3 319 slov
,,T- to jsi celou dobu ty?" řekne po chvíli ticha ohromeně.
,,Hmm... vadí ti to moc?" zním ještě nejistěji, než se cítím.
,,Ne- to... ne... jen jsem překvapený."
,,To se ti vážně nedivím," zasměji se odlehčeně, ale Náměsíčník jen dál zírá.
,,Ty jsi do mě zamilovaná?" Zeptá se nevěřícně. Páni. To bude složitější, než jsem myslela. Ale zatím můžeme slavit. Neutekl a ani neomdlel. I když k tomu druhému zjevně nemá daleko...
,,Tak trošku," řeknu s humorem a začne ze mě opadávat nervozita, protože... Ať dnešní večer a tento rozhovor dopadne jakkoli, jsem ráda, že jsem teď tady. Ať je napětí naší situace sebetrapnější, dnes všechno vyřešíme.
,,A- a proč jsi mi to neřekla rovnou? Kdybych to byl věděl tak..."
,,Tak co?"
,,Tak bych nemusel...." Tak by nemusel co? Zajede si rukou do vlasů.
,,Prosím tě, dokonči tu větu. Už tak jsem jako na trní." Zadívá se mi zpříma do očí.
,,Nemusel bych být tak nervózní."
,,Jak to myslíš?" nakrčím tázavě obočí.
,,Maio, můžu ti něco říct?"
,,Jasně," vyhrknu hned nedočkavě.
,,Myslím, že jsem konečně našel to, co jsem hledal." Zamyšleně se usměje. ,,Už od prvního dopisu, co jsi mi napsala, jsem prostě potřeboval tě vidět. Bál jsem se, že až zjistím, kdo jsi, mé očekávání se nenaplní." To zní dobře.
,,A nenaplnilo?"
,,Právě naopak. Teď vím, kdo je Bezejmenná. Jako by do sebe zapadly všechny kousky hádanky a já nevím, nejspíš to vyzní kýčovitě, ale... Mé city k Bezejmenné se teď prohloubily ještě víc," řekne rozvážně a stále se usmívá.
U Merlina.
Já se asi počurám štěstím. Rok jsem na tenhle okamžik čekala a teď, když je tady mi mozek vypoví službu a soustředí se jen a jen na ta slova, která právě řekl. Nemůžu se ani pohnout a oněmím.
,,Takže ten ples platí?" vyhrknu po minutě ticha, kdy jsem jsen naprázdno otevírala a zase zavírala pusu, zatímco se Náměsíčník teď už pobaveně zubil.
,,Platí," odpoví hned. ,,Ale chtěl bych doladit jen jeden malý detail." Opět nechápavě pozvednu obočí.
Chlapec sáhne do vnitřní kapsy svého mírně ošuntělého svátečního hábitu a vyloví z ní malou tmavě modrou semišovou krabičku. Nechce mě doufám požádat o ruku. V šestnácti? To by bylo divný...
,,Malý symbolický dárek," vysvětlí a natáhne ke mně ruku s krabičkou.
Opatrně rozevírám krabičku a uvědomím si, že napětím se mi přimhouřily oči. Otevřu je a aniž bych zrakem zavadila o poklad v mých rukou, mrknu na Rema, který mě se založenýma rukama pobaveně pozoruje.
,,Co tam je?" zeptám se pomalu.
,,Tak se podívej," zavrtí za smíchu hlavou. Uvědomím si, že já a on budeme nejspíš dobrý pár. Hodíme se k sobě. Já jsem ta divoká a on má léta zkušeností s krocením Pobertů. Já jsem ta upovídaná a on je ten, co mě s radostí poslouchá. Já jsem Maia a on je Remus. Oba milujeme čokoládu a jsme krvelečné bestie. Prostě jsme si souzeni...
Otevřu krabičku a vykouknou na mě z ní krásné stříbrné náušnice, které se mimochodem nápadně podobají přívěšku na náhrdelníku. Rychle si je nasadím.
,,Jak vypadám?"
,,Sluší ti to," odpoví, ale na náušnice se ani nepodíval. Díval se mi totiž přímo do očí. Samozřejmě trapně zrudnu a pohled sklopím k zemi. Ale co. Už ví, že se mi líbí, tak mu to mé věčné červenání se v jeho blízkosti nemusí připadat divné.
,,Tak tedy," odkašle si Remus, narovná záda a popraví kravatu.
,,Bude mi ctí, když se mnou strávíte večer, my lady," řekne vážně a počká, než se zavěsím do jeho nastaveného rámě.
,,Už se moc těším," podívám se nahoru do jeho krásných medových očí, ve kterých konečně spatřuji to mé vytoužené zamilování.
Vydáme se do Velké síně, z níž hraje kouzelná hudba.
Síň je jako vždy jednou z nejkrásnějších místností hradu. Sněhové vločky, které padají z v posledních dnech čistě bílého stropu, by mohly v místnosti vytvořit závěje sněhu, kdyby metr před dopadnutím nezmizely. Svíčky poletující vysoko nad námi působí jako plamínky v bílé temnotě. Kolejní stoly jsou odsunuty ke zdem a jsou na nich hromady jídel a pití.
Vydáme se k jednomu ze stolů s punčem, u kterého vidím zrzavou krásku s šaty, jejichž barva prudce kontrastuje s okolní bílou a vedle ní, což mě těší, stojí rozzářený Dvanácterák.
Cestou mineme několik vysokých vánočních stromků. Dorazíme až k našim přátelům a upoutáme tak Jamesův pohled. Lily k nám zatím stojí zády.
,,No konečně vy dva," zazubí se brejloun škádlivě.
,,Jé ahoj!" přivítá nás vesele zrzka jakmile se otočí. ,,Vy už jste teď jako... pár?" vyzvídá.
Zajímavá otázka. Vlastně sama nevím. Tázavě se obrátím na krásného chlapce vedle mě a hledám v jeho šťastně vypadající tváři nějaký náznak reakce. Nic v ní ale nenajdu a on asi také neví co říct.
,,No, ještě jsme o tom nestihli ani mluvit," zvolím nakonec neutrální odpověď a s ruměncem na tváři se na ni omluvně usměji.
,,Tak pak dej vědět," mrkne na mě a já bych ji v tu chvíli nejradši zabila. Nebo se propadla do země. Nebo bych ji zabila a pak se propadla do země. Taky jste si všimli mých morbidních sklonů? Vtip. Hahaha.
,,D-dobře," neudržím zakoktání a raději se nepodívám ani na Rema, protože teď fakt nepotřebuji vědět, co si myslí.
Nechci ho zahnat do nějaké slepé uličky. Teprv před pár minutami zjistil identitu své tajemné dívky, ale to ještě neznamená, že s ní chce hned začít vztah. I když ona by i docela chtěla....
,,Lily, možná bychom ty hrdličky měli nechat o samotě," řekne sladce James.
,,Ty máš co říkat," utrousím si pro sebe tak, aby to neslyšel. Lily se zvonivě zasměje a zavěšená do něj odchází od punče na taneční parket.
Jakože... ehm. To bylo vážně divný. On jí řekl ,Lily'? Ona se smála jeho vtipu? Ona se ho dobrovolně dotkla? Co se to tu sakra děje?
Tak odpoví mi někdo?!
,,Maio?" vyruší mě z přemýšlení Remus a stoupne si přede mě.
,,Jo?"
,,Jak to teď mezi námi je?" zeptá se stydlivě.
,,Já nevím, je to na tobě."
,,Vážně? Dobře... takže, chtěla bys-" zasekne se uprostřed věty a nervózně se podrbe na hlavě. ,,se mnou eh... chodit?" vysouká ze sebe nakonec.
Polije mě krásné horko. Takové, jako když se vám splní váš největší sen a vy v tu chvíli zapomenete na všechny vaše problémy a myslíte jen a jen na něj. Nejraději bych si tento okamžik zaznamenala na fotografii nebo do deníčku, ale nic, opakuji NIC nemůže úplně vystihnout ten výjimečný pocit, který teď mám.
Uchopím ho za ruku, jako to dělávám vždycky, když se trápí.
,,Náměsíčníku. Dva roky ti jako idiot píšu, že tě miluju." řeknu s hranou vážností a přistoupím k němu o krok blíž. Jak si vůbec mohl pomyslet, že bych mohla odpovědět ne. ,,Teď... už se mě nezbavíš."
Obejmu ho s pocitem jako nikdy předtím.
,,Nehodlám se o to pokoušet," zašeptá mi do vlasů a cítím, jak mi jeho ruka jemně přejíždí po zádech. Remus Lupin je můj.
* * * * * *
,,Ahoj Smithová," osloví mě mužský hlas a vyruší mě tak z pozorování Maii a Remuse.
Odvrátím od nich zrak a zadívám se na narušitele.
Tak ten mi tu vážně chyběl.
,,Čím jsem si vysloužila pozornost bradavického Casanovy?" zeptám se s nezájmem a usrknu ze sklenice s punčem. Škoda, že Jay před chvílí odešel na toaletu. I když se mu nedivím s tím, kolik punče již vypil.
,,Jen jsem si chtěl s tebou zatančit, ale jak vidno nemáš o mou přítomnost zájem."
,,A ty se ještě divíš?" vyjedu na něj tak, jak mám ve zvyku. ON mi ublížil jako ještě nikdo a teď se ještě tváří jako by se to nestalo. To si pište, že na něj vyjedu vždycky, když ho uvidím
,,Ne," odpoví prostě a opře se zadkem o stůl. Proč vždycky přijde a všechno zkazí? Nenávidím ho.
,,Prosím Smithová, potřebuji si s tebou promluvit," škemrá jako děcko a omluvně mě pozoruje.
,,Jdi k šípku Blacku. Jestli si potřebuješ nutně promluvit, jdi za tou nánou, kterou jsi pozval na ples," řeknu s ledovým klidem a důstojně odcházím pryč.
,,Ale já nikoho nepozval!" křičí ještě za mnou. Na malý moment mě to zarazí. Ale vážně jen na malý. Pak se zase rozejdu.
Merlinužel ten moment byl dostatečně velký na to, aby mě Black doběhl.
,,Nath, prosím, chci se ti omluvit a vysvětlit ti to."
Vážně nevím, o co mu jde. Vždyť on se nikdy o nic neprosil. Všechno si prostě vzal.
,,Co mi chceš jako vysvětlit?" A je to tu. Nadešel čas pravdy: ,,Žes mě připravil o to nejcennější co jsem měla? O něco, co jsem jednou sama chtěla dát člověku, kterého budu milovat a nechat mu to navždy?! Vzal jsi mi to Blacku! A nejhorší je, že mi to nemůžeš vrátit!" křičím na něj jak pominutá a máchám kolem sebe bezradně rukama. On je však zachytí a když se mu je snažím vyškubnout, pevně je drží.
,,Moc mě to mrzí, Nath, poslouchej mě." Zoufalec.
,,Dal jsi mi mou první pusu, byl jsi první, s kým jsem strávila noc, byl jsi první, do koho jsem se bláznivě zamilovala a co jsi udělal ty?!" Podívá se na špičky svých bot.
,,Odkopl jsem tě."
,,Siriusi, mně by nevadilo, kdybys mi tehdy řekl, že se mnou nechceš nic mít. Pochopila bych, že se ti nelíbím. ale tys mi po té noci neřekl nic. Vůbec nic. Jen jsi dělal, jako by se to nestalo.
,,Já vím..-"
,,To doufám."
,,Prosím..."
,,Ne, Blacku. Jsi stejný hajzl jako všichni ostatní členové tvé rodiny." Vypadá, jako bych ho udeřila do mezinoží ocelovou tyčí. Pak se v jeho obličeji ale objeví vztek.
,,Smithová, jdeme," řekne vražedným tónem a za ruku, jíž mi stále drží, mě odvádí někam ven. Jde z něj opravdová hrůza a já se ho začínám bát. Znova a znova se mu pokouším vyškubnout, ale nepustí mě. Tak nějak tajně doufám, že potkáme Jaye a ten mě zachrání, ale než se to stihne stát, Black mě dotáthne do nějaké staré nepoužívané učebny. Vylovím z kabelky rychle hůlku a okamžitě ji na něj namířím.
,,Expelliarmus." Dohajzlu. Byl rychlejší než já. Prudce mě posadí na jednu dřevěnou židli.
,,Pouta na tebe!" cítím, jak mě stahuje silné lano, ale nijak bolestivě. Prostě jen tak abych se nemohla hnout.
,,C-co to děláš?!" křičím hystericky. ,,Pomoc!" volám, jakoby mě mohl někdo slyšet.
,,Ševelissimo." Teď už mám vážně, vážně strach.
,,Tak co mi chceš udělat? Zmlátit mě? Znásilnit? Mučit?" Bez odpovědí přichází ke mně blíž a blíž s hůlkou napřahlou proti mně. A pak mi odpoví. Políbí mě tak zoufale a vášnivě, jak mě ještě nepolíbil. Upřímně. Najednou všechno pochopím.
Začnu mu polibky toužebně oplácet, protože je potřebuji. Rukama mě chytí za hlavu a přitiskne ještě více k sobě. Vpíjíme se do sebe a dáváme do toho tolik dravosti, kolik jen jde. Když po chvíli začne Sirius zpomalovat, až přestane úplně a odtrhne se.
,,Tak," zachrblá omámeně. ,,Teď už ti to můžu vysvětlit?"
S vykulenýma očima a rudými tvářemi přikývnu. Dá se do vysvětlování a stále je tak blízko, že při mluvení cítím jeho dech na obličeji.
,,Jsem nehorázný a nepoučitelný debil, ale to už asi víš..." Přikývnu. ,,Neexistují správná slova, abych jimi vyjádřil, jak moc mě mrzí, co jsem ti provedl. Ano... udělal jsem to už mnoha dívkám, ale žádná z nich nebyla tak krásná a nevinná jako jsi ty. Promiň mi to." To mi stačí. Omluva. Kdyby se mi omluvil hned, odpustila bych mu. Vše, co k omluvě potřeboval, byl čas.
,,Jestli jsi to myslel upřímně...," horlivě odkývá, že jo. Usměji se. ,,Taky se ti upřímně omlouvám za to, co jsem řekla s tvou rodinou. Nejsi jako oni. Odpouštím ti."
Najednou se zase rozzáří jako sluníčko a znova mě políbí. Tentokrát už ne tak dravě, spíše jemně a s nevyřčenými city.
,,Nathalie Smithová, smím tě požádat o to, abys se mnou strávila zbytek večera?" řekne, když se opět odpojí.
,,Moc ráda, Siriusi. Jen mě musíš odvázat." zasměji se. Asi jsem po dlouhé době zase šťastná.
,,Siriusi?" oslovím jej, když oba kráčíme ruku v ruce chodbou.
,,Ano, krásko?" zrudnu. ,,Naučíš mě prosím ten svůj odkopávací fígl?"
,,Proč?" prudce zastaví. ,,To už mě chceš nechat? Jsme spolu teprve pět minut..." My jsme spolu? Nejspíš jo... Fakt chodím s bradavickým Casanovou?!
,,Nene... jen mám s sebou dneska doprovod a chci být raději s tebou než s ním."
,,Aha a nechceš abych to zařídil?" ušklíbne se zase pohodově a opět se rozejdeme směr síň.
,,Víš, raději mu to řeknu sama, byla bych ráda, kdyby Jay dnešek přežil," řeknu naoko vážně.
,,Fajn, prostě.... mu to řekni, není na to žádný fígl."
,,Dobře. A Siriusi?"
,,Ano, krásko?"
,,Nevadí, že tě mám fakt ráda?"
,,Jestli nevadí tobě, že já mám zase fakt rád tebe?..."
,,Nevadí," rozesměji se.
,,Pak mně to taky nevadí."
* * * * * *
Já a James už přes půl hodinu proplouváme po tanečním parketu. Dokonce i jeho vtipy začaly být vtipné, když jsme spolu sami dva. Je mi s ním dobře. Jsem ráda, že jsem se přesvědčila k tomu jít s ním. Kdyby teď se mnou nebyl, s kým bych byla já? Maia je s Remusem, Char s Henrym a Nath právě vchází do dveří... U Merlina! Ona je se Siriusem? A drží se za ruce!
,,Jamesi, podívej," usměji se dojatě a kývnu směrem ke dveřím. Velmi neochotně odvrátí svůj zrak ode mne a podívá se tím směrem. Pak oddělá ruku s mého boku a ukáže Blackovi palec nahoru.
,,Šikula," otočí se zpět na mě a vesele se zazubí.
,,Ty jsi o tom věděl?"
,,Vědě jsem, že ji má rád, ještě dřív, než on."
,,Takže jsou spolu?"
,,Už to tak vypadá." Jedním očkem ještě mrknu na šťastně vypadající dívku ve světle modrých šatech, kterou zrovna políbil na tvář bradavický Casanova.
,,Sluší jim to," řeknu zasněně a ani si neuvědomuji, že to říkám člověku, který je do mě pravděpodobně zamilovaný.
,,Lily?" osloví mě. Dnes jsme se dohodli, že si budeme říkat křestními jmény. A on to mé říká tak sladce, že mě to vždycky pohladí po duši.
,,Jamesi?" zadívám se mu do očí.
,,Už jsem ti řekl, že máš ty nejnádhernější oči pod sluncem?" zrudnu. Ano. Opravdu mi to už jednou řekl, ale stál při tom na stole a křičel na celou síň. Teď mě ale potěšil.
,,Říkal, jen ne tak pěkně jako teď," odpovím upřímně.
,,Mrzí mě, jak se k tobě chovám, Lily."
,,Snad už je to za námi," šťouchnu ho rukou, kterou mám položenou na jeho rameni. ,,A navíc, dnes jsi moc fajn." A hlavně je mi s ním vážně krásně. Sama sobě se divím, jak si dnešní večer užívám. S Jamesem Potterem.
,,Děkuji, snažím se," zažertuje a já se opět uvolněně zasměji.
,,Nezajdeme si popovídat za Blac- Siriusem a Nath?" navrhnu.
,,Klidně," dotančíme a nabídne mi své rámě. S radostí se do něj zavěsím.
* * * * * *
S Henrym je vážně sranda. Dokážeme si povídat o všemožných tématech a on je ochoten poslouchat mé věčné tlachy. A dokonce i vypadá, že ho to baví.
Je moc milý a pozorný. Divím se, že jsem se s ním neseznámila už dříve.
Všimla jsem si, že Maia tráví večer s tím jejím dopisovým klukem... Remus Lupin, myslím. Přeji jí to. A Nath s tím pěkným černovláskem taky (myslím, že se jmenuje Black). Jen se divím, že Lily si to užívá s Potterem. Sice o něm mluví často, ale ještě nikdy o něm neříkala nic pěkného.
Tancujeme kousek od nich a jakmile se začnou odebírat směrem k Nath a jejímu příteli, zeptám se Henryho, jestli mu nebude vadit, když půjdeme také.
,,Rád poznám tvé kamarády," řekne a odzbrojí mě svým nádherným úsměvem. Myslím, že na to, jak krátce se známe, si velmi dobře rozumíme a třeba z toho jednou i něco bude.
Následujeme tedy rusovlásku a hnědovlasého brýlatého kluka. Zastavíme se vedle nich a zapojíme se do rozhovoru.
,,Jé, Charlotte! Jak se máš?" přivítá mě nadšeně Nath a její úsměv naprosto vyjadřuje její štěstí.
,,Skvěle, chtěla bych vám někoho představit," zadívám se na blonďáka vedle sebe. A když chci začít mluvit, vyruší mě příchod Maii a Remuse.
,,Ahoj, přišli jsme o něco?" zeptá se vesele dívka a obejme svého společníka kolem pasu. Ten jí dá ruku na rameno. Jsou sladcí.
,,Zrovna jsem vám chtěla představit Henryho," všimnu si, jak se na jeho veselém obličeji objevil náznak zármutku, když se do našeho kolečka přidali Maia s Remusem. Pak si ale přeci jen se všemi vesele potřásl rukou. Všichni kromě hnědovlasé Nebelvírky mu řekli své jméno. Ona se jen ušklíbla.
,,Vy se znáte?" řeknu překvapeně.
,,Ano, srazili jsme se na schodech," odpoví rychle Maia a nervózně se na Henryho zazubí.
,,Počkat, co se to tu děje?" zajímám se. Něco mi tu nehraje.
,,Nic," vyhrknou oba. Takže je mé tušení správné.
,,Vy jste spolu něco měli?"
,,Ne," odpoví dívka a zní pravdivě.
,,Henry?" obrátím se na něj doufaje, že mi něco prozradí. On se první vyklepaně podívá na ni a pak zpět na mě. ,,No... víš jak jsem ti říkal, že jsem tě viděl na chodbě, zalíbila ses mi a proto jsem tě pozval na ples?" přikývnu a očekávám nejhorší. ,,Není to tak úplně pravda. Řekla mi o tobě Maia..."
,,Proč?"
,,Když jsem ji požádal, jestli se mnou půjde na ples a ona řekla ne." Tak to je bolavá rána pod pás. Myslela jsem si, že se mu možná i líbím. Proč jinak by mne taky zval na ples, že... Ale když se dozvím, že by si mě ani nevšiml, kdyby mu Maia neřekla, že existuju... nejraději bych se propadla do země. Nejspíš jí tím chtěl jen udělat radost, protože se mu líbí ona.
,,Fajn," řeknu ostře. ,,Nebudu tě obtěžovat svou přítomností, protože se mnou zjevně nejsi dobrovolně. Ráda bych teď odešla, ale jsou to mí přátelé, ne tví, takže prosím, odejdi."
Pěkně! Natřelas mu to na bílo, Charlotte! Jo, Henry, jdi se vycpat, mám na lepší!
,,Myslíš to vážně?" ujistí se ještě.
,,Ano," stojím si za svým.
,,Promiň," řekne jen a odejde. Pohled teď upřu na Nebelvírku s provinilým výrazem.
,,Klid, Maio, myslelas to dobře, on je debil," odfrknu a ze zklamaného výrazu se pokusí vyloudit něco jako úsměv. Maia si oddychne, že se na ni nezlobím, a všichni se dáme do příjemného rozhovoru.
No to byl zase večer.....
* * * * * *
Dnešek jsme si myslím všichni užili. Nakonec i Charlotte, která byla z toho fiaska s Henrym zpočátku trochu přešlá, se s námi nakonec smála a vtipkovala.
Vůbec nechápu, jak se stalo, že chodím s Remusem Lupinem. S klukem, do něhož jsem bláznivě zamilovaná téměř rok a půl. Nath zase začíná vztah s Tichošlápkem, což jí samozřejmě moc přeji a jestli jí náš Casanova zase ublíží, nakopu ho do pozadí, že si z toho týden nesedne. Lily a Dvanácterák spolu nic nemají, ale rusovláska mi říkala, že si večer s ním moc užila a Dvanácterák zase vypadal, že se štěstím složí.
Dnešního kouzelného bradavického večera se všem splnila jejich přání. Jako by ten Brumbál něco tušil....
Hned jak jsem ve společence objala Rema a dala mu pusu na tvář, Nath políbila Tichošlápka a Lily se s Jamesem také přátelsky objala, vyšli jsme po schodech do našich ložnic. Budík ukazoval malou ručičkou na dvojku a velkou na dvanáctku.
Vedle budíku stojí ve váze růže, kterou jsem dostala od Dvanácteráka k narozeninám. Vypadá ale trošku jinak. Je pořád stejně rudá, to ano, ale přijde mi taková rozkvetlejší, větší.
Uchopím ji do ruky opatrně, abych se nedotkla trnů. Pár kapek vody mi steče na šaty.
Bedlivě se zadívám na květ. všimnu si maličké ruličky pergamenu, umístěného přímo uprostřed něj. Hladově ho vytrhnu, těšící se, že konečně odhalím, v čem spočívá kouzlo téhle růže.
Rozvinu jemný pergamen a začnu očima hltat každé slovo, které je na něm napsané.
Milá Rychlonožko, jestli držíš v ruce tenhle vzkaz, znamená to, že jsi našla toho pravého. Jsem za tebe moc rád a přeji ti, ať se Váš vztah, ať ho máš s kýmkoli, vydaří. Všechno nejlepší.
Ahoooj! Po necelém týdnu jsem opět zde! Jen vám chci říct, že tímto příběh nekončí, ještě by měl být Epilog!
Zajímavost:
Pokud nesledujete zrovna lunární kalendáře, nevíte, kdy je měsíc v úplňku či kdy začíná novoluní, nemusíte litovat. V roce 2016 je totiž, shodují se astronomové, pouze jedno zcela klíčové datum, a tím je noc ze 14. na 15. listopadu. Tehdy totiž bude k vidění "naše" jediná družice, Měsíc, v mimořádné blízkosti Zemi. Díky tomu bude vytvářet efekt vyšší světelnosti, která bude podobná jako v lednu před 68 lety!!!!!!
Zdroj: nějaké novinky na googlu :D
🔝Schválně, kdo se bude dívat🔝
🎑 😍😊😂😂