1 374 slov
O 2 roky později
,,Ahoj lásko!" slyším volat Rema z kuchyně, když zabouchnu vchodové dveře.
,,Ahoj!"
,,Jak bylo v práci!?"
,,Nechceš s těmi otázkami počkat, až za tebou přijdu?" zasměji se při vyzouvaní bot. Nahlédnu do pootevřených dveří kuchyně. Nikoho tu však nevidím, což mi přijde zvláštní. Zdálo se mi, že se Remus ozývá odsud.
,,Baf!" překvapí mě zpoza přivřených dveří, až leknutím vyjeknu.
,,To si říkáš bystrozorka, když tě vyděsí tvůj vlastní přítel?" vysmívá se mi.
,,Není zrovna obvyklé, aby na mě smrtijedi dělali Baf..." vymluvím se..
,,Aha, tak promiň, já se tě příště rovnou pokusím uřknout," zašklebí se a vtiskne mi pusu na tvář.
,,Abys neskončil v Azkabanu, brouku," unaveně usednu na dřevěnou židli.
Tolik k našemu humoru.
,,A rekneš mi už konečně, jak bylo v té práci?" zeptá se a postaví vodu na kafe.
,,Snažili jsme se vystopovat Lestrangeovi. Jejich stopu jsme zaznamenali na východě Británie, kde napadli jednu kouzelnickou rodinu. Merlinužel jsme zprávu o napadení dostali moc pozdě," odmlčím se a zadívám se do země. ,,Otec a jedno dítě jsou po smrti. Matka s dcerou přežili. Jmenovali se Oliver a Jack Priceovi." Pamatuju si všechna jména zemřelých, k nimž jsme nepřišli dost brzo, abychom je zachránili. Přibývá jich čím dál více. Lord Voldemort nabírá na síle. Všichni vědí, že se blíží nejhorší.
,,Maio, víš, že to není tvoje chyba..."
,,Vím, ale mrzí mě, že další rodina přišla o dva své blízké. Jak se asi musí cítit..." Jakoby mi viděl do hlavy a věděl, co přesně potřebuji, přisune si blíž ke mně jednu židli a přitáhne mě do utěšujícího obětí. Tak, jak to umí jen on.
Hladí mě a líbá do vlasů jako dítě, kterému se zdál zlý sen.
,,Zítra je úplněk..." řeknu po chvíli.
,,Hmm," zamručí v odpověď. "Vezmeš si volno?"
,,Nevím. Moody nebude nadšený." Mám strach, že bystrozorům jednou dojde, co jsem zač. Každý měsíc v úplňkových dnech se cítím naprosto hrozně. Vyčerpaná, bledá, se zvýšenou teplotou a je mi na blití. Krom toho mě bolí celý člověk tak, že skoro nemůžu chodit. A to ještě nemluvím o zítřku, protože zítra se všechno minimálně zdvojnásobí. Nebude dlouho trvat a Moody nebo kdokoli jiný zpozorují, že je něco v nepořádku.
Remus vstane a zalije kávu.
,,Dej si, dodá ti energii," položí přede mě šálek.
,,Děkuju, jsi skvělý," zalichotím mu. Zaslouží si mé lichotky. Remus Lupin je velmi pozorný přítel, u kterého byste řekli, že je mým manželem, protože se tak k sobě chováme. Po dvou letech bydlení u Lyalla a Holy Lupinových, jsme si mou prací u bystrozorů a Removou přelétavostí v různých zaměstnaních, vydělali dost peněz na nový byt v centru Londýna, příhodně docela dost blízko domu mé mamky a jejího nového přítele.
Odchod z Bradavic byl pro nás pro všechny opravdu těžký. Otevřely se nám dveře do života dospělých kouzelníků. Všechny dětské hry a žerty musely jít stranou.
S Poberty se však stále vídáme. Já a James spolu pracujeme a s ostatními se setkáváme na schůzích Fénixova řádu. A abych nezapomněla! Dvanácterák a Lily jsou již téměř sedmým měsícem manželé a čekají děťátko. Má se to narodit někdy nakonci července, což je za pár týdnů. Stejně to mají i manželé Longbottomovi. Zbytek Pobertů v tomto ohledu poněkud zaostává.
S Remem sice vedu jakýsi intimní život, ale to je vpodstatě vše. Navzájem se velmi milujeme, ale nechci Náměsíčníka k ničemu nutit. Budu prostě čekat, až se k něčemu dokope sám a třeba se té žádosti o ruku i dočkám. Nath to vidí se Siriusem stejně. A zajímá vás, jak dopadli Peter s Charlotte?
Nechodí spolu. Jen Charlotte si našla nějakého mudlovského doktora a v součastnosti s ním žije ve Francii. Na Fénixův řád však nezanevřela a stále nás na poradách poctívá svou přítomností. Peter žije s matkou.
,,A jak ses vlastně dneska měl ty?" zeptám se a usrknu horké kávy.
,,Stavil jsem se za Siriusem a Nath. Byla tu bez tebe hrozná nuda." Remus měl dnes po dlouhé době volno. Maká teď v jednom vetešnictví v Příčné.
Je mi vážně líto, když ten nejchytřejší kluk, kterého znám, skončí s tak hroznou prací jen proto, že je vlkodlak. Kdyby někdo z ministerstva odhalil mé tajemství, nedokážu ani pomyslet, co bych si pak počala. Být bystrozorkou je pro mě splněný sen, když pomineme, že jsme s mamkou spolupracovnice.
I když vlastně ještě nejsem tak úplně bystrozorka. První musím projít testem, čemuž předchází dlouhý a náročný výcvik. Nicméně do akce chodím. Jen pod dohledem.
,,A co je u nich nového?"
,,Nic moc. Sirius jde za kmotra malému Potteříkovi nebo Potteřici."
,,Já to věděla."
,,Nápodobně." Najednou slyšíme tlumené ťukání na okno. Otočíme se tím směrem.
,,Že by Brumbál?" hádá Rem a jde sově otevřít.
Poté, co si přečte krátký dopis, zamračí se.
,,Rychlonožko, musíme jít, Brumbál má nějaké novinky." Smířlivě přikývnu. Zase si neodpočinu.
* * * * * *
,,Tak už nás nenapínejte, Albusi," klepe dlouhými nehty o stůl nedočkavě Minerva McGonagallová.
Sedíme ve zchátralé hospodě v Prasinkách- U Prasečí hlavy, kolem velkého dřevěného stolu. Já, Remus, James, Sirius, Peter, Nath, Lily, Charlotte, Alice, Frank, Moody a pár dalších bystrozorů, několik profesorů z Bradavic a Brumbálův bratr Aberforth. My všichni dáváme dohromady Fénixův řád.
,,Dobrá tedy," pronese ředitel do tíživého ticha. ,,Mí tajní špehové z temné strany mi doručili zprávu." Upře pohled na střídavě na Lily a na Alici. ,,Existuje jedna věštba, která mluví o dítěti narozeném koncem července." Rusovlasá dívka, nebo spíše žena, se vystrašeně podívá na svého manžela. Stejně tak i Alice Longbottomová.
,,A co ta věštba přesně říká?" zeptá se James.
,,Že na samém sklonku sedmého měsíce se narodí ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla. Ten ho poznamená jako sobě rovného. Narodí se lidem, kteří se s Pánem zla už třikrát utkali." Nejspíš se opravdu jedná o Potterovi či Longbottomovi. Oba páry se třikrát s Voldemortem střetli a vyvázli bez jakýchkoli větších zranění. Já a Remus jsme tváří v tvář tomu hnusákovi stáli jen jednou. "Jen". I to je víc než dost.
,,A co to znamená, profesore?" řekne roztřeseně Alice.
,,To znamená že musíte být ve střehu a opatrní. Nejlépe byste udělali, kdybyste si našli nějaký bezpečný úkryt a použili Fideliovo zaklínadlo." Alice i Lily vypadají velmi zdrceně, tak, že ani náruče jejich mužů je nedokáží utěšit.
,,Ještě máte nějaký čas na rozmyšlenou, koho určíte jako strážce svého tajemství. Rozmýšlejte dobře."
,,Dobře, profesore," řekne nakonec pevně James. "To je všechno?"
,,Ano, Jamesi, všechno. A měli byste mi už konečně přestat říkat profesore. Připadám si pak staře. Oslovujte mě Albusi." Vidím v jeho očích za obavami a strachem poskakovat nepatrné jiskřičky pobavení.
* * * * * *
,,Koho myslíš, že si Dvanácterák s Lily zvolí za strážce?" zajímá se Remus, když jsme konečně v pohodlí domova a připravujeme se ke spánku.
,,Nejspíš Siriuse. Co myslíš ty?" Shodím ze sebe lehkou letní bundu a dám se do rozepínání knoflíčků od košile. Jsem tak zabraná do myšlenek o věštbě, že si nevšimnu Remova toužebného pohledu.
,,Nevím," odpoví hlubokým hlasem. Chci se na něj otočit, ale on je rychlejší. Přistoupí ke mně a strhne ze mě košili.
Dívá se mi při tom do očí. A já jeho touze nedokážu odolat. Naše rty se spojí do nádherného nekonečného polibku.
* * * * * *
,,Zlato, vstávej, jdeš so práce," budí mě Náměsíčník ochraptěle a svým dechem mě lechtá na holém krku.
,,Nee..." Jak jsem říkala. Jestli mi včera bylo mizerně, dnes je mi stokrát hůř. Mám snad v tomto stavu chodit do práce bojovat se smrtijedy? Ještě když mě objímá ten nejskvělejší kluk na světě a hřeje mě svým nahým tělem?
To sotva.
,,Nezvládnu dnes pracovat."
,,Mám poslat sovu Moodymu a omluvit tě?"
,,V pohodě, řeknu mu to sama." Namáhavě se vysoukám z náruče mého milovaného, v čemž mi moc nepomáhá a drží mne co nejvíce u sebe. V jednu chvíli mi silně zmáčkne žaludek a ve mně se obrátí všechno jídlo smíchané s žaludečními šťávami a vyzvracím se na zem vedle postele.
Remus mě okamžitě pustí a dá tak volný průchod kyslíku k mým plicím.
,,Proboha, Maio," zahuhlá a podrží mi vlasy, aby nezachycovali zvratky.
Když ze sebe po několika várkách dostanu všechno jídlo, namáhavě vydechnu a uchopím hůlku.
,,Evanesca," namířím na bazének hnědožluté kapaliny vedle postele, který po vyřčení kouzla okamžitě zmizí.
,,Je ti dobře, Maio?"
,,No... asi si pořídím těhotenský test, lásko," odpovím bez výrazu.
Ahoj, mrzí mě opožděné vydání kapitolky 😢😥 nicméně doufám, že jste si ji užili, už se blížíme ke konci. Pomalu, ale jistě 😁 Jen je mi líto, že poslední dobou je děj dost předvídatelný 😖 Přijde vám to tak taky?
Vaše Pešu ❤