V kuchyni naliji do dvou sklenic džus a přesunu se s nimi do obýváku. Už dvě hodiny sestavujeme postýlku. Já jsem spíš za odborného poradce. Nemůžu ani se svým stavem pomáhat. Ještě, že za tři týdny budou prázdniny.
Jak už jsem naznačila je začátek června a já jsem tím pádem už ve svém 6. měsíci. Utíká to příšernou rychlostí.
ZACHVÍLI BUDEŠ MÁMÁ, EMILY!
Zní mi v hlavě snad už každý den. Bojím se... A čeho?
Bojím se, že nezvládnu být dobrou mámou...
Položím sklenky na stoleček v obýváku a jdu zkontrolovat jak je na tom Harry.
Postýlku sestavuje v ložnici. Ložnice je veliká, postýlka se v pohodě vejde.
„Tak jak jsi na tom?" zeptám se a nakouknu do ložnice.
Harry zrovna zápasí s posledním kusem a bude hotovo.
„Už to skoro mám, ale byla to fuška. Doufám, že bude nějaká odměna." podívá se na mě.
„Stačí džus v obýváku, miska plná popcornu a nějaký film?" usměji se.
Harry se na mě s úsměvem podívá.
„Jo stačí, i když víš, že já bych raději něco jiného."
Pokrčím rameny.
„Sám už víš, že nám něco překáží." usměji se a pohladím si bříško.
Harry hraně vzdychne.
„Budu to muset vydržet. No jedině, že by jsi mě pustila do striptýz baru." podívá se na mě s malým úsměvem.
Nic mu na to neřeknu a naštvaně odejdu do obýváku. Tímhle mě dokáže vždy vytočit. On moc dobře ví, že tyhle kecy nemám ráda, od té doby co mám malou.
Nevěru a tyhle řeči vážně nesnáším!
Sednu si na gauč v obýváku. Spustí se mi slzy.
Ano vím, že si dělal legraci a blbou legraci, ale takhle to dopadne vždy. Brečím kvůli jeho legraci.
Složím si hlavu do dlaní. Slzy nepřestávají téct.
Uslyším, jak se otevřou dveře od obýváku. Nevěnuji tomu pozornost. Slzy se mi spustí ještě víc.
„Emily. Já..."
„Co tady děláš? Nemáš být jinde?" zvednu svoji ubrečenou hlavu a podívám se na něj.
Nevypadá o moc líp. Nesnáším, když brečí. Vždy ho obejmu a pomohu mu to překonat. Dnes mě, ale vážně naštval.
Ne nesmím se nechat zlomit. Takhle by to vypadalo, že všechno, co udělá mu odpustím. Tohle už vážně přehnal.
Složím hlavu zpátky do dlaní.
„Emily, omlouvám se. Nechtěl jsem." uslyším jeho hlas a kroky blíž ke mně.
Jeho ruce mě obejmou, já se mu však vysmeknu.
„Ty si myslíš, že to omluva spraví?" zahuhlám do ruk, ale do očí se mu nepodívám.
Možná přeháním, ale vydržela jsem už dost. Možná si to dost beru. Harry to nemyslí vážně, ale vždy mě to raní.
Ucítím, že se posadil vedle mě, ale o nic se nepokusí.
Sundám ruce z obličeje a svoji pravou ruku položím k Harrymu. Pomaličku ruku posouvám blíž k němu, až najdu tu jeho. Pohladím ho po ruce. Harry hned proplete naše ruce.
„Omlouvám se. Přehnala jsem to." řeknu a spustí se mi další slzy.
Harry mě pohladí po vlasech a já položím svoji hlavu na jeho rameno.
„Já se omlouvám. Měl bych si všechno dřív promyslet." řekne a já ucítím, jak mi na tvář padne slza.
Zvednu hlavu z jeho ramene a posadím se mu na klín.
Harry mě chytne okolo pasu a já ho chytnu okolo jeho krku.
Podívám se mu do očí. Jsou stejně ubrečené jako moje.
Utřu mu slzu, která se mu kutálí po tváři.
„Prosím nebreč." řeknu a trochu mi selže hlas.
Silně ho obejmu, ale ne moc abychom neumačkali našeho drobečka.
„Podíváme se na film?" zeptá se Harry a já jsem nucena přerušit naše objetí.
„A co by to mělo být?" zeptám se a Harry mi setře slzu, která mi omylem vyplula ven.
Harry svraští čelo. Přemýšlí.
„Co třeba Ledové království? Tu pohádku miluji!" usměje se na mě a udělá psí oči.
„Dobře." usměji se na něho.
Harry mě obejme, já slezu z jeho klína.
Běží s nadšením do kuchyně udělat popcorn. Já zatím najdu pohádku ve velkém výběru jeho DVD.
Najdu ji během chvilinky a hned pouštím přehrávač.
Když pohádka začíná Harry se přiřítí s velikánkou miskou. Je to všechno přece pro tři.
Usměji se na něho. Vidím, že v druhé ruce nese i deky. Jupí!
Položí misku k našim skleničkám a hned si lehne na gauč. Lehnu si do jeho náručí. Jeho svalnaté ruce mě obejmou a my se v klidu můžeme koukat na pohádku.
Tak nějaký malý vzrůůůšo! :D Doufám, že Vám to nevadí. :D Už se nám to blíží! Taky se tak těšíte na to malé jako já? :-))
Taky milujete pohádku Ledové království? :) Úplně moc tu pohádku žeru! :D :)