2 436 slov
Téhož dne
Maia Lupin
Noční klid bych jindy i uvítala. Dnes je však předzvěstí smrti. Možná umře Remus. Možná Andrew s Rosalie. Možná mí přátelé nebo rodina. Možná dnes umřu i já. Vím, čeho je Lord Voldemort schopen a mám z něj upřímný strach.
,,Nehleď pořád z toho okna, Maio," promluví můj muž do ticha narušovaného občasným zamrmláním našich osmiměsíčních děťátek.
,,Proč ne?" zeptám se nepřítomně a nadále pozoruji nehybnou opuštěnou ulici, v níž je jediným zdrojem světla vysoká lampa.
,,Znervózňuješ mě," odpoví, zezadu ke mně přistoupí a obejme. Hlavu mi položí na rameno a sledujeme tak noční život spolu.
,,Remusi, ať se dnes stane cokoli, budu tě navždycky milovat. Nezapomeň na to."
,,Nezapomenu. A ty zase nezapomeň, že budu do smrti milovat tebe."
Jakoby svět vyslyšel naše největší noční můry, kousek před naším domem se snesou k zemi dva tmavé stíny a při dopadu se změní v osoby zahalené v černém a s hrozivými maskami přes obličej.
,,Maio, běž schovat děti, rychle," přikáže Remus a postrčí mě směrem ke kolébkám. Jako omámená uchopím do každé ruky jedno dítě a utíkám dolů po schodech k zamaskovanému vchodu do sklepa. Hůlkou poklepu na správnou cihlu a položím děti na provizorní lehátko, které jsme zde nechali pro případ nejvyšší nouze. A ta nouze právě nastala.
,,Maminka se vrátí, zlatíčka," políbím oba na čelíčko a běžím zpět.
,,Remusi?!"
,,Maio! Za chvíli prorazí obranná kouzla," řekne roztřeseně, když doběhnu k němu. Povzbudivě se chytíme za ruce a vyčkáváme. Dvěma černým postavám se opravdu podařilo projít neviditelnou zdí a už si to sebevědomě kráčí ke dveřím našeho domu. Já a Remus se přesuneme na druhou stranu místnosti, než na které jsou dveře. Ještě více mne stiskne.
Když Smrtijedi neslušně vykopnou dveře, rychle vytasíme hůlku a okamžitě začneme útočit. Verbálně i neverbálně. Chvíli útočíme a chvíli se bráníme. Remus mne stále pevně drží za ruku, což je to jediné, co mi nyní dodává sílu.
Nevím, jak se to stalo, ale červený záblesk se mi mihnul před obličejem a ani já, ani Remus jsme se nestihli ubránit. Zatmělo se mi před očima.
Remus Lupin
,,Lupine, bráníš se, jako tví blázníví rodiče," řekne jízlivě muž v masce.
,,Vy jste napadli mé rodiče?!" vykřiknu zoufale. Jsem na ně sám a Maia leží na zemi polomrtvá. Alespoň že děti jsou v pořádku.
,,Ale jistě, museli jsme přeci nějak zjistit, kde bydlíš."
,,Co po mně chcete?"
,,My nic. Šedohřbet nás pro tebe poslal, vlkodlaku," odpoví hlubokým hlasem.
,,Tak Šehořbet?" odplivnu si. ,,Za tím hajzlem nejdu."
,,Myslím, že nemáš na výběr, Lupine. Jinak totiž tvá milovaná zemře," řekne ten druhý, přičemž překvapivě zjistím, že je to žena. Má pravdu. Jsou dva proti jednomu. Už víc nerozmýšlím.
,,Dobře, půjdu dobrovolně, jen ji nechte na pokoji." Muž přikývne a já položím hůlku na zem.
* * * * * *
Přemístili jsme se do jakéhosi listnatého lesa. Kráčíme v tichosti téměř hodinu, než dojdeme k nenápadné jeskyni ve skalce. Smrtijedka vstoupí první a hned po ní jsem na řadě já. Nedůvěřivě se kouknu do temného otvoru v kameni.
,,Dělej," strčí do mě muž. Neochotně ji následuji. Stihla už rozsvítit hůlku. Rozhlédnu se po jeskyni. Není na ní nic zvláštního, snad jen úzká chodba, která vede kamsi do neznáma. A právě tou chodbou se vydáme.
Naše kroky duní o kamennou podlahu a zvuk se odráží o stěny. Po chvíli se před námi objeví rozcestí a my se vydáme doleva. Sejdeme po kamenném schodišti dolů, kde mi začíná být celkem solidní chladno. Ocitneme se v jakémsi vězení. V celách však nikdo není. Do jedné takové mě Smrtijed šoupne a já dopadnu na chladnou zem.
Pak už jen slyším vzdalující se kroky.
Lilyen Potter
V prvním patře mého a Jamesova domu ve známé kouzelnické vesničce Godrikův důl, se nespokojeně mračí malý Harry, jakoby přesně věděl, že ho dnes nečeká nic pěkného. Je to již rok a tři měsíce, co se tenhle miláček vyklubal na svět. Je celý James, až na oči. Mohu hrdě říct, že oči má po mně.
,,Lily," řekne s hlasem plným strachu James Potter. ,,Jde sem. Odnes Harryho."
Srdce se mi na moment zastaví a pak se roztluče stonásobně rychleji. Lord Voldemort jde do našeho domu. Znamená to, že určitě mučil Petera, aby z něj tu informaci dostal. Merline, chudák Peter. Nejspíš je mrtvý. Kvůli nám.
Vezmu z kolébky našeho syna a běžím nahoru po schodech. Mám strach o Jamesův i Harryho život. Budu Harryho chránit vlastním tělem, jak to jen půjde. Položím ho do kolébky v dětském pokoji a s připravenou hůlkou se otočím čelem nebezpečí nejvyššího stupně.
Pak uslyším, jak pode mnou někdo rozrazil dveře a Jamesův hlas usilovně bránící Pánu zla, aby překročil práh domu.
,,Avada kedavra," je mu odpovědí.
Mé srdce dnes již podruhé vynechá pár úderů a po líci mi steče slza. James je mrtvý.
Tiché kroky a šustění pláště se zesilují, až se mi naskytne pohled na muže s bledou kůží, jenž má místo nosu jen dva otvory, podobně jako had. Dlouhé kostnaté prsty obemykají hůlku. Bože, ochraňuj Harryho před tou stvůrou.
,,Uhni, holko, chci toho chlapce," zasyčí.
,,Ne, prosím, on nic neprovedl," škemrám a hůlka se mi v ruce třese.
,,Uhni. Říkám to naposled."
,,Ne..." vydechnu, ,,prosím." Muž se přiblíží a prudce mě odstrčí od kolébky, v níž se stejně vyděšeně jako já kouká malý Harry.
,,Avada-"
,,Ne!" vykřiknu a odrazím se do skoku.
Zelený proud světla zasáhne mou hruď a to je to poslední, co vidím. Už jdu za tebou, Jamesi.
Sirius Black
,,Nath, něco se děje, cítím to," řeknu blondýnce schoulené v mém náručí.
,,A co chceš dělat?"
,,Musím zjistit, o co jde," rozhodně vstanu a nevnímám nesouhlasný pohled své přítelkyně.
,,Siriusi, hlavně se mi vrať," řekne nakonec rezignovaně.
,,Miluju tě," políbím ji na rozloučenou a vydám se do tmavých ulic Londýna. O tom, že strážcem tajemství Potterových se stal Peter, vím jen já. V zájmu Harryho, Lilyina a Jamesova bezpečí žádný jiný člen Řádu neví, nemá ani ponětí, na koho volba ve skutečnosti padla. Ani Nath ne. Dokonce se obávám, že si myslí, že to já jsem strážcem Fideliova zaklínadla. Nikdo ale nesmí vědět pravdu, je to tak lepší.
Peter mi řekl, kde Potterovy najdu, vpodstatě hned, když se do nového domu nastěhovali, a tak se teď mohu jednoduše přemístit do Godrikova dolu přímo před jejich práh. Když však zpozoruji vyražené dveře, přejde mi mráz po zádech,
Vkročím do nich a jakmile si všimnu Jamesova těla ležícího na zemi, neudržím vzlykot. Nechci uvěřit tomu, že už nikdy neuslyším jeho smích. Jakoby s ním odešel i kousek mé osobnosti.
Byl to můj nejlepší přítel.
Je to Červíčkova vina. To on prozradil Pánovi zla jejich úkryt. To on zradil své přátele. Je mi fuk, co mu dělali, jestli ho mučili nebo vydírali. Já bych pro své přátele umřel.
Přemístím se k jeho malému zchátralému domku v nějaké homlesácké čtvrti na druhém konci Londýna, než kde bydlíme my. Zrovna tlustý kluk odemyká dveře a chce vstoupit dovnitř.
,,Červíčku!" zakřičím na něj. Na to, že ho Voldemort mučil, vypadá dost zdravě.
Peter Pettigrew se vylekaně otočí mým směrem.
,,S-Siriusi?" zašeptá nevěřícně.
,,Ano, Červíčku. Jsem Sirius a jsem živý a zdravý narozdíl od Jamese."
,,James?" řekne zmateně.
,,Ano, James Potter, vzpomínáš? To byl ten kluk, který tě pokládal za přítele a teď je díky tobě mrtvý!" rozkřiknu se, až se po nás ohlédne pár zmatených mudlů potulujících se po večerech ulicemi.
,,James je mrtvý?" Ignoruji jeho přihlouplý dotaz.
,,Proč jsi kurva prozradil Voldemortovi jejich úkryt?!" začíná se kolem nás tvořit malý hlouček.
,,J-já nechápu, o čem to mluvíš, Siriusi, jsi opilý," řekne s klidem Pettigrew.
,,Cože?!" zařvu z plných plic. A v tu chvíli mi všechno dojde. On Voldemortovi celou tu dobu jen donášel. Vsadím se, že prozradit Jamesův a Lilyin úkryt, pro něj nebylo nikterak těžké.
,,To tys je zabil!" vykřikne najednou. Už chápu jeho proradný plán. On potřebuje svědky a kolem jich je bezmála dvacet. ,,Zabil jsi Jamese a Lily Potterovi!" Potom udělá něco velmi šokujícího.
Vytáhne z poza opasku svou hůlku a nenápadně zamumlá pod vous formulku. Ozve se obrovská rána a výbuch pohltí všechny v dosahu několika metrů. Mě mine jen o kousíček, ale přesto mne tlaková vlna odhodí k zemi.
Chvíli po explozi se na okolí snese ticho. Ohlédnu se kolem sebe. Červíček někam zmizel. Nejspíš toho debila spálilo jeho vlastní kouzlo.
Na zemi leží pár nehybných těl. Nevěřil bych, že by Peter Pettigrew, byť byl v nitru sebevíc zkažený, dokázal někoho zabít.
Vtom se přede mnou zčista jasna zjeví siluety pracovníků ministerstva a mně je jasné, že po výpovědi svědků, kteří vyslechli Červíčkovu lež, se Azkabanu nevyhnu.
Nathalie Smith
Poté, co Sirius odešel, jsem zjistila, že sama v tomto domě nevydržím už ani minutu. Jak mě tu mohl jen tak nechat? Co kdyby přišli Smrtijedi?
To je jedno. Je jen jediné místo, o kterém vím, že v něm budu vítána.
Přemístím se před dům Lupinových a vstoupím do pootevřených dveří. Ve velké chodbě se svítí, ale neslyším žádné zvuky. No tak klid Nath, jsi přeci statečná ženská.
Všimnu si Maiiného těla ležícího na zemi.
,,U Merlina!" vyjeknu a rozběhnu se k ní. Uf. Žije.
,,Evervate." Hnědovlasá kamarádka pomalu otevře své šedo-modré oči a zmateně zamrká dlouhými řasami.
,,Nath?" zachrblá, když si mě prohlédne. ,,Kde je Remus?!" vyjekne a prudce se posadí.
,,T-to nevím, Maio, přišla jsem teď a našla tě tu ležet," vysvětlím rychle. Maia se nejspíš každou chvíli rozbrečí. ,,Co se stalo?"
,,Napadli nás Smrtijedi, odnesla jsem Rosie a Andrewa do sklepa, ale nemám ponětí, kam zmizel Remus," vysvětlí roztřeseně.
,,U Merlina, snad žije," vydechne.
,,Jen klid, určitě je v pořádku. Mně Sirius taky někam odešel a já nevím kam."
,,A co Lily s Jamesem a Harrym?" napadne mě.
,,To nevím..." odpovím upřímně.
,,Půjdeme se za nimi podívat," rozhodne.
,,A co tvé děti?"
,,Zkontroluju je a můžeme vyrazit." Vstane a porovná si oblečení.
,,Víš co, já je pohlídám a ty běž," navrhnu. Tam ven se mi dnes vážně nechce. Maia je narozdíl ode mě blázen a sebevrah a dokáže se o sebe postarat.
,,Dobře, děkuju," obejme mě a odkráčí z domu.
Remus Lupin
Tahle vlhká a chladná jeskyně není místem, na kterém bych chtěl nyní trávit svůj drahocený čas. Maia se už jistě probrala a teď má o mě strach. Co jen po mně Šedohřbet může chtít? Copak se snad mému otci dostatečně nepomstil tím, že ze mě udělal nestvůru? Někoho, jako je on sám.
Z krápníků, či útvarů jim podobných, stékají kapky podzemní vody a vytváří tak na zemi malé kaluže, které ale v černočerné tmě nevidím, jen slyším. Mé myšlenky nyní mají prostor bušit v mé hlavě jedna přes druhou. Starosti o mou ženu... o naše děti... o mé přátele... úmrtí mých rodičů, je-li to pravda... co se vlastně děje...
Po nějakém čase stráveném ve tmě uvidím modré světélko mířící ke mně směrem z chodby, následované svižnými kroky. Postavím se na nohy, abych vypadal aspoň trošku důstojně. Do místnosti vstoupí shrbený zarostlý muž se zlým úsměvem. Kouzlem zapálí pochodeň na zdi, jíž jsem si předtím nestihl všimnout. Hůlku skloní a pohrdavě si mě změří pohledem.
,,Pane Lupine, znovu se setkáváme," promluví Šedohřbet.
,,Co po mě chceš, ty bastarde!?" vyštěknu okamžitě.
,,Ale, ale..." zavrtí posměvačně hlavou. ,,To není moc zdvořilé přivítání."
,,Kdybych nebyl zavřený v cele, možná bych byl zdvořilejší." Uchechtne se, jakoby nepochopil pointu mého sarkastického vtipu.
,,Jistě," řekne sám pro sebe a začne mě propalovat zvídavým pohledem.
,,Řekneš mi už konečně, co tu dělám?" zeptám se po minutě mlčení.
,,Jsi stejně nedočkavý jako tvůj otec."
,,Ty nevíš, jaký byl můj otec!" rozkřiknu se a ode zdí rozlehlých cel se odrazí ozvěna.
,,Ale vím," zavrčí nazpět.
,,Sledoval jsem ho dost dlouhou dobu." Nejraději bych vyloudil nějakou kousavou poznámku, ale už se chci konečně dozvědět, oč jde, proto raději mlčím.
,,Dobrá. Doneslo se mi jisté informace. Chci abys mi řekl, jak se to povedlo." Povedlo? A co?
,,Nechápu, o čem mluvíš."
,,Tak ty nechápeš." Přistoupí blíž ke kovové cele a praští do ní pěstí. ,,Řekni mi, jak jsi vytvořil ten silnější druh!" zařve jako hrom.
,,Silnější druh? U Merlina..." zašeptám, když mi dojde, o čem mluví. Maia. Maia je silnější druh vlkodlaka.
,,Proč bych ti to měl říkat?" Šedohřbetovi se blýskne v očích náznak hněvu.
,,Crucio!" Vykřiknu, když mě kouzlo zasáhne. Do mého těla se totiž v tu chvíli zabodnou miliony ostrých nožů a bodají znovu a znovu, dokud milosrdně nepřestanou. Vzhlédnu na vlkodlkačího muže tyčícího se nade mnou za mřížemi. Překvapeně a bolestivě se drží za levé předloktí. Vyhrne si rukáv pláště a vytřeští oči na blednoucí znamení zla. Pán zla nejspíš přišel o svou moc. Šedohřbet pak prudce shrne rukáv zpět a opět na mě namíří hůlkou.
,,Neřeknu ti ani slovo, hajzle," odplivnu si a zatnu zuby připraven na další salvu nožů, která mě již brzy zastihne.
Maia Lupin
Skloním se k Jamesově mrtvému tělu a upustím na jeho hruď pár smutných slz. Statečný, silný, vtipný, oddaný a milující Dvanácterák. Nezasloužil si zemřít. Zavřu mu prsty víčka.
S obavami vystoupám schody a vstoupím do dětského pokoje. To, co uvidím, už nikdy v životě nezapomenu. Severus Snape s pláčem kolébá v náručí Lilyino tělo.
,,Severusi," oslovím ho, ale jakoby mě neslyšel. Přistoupím k němu a položím mu ruku na rameno. ,,Severusi..."
,,Lily, moje sladká Lily," mumlá sám pro sebe. Nechám ho, v tuto chvíli by ode mě bylo sobecké, kdybych si její tělo ukořistila sama pro sebe, abych se s ní mohla rozloučit. On ji miloval.
Vykročím ke kolébce, v níž tiše pláče Harry Potter. Kdo ví, co znamená ta jizva na čele ve tvaru blesku.
,,Tak pojď, chlapečku," vezmu ho do náručí a opouštím i s ním dům Potterových.
,,Maio!" uslyším za zády hluboký hlas. Hagrid. Otočím se, kolébaje Harryho v náručí. ,,Kam ho neseš?"
,,Myslela jsem, že bych ho vzala k sobě domů." Bylo by mi ctí vychovávat Jamesova a Lilyina syna.
,,To je mně líto. Von mě Brumbál pověřil, abych ho za ním přivez do Zobí ulice v Kvikálkově, má tam rodinu."
Rodinu? To myslí Lilyinu antikouzelnickou sestru? Chudáček. Posmutním.
,,Ale vždyť i Sirius je jeho rodina, nemohla by si ho k sobě vzít Nath?" navrhnu. Hagrid jen omluvně zavrtí hlavou. ,,A můžu jet k Brumbálovi s tebou?"
,,Jasně, mám tu lítající motorku vod Siriuse," ukáže za sebe na ten bleděmodrý létající krám. Doufám, že to s námi nespadne. Obr zmáčkne tlačítko na řídítkách motorky a vedle ní se objeví zvláštní vozík na kolečkách pro spolucestující.
,,Nastupovat!" Jindy bych se zasmála, ale dnes je smích zakázaný.
Hagrid těžce dosedne na motorku. Nastartuje a přístroj nespokojeně zavrčí a vrčet nepřestane, ani když se vzneseme do vzduchu a letíme nad nočním Londýnem. Kompas na řídítkách ukazuje, že letíme na jihozápad. Chladný vzduch mi pročesává vlasy a hřeje mě vyhřátá přikrývka malého chlapečka. Tato jízda by byla dokonalá, kdyby ovšem tenhle starožitný krám z dvacátých let neřinčel jako motorovka.
Přistáváme v jediné ulici se zhasnutými lampami a při dopadu na zem málem sejmeme profesora Brumbála a profesorku McGonagallovou.