradla srdce udatného zajíčka?“
„No... je to...“
„... kdo?“
„Je to... umm...“
„Tak už se vymáčkni.“
„Víš, ona to není holka.“
„...“
„...“
„Tak kdo je onen vyvolený?“
„No...“
„Znám ho?“
„Jo.“
„A bavím se s ním?“
„M-Možná...“
„Dobře. Jakou má barvu vlasů?“
„Eh...“
„No tak, nestyď se. Já ti to taky řekl a nemusel jsi to ze mě dolovat jako z chlupaté deky...“
„Tak... o-oranžovou.“
„Počkej, tak to má stejnou jako já.“
„...“
„Zajíčku?“
„...“
„Ty máš rád-“
"„Ano, mám!“
„To... jsem rád.“
„V-Vážně?!“
„Ano. Jsem rád, že se ti líbí zrovna Hoseok.“
Říkal jsi to s tak upřímným úsměvem, přičemž naproti tobě se můj bráška dusil na vlastní slině.
Ach, Tae, proč jsi byl tak slepý? Ušetřil bys mu spoustu trápení.
A nebo...
...nebo by možná bylo lepší, kdyby jsi tím slepým zůstal napořád...