1 311 slov
8.srpna
Den odjezdu k Potterovým nadešel. Batoh opatřený nezjistitelným zvětšovacím kouzlem mám sbalený a nachystaný přede dveřmi. Čekám na mamku, než dojde z práce, protože slíbila, že mě k Potterovým přenese, abych se nemusela zdržovat v autobusech.
Zatím to ale vypadá, že autobusem by to bylo podstatně rychlejší. Mamka má už hodinové zpoždění.
Ozve se rána přímo vedle židle, na které sedím, až zděšením nadskočím.
,,Fujtajbl," odplivnu si, když se podívám na výsměšný pohled bystrozorky. ,,Mám z tebe dostat infarkt?"
,,Ahoj, zlatíčko," řekne místo odpovědi mamka, skloní se a políbí mě na čelo.
,,No nazdar," zamrmlám v odpověď.
,,Tak můžeme vyrazit?" Pohlédne na mě tázavě. Maio, mrzí mě, že mám takové zpoždění, už se to nebude opakovat, na znamení lítosti ti koupím štěně... Ještě chvilku počkám jestli něco takového přijde, ale nejspíš bych se nedočkala, takže jen protočím oči a vstanu ze židle.
,,Jasně," usměju se a vykročím směrem k batohu...
* * * * * *
Dveře do domu se otevřou.
,,Ahoj, Rychlonožko!" přivítá mě se smíchem Sirius.
,,Tichošlápku! Vůbec ses nezměnil." Položím kufr a skončím mu do náruče. Po chvíli mě od něj ze zadu, odtrhnou něčí ruce a přivinou k sobě.
,,Rychlonožko, tohle je můj dům, to mě máš objímat," směje se a pustí mě.
,,Jamesi, nebuď tak majetnický," pohrozí mu žena stojící s mojí mamkou za dveřmi.
,,To je v pořádku, paní Potterová. James už potřeboval ženské objetí," zastane se kamaráda se smíchem dlouhovlasý kluk.
,,A já mu snad nestačím?" řekne provokativně Euphemia Potterová a dál už se baví s mojí mamkou.
,,Tak se pojď zabydlet." Brýlatý klučina ukáže směrem k dřevěnému schodišti a uchopí do ruky můj batoh, který jsem sundala ze zad hned po příchodu.
Vystoupáme po schodech nahoru a vejdeme do malého útulného pokoje, kde je jen postel s nočním stolkem a lampou, skříň a na zemi zelený huňatý koberec.
,,Vítej v ráji, Rychlonožko," James rozmáchne rukama tak, že mě bací přímo do obličeje.
,,Jauvajs," postěžuji si. Dvanácterák se na mě omluvně zadívá a já protočím oči.
,,Vybalíš si teď nebo až po obědě?"
,,Čím později, tím líp..." Nesnáším vybalování.
Jakmile James otevře dveře do kuchyně, udeří mě do nosu vůně pečeného masa. Sirius již sedí u jídelního stolu a trpělivě vyčkává. Přisedneme si k němu.
,,Jak se ti líbí pokoj, Maio?" promluví mým směrem paní Potterová od plotny.
,,Je moc krásný, děkuji," odpovím. ,,Jsem ráda, že nemusím být na pokoji s těmahle prasatama." Kývnu s úsměvem ke klukům.
,,Hned mi to bylo jasné," zasměje se zvonivým ženským smíchem a dále mává trpělivě hůlkou nad jídlem. Jedním krátkým pohybem otevře troubu a druhým z ní vytáhne pekáč s masem. Naloží na talířky, které pak odlevituje na stůl.
,,Dobrou chuť, děti."
,,Mami," houkne podrážděně Dvanácterák. ,,My nejsme žádné děti."
,,Ne? A co jste?" pozvedne pobaveně obočí paní Potterová.
,,Jsme dospívající," odpoví Sirius namísto, kamaráda a zazubí se.
,,Aha... tak to se moc omlouvám. Dobrou chuť, dospívající."
,,Děkujeme," řekneme odpovíme naráz spokojeně a pustíme se do jídla. Chutná to vážně dobře. Na to u nás doma nejsme zvyklí...
,,Máte to moc dobré," zahuhlám s plnou pusou, div mi z ní jídlo nepadá.
,,Děkuju, Maio, jde vidět, že ti chutná."
,,Ahoj, rodino!" S hlasitým bouchnutím se zavřou domovní dveře a brzy do jídelny vkročí pan Potter.
Všichni ho pozdravíme.
Tahle rodina mi vždycky přišla moc fajn. Byla tak nějak... úplná. James má vážně štěstí, že schytal takové rodiče. A oni zase můžou být šťastní, že schytali jeho.
* * * * * *
O několik hodin, kdy jsem byla nucena poslouchat Dvanácterákovy kecy, a pár partií Řachavého Petra později...
Sedím ve svém novém pokoji. Kluky jsem odtud vyhodila, jakmile na starobylých hodinách u Potterů v obýváku odbila desátá hodina večerní. Jsem z nich vážně vyčerpaná, ale taky jsem šťastná, že je mám. Miluju je.... A když už mluvíme o té lásce....
Do tiché noci zaťuká na okno ptačí zobáček. Doběhnu sovičce otevřít. Vyletí do pokoje, udělá pár koleček a pak přistane mi na rameni. Na nožce má přivázaný dopis. Dopis od Náměsíčníka.
Milá Bezejmenná,
s tou vzdáleností to cítím stejně. Chybí mi večery propsané s Tebou, když nemusím myslet na své povinnosti a můžu přemýšlet nad tím, kdo jsi.
Ne, nedokážu si představit, jaké to bude mimo Bradavice napořád.... miluji to tam.
Těším se, až tě uvidím, ať jsi kdo jsi.
Tvůj Remus
,,Rychlonožko?!"ozve se těsně u mého ucha. Uf, to jsem se lekla... Proč mě dneska musí pořád někdo překvapovat?! Cítím vzduch vycházející z nosů mých dvou kamarádů. Oba stojí za mnou a čtou mi přes ramena. Sakra. Vyřiknu a schovám dopis z jejich dohledu.
,,Co tu děláte?!"
,,Chtěli jsme ti udělat půlnoční narozeninovou oslavu, ale myslím, že bys nám raději měla něco vysvětlit," řekne Sirius a vážně se mi zadívá do očí.
,,Kolik jste toho viděli?" vydechnu a jsem sama překvapená, jak zbědovaně to zní. Svalím se na postel jako balíček neštěstí. Jestli si to kluci přečetli, tak..... Tak je všechno ztraceno.
,,Oslovení nám stačilo," prohodí Sirius.
,,Maio, ty jsi ta holka, co píše Náměsíčníkovi?" zeptá se brýlatý kluk. Z toho už se asi nevykecám, že? Navíc v tomto stavu bych asi nebyla tou nejlepší lhářkou/herečkou... ale zkusit to můžu.
,,Ne, jak vás to napadlo?" Zkřivím obličej do nechápavého úsměvu, ale nakonec z toho vyjde jen jakýsi škleb.
,,Nevymlouvej se." Tak nic.
,,Dobře," řeknu smířeně, tak nějak mi to připomíná jeden z posledních rozhovorů s holkama... ,,Ale musíte přísahat, že se to z tohoto pokoje nedostane ven."
,,Přísahám při svatém Pobertovi." Řeknou rychle, přisednou ke mně na postel a vyčkávají s napjatým výrazem.
,,Zamilovala jsem se do něj na začátku školního roku. Prostě to nějak přišlo a už to nechtělo odejít. A jediný způsob, jak mu to říct, aniž bych měla strach z odmítnutí, byl napsat mu dopis pod jiným jménem."
Vykulí oči. Nedivím se. Taky bych to udělala, kdybych byla na jejich místě.
,,A-aha..." nemůže najít slova James. To není možné. Zapište si: Maia Greenová připravila Jamese Pottera o hlas! Historický okamžik.
,,Nechápu, že jsme na to nepřišli," zamumlá si pod vous Casanova.
,,Rychlonožka je dobrá herečka, kámo."
,,Dík," uchechtnu se.
,,A Rem to neví?"
,,Neví."
,,A jak to teď mezi vámi je?" zajímá se Tichošlápek.
,,Nijak. Já.... myslím, že ke mně- k NÍ něco cítí, ale drží se od ní dál, aby jí neublížil."
,,Už jí řekl o svém chlupatém problému?"
,,Ne."
,,A napadlo tě, že kdybys mu prozradila, kdo jsi, nebál by se tak o tebe?"
,,Napadlo, ale taky by ke mně nemusel cítit to samé jako já k němu, kdyby to zjistil. Bere mě jako kamarádku."
Ani jeden na to nic neřekne.
,,Neříkejte mu to prosím. Vůbec mu neříkejte, že to víte," žadoním.
,,Neboj, Rychlonožko. Ale moc ho netrap," srará se o svého vlkodlačího přítele James.
,,Já ho mám vážně ráda, kluci. Nehodlám ho trápit."
,,Já tomu teda pořád nemůžu uvěřit," huhlá Tichošlápek. ,,Je to divný," vytvoří na svém obličeji znechucený škleb.
,,Věř nebo ne, jen mu to neříkej..." požádám ho znovu.
,,A kdy mu to hodláš prozradit?"
,,Ve správný čas," odpovím s vážným výrazem na tváři. ,,A už to nebudeme řešit, jo?"
Sirius a James na mě mrknou.
,,Bez obav, kočko," zasalutuje dlouhovlásek a vytáhne z kapsy malou krabičku. ,,Všechno nejlepší!"
S radostí chňapnu po dárku a nadšeně otevřu krabičku.
Vypadne z ní náramek složený z dřevěných korálek s písmeny. Stojí na něm: Poberta navždy.
,,Je moc krásný, děkuji," řeknu a mám při tom slzy v očích. Snažím se je ale zadržet, vím, že kluci nemají rádi, když holka brečí, nevědí, jak ji mají utěšit. To ví totiž jen Remus.
,,Jsem na řadě! Všechno nejlepší, Rychlonožko," podá mi rudou růži, kterou měl do teď schovanou za zády.
,,Děkuju, Jamie," s vděkem ho obejmu a Siriuse též.
,,Ta růže je kouzelná..."
,,A jak?"
,,Uvidíš."
,,A kdy?"
,,Ve správný čas." Zašklebí se.
,,Dvanácteráku!" křiknu se smíchem a v duchu děkuji Bohu i Merlinovi za své přátele.
Ahoooj! Jsem zde a nová kapitola též! Doufám, že jste si ji užili 😋
Vaše Pešu ❤