Ahoj lidi, další díl!
Kdo by se teď nedivil?
Nezbývá mi, než-li psát,
že se nemusíte bát.
Však dejte na mě-
na mou radu,
ignorujte každou vadu....
Co znamená gramatika,
hlavní je tu romantika.
Maia se mnou souhlasí,
Remus se radši nehlásí...
James ty chyby nevidí,
před Lily se nestydí..
Sirius mě nevnímá,
nějaká slečna ho víc zajímá,
Nath má na kouzla talent sice,
avšak též mezery v gramatice.
Peter? Ten mě nechápe,
při učení na NKÚ nahlas zachrápe.
Plyne z toho jedno poučení,
že být kreativní není mučení.
Když chcete do Nebelvíru jít,
stačí pak Klobouk poprosit...
Ha!
Nevíte jak zkrotit lva?
Já to vím,
Vaše anule42
1 800 slov
,,Mrzí mě, že jsi nám to neřekla hned," usměje se smutně Lily. ,,Ale přejeme ti to." Šťouchne mě přátelsky do ramena a mrkne.
,,Děkuju moc, holky. Už mockrát jsem vám to chtěla říct," odmlčím se. ,,Ale nemohla jsem. Co kdyby to nevyšlo? Vždyť je to taková blbost. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů..."
,,S tím si vůbec nelam hlavu Maio. Láska si své oběti nevybírá dopředu, něco o tom už vím." Konec Nath věty spíš zašeptá, ale i přesto ji slyšíme více než jasně.
,,Děje se něco, Nath?"
,,Vlastně..." nahlas polkne. ,,Myslím, že je čas, abych vám něco řekla. Já..." hlas se jí zadrhl. Chviličku otvírá pusu jen tak naprázdno, ale nevychází z ní ani hláska. "Vyspala jsem se se Siriusem," vyhrkne nakonec a v jejím hlase jde slyšet provinilost.
Co? Myslím že jsem se přeslechla. Vyspala se Siriusem? Jaktože o tom nic nevím?
,,Kdy?"
,,Když jsme tehdy na začátku roku hráli flašku a, však víte... políbili se," na tváři se jí objeví ruměnec. ,,Ještě tu noc jsme šli do komnaty ..."
,,Cože?!" Představte si jak na vás působí mozkomor na druhou. Tak nějak takhle se teď tvářím. Proč mi o tom doháje Tichošlápek nic neřekl?!
,,A-a jak to teď mezi vámi je?" Vykoktám ze sebe. Jsou oba tak mladí. Kdyby to udělal nějaké holce z vyšších ročníků, nedivila bych se... Ale jedné z mých nejlepších kamarádek? Proč.
,,Nijak. Nic mezi námi není."
,,A jsi v pohodě? Nelíbil se ti?"
,,Líbí se mi pořád, ale já jemu nejspíš ne. Po té noci se se mnou už vůbec nebavil." Opravdu? To jí nedošlo, že se Siriusem Blackem to jinak dopadnout nemohlo?
,,Tušila jsem, že mě nechá, ale..." odmlčí se. ,,Někde hluboko ve mně byla jiskřička naděje, že ho změním. Že se do mě zamiluje," říká to, jakoby sama věděla, že to byla hloupost. Třeba si to myslí všechny holky, které Tichošlápka potkaly. ,,Ale už je to celkem dobré. Myslím, že postupem času se to zahojí úplně." Smutně se usměje a vstane z postele.
,,Měli bychom jít spát, zítra je pondělí a vy víte co..."
,,Doháje!" zanadává si Lily. Už už vyskakuje z mé postele a listuje zápisky z Dějin.
,,Zrovna ty se nemáš čeho bát, Evansová," uchechtnu se a přisunu k sobě rozepsaný dopis pro Náměsíčníka...
* * * * * *
Milá Bezejmenná,
jelikož jsi mi nechtěla prozradit, z kterého ročníku jsi, nevím, jestli Ti mám také popřát mnoho štěstí při NKÚ, ale pokud chodíš do pátého, jakoby se stalo. Když už je konec roku, prozradíš mi své jméno?
Remus
Reme,
i když bych chtěla, ještě je mnoho času, který tady na škole strávíme a já se rozhodla, že své jméno Ti sama prozradím, až bude pravý čas.
A nemohl bych se tě alespoň zeptat na pár otázek? Stačí, kdybys odpovídala Ano, Ne...
Tak dobře, ale odpovídat budu podle toho, jak moc osobní ty otázky budou.
Dobrá tedy... Máš ráda čokoládu?
Reme, už jsem Ti říkala, že mám.
To byl jen rozjezd... Tvé oblíbené zvíře je pes?
Ne
Kočka?
V podstatě ano.
V podstatě?
Ano.
To mi vysvětli.
Další otázku.
Ty jsi dneska nějaká nevrlá...
Ne. A to nebyla ani otázka.
Fajn, fajn... Tvé jméno začíná na písmeno, které se v abecedě nachází mezi A a K?
Ne.
Mezi K a P?
Ano.
Mezi K a O?
Moc osobní otázka.
Co je na tom u Merlina osobního?
Mohl bys mě odhalit.
Možná Ti to nedošlo, ale o to se celou dobu snažím.
A víš, že došlo?
Ale prosímtě... Chudák Tvá sova. Už z nás musí být unavená. Víš... chtěl bych Ti napsat i o prázdninách, ale nevím, kam Ti mám poslat sovu. Mohla bys mi alespoň napsat adresu, nebo nějaké místo, kam mám tu sovu poslat?
To bys pak jednoduše uhádl, kdo jsem.
A co kdyby alespoň má sova věděla, kdo jsi. Jsem si jistý, že by mi to neřekla a Tebe by našla.
Hmmm... Tak to by možná šlo. Zítra ji měj u sebe a až Ti napíšu, pošli zpět s mou sovou i tu tvou.
Tak dobře. Můžu poslední dotaz?
Klidně.
Jsi z Nebelvíru?
Moc osobní. Ale dávám Ti možnost náhradní otázky.
Fajn, teď něco, co mě zajímá už dlouho... Líbím se Ti ještě?
Ano.
Zpět mi už žádná odpověď nedošla. Udělala jsem snad chybu, když jsem řekla Ano? Přestane mi teď psát, nebo si naopak uvědomil, že ke mně taky něco cítí? Uvidíme zítra. Budu se chovat, jako bych dnes nic neřekla. Ale to bych ještě musela zítra přežít NKÚ.
* * * * * *
Znáte ten pocit, když se šprtáte přes celý víkend a pak těsně před tou osudovou zkouškou zjistíte, že máte v hlavě úplné prázdno? Tak se teď totiž cítím já a většina studentů páteho ročníku.
Mám pocit, jakoby mě přejel parní válec. To včerejší "chatování" s Náměsíčníkem se nám nějak protáhlo a já dopředu vím, že dnes nemám šanci zkoušky zvládnout. Sedíme právě v lavicích s připravenými brky a inkoustem. Ti nejvynalézavější si napsali tahák na lahvičku od inkoustu a ti nejhloupější si brky zakleli tak, aby psaly všechny odpovědi správně.
Brumbál však všechny kletby prokoukl a strhnul body všem, kdo se takto provinil. Nečekaně přišel o nejvíce bodů Zmijozel. Mrzimor s Havraspárem nepřišli skoro o nic a Nebelvír na tom byl nejlépe, jelikož byl James tak pozorný a všem řekl, že to bude Brumbál kontrolovat a namnožil jim taháčky na inkoust, které všichni včetně mě ochotně přijali. Stoupl si před dveře do učebny a v ruce měl lepidlo. Po boku mu stál Peter s taháčky v ruce a snaživě je nalepoval na lahvičky studentů.
,,Dvanácteráku, překonal ses," usmála jsem se vděčně, ale hned na to zvážněla. "A teď vyklop, co za to chceš."
,,Já to dělám jen z dobrosrdečnosti, Rychlonožko." Zatváří se rádoby ublíženě, ale v jeho očích jde krásně vidět uličnický výraz.
,,Hahaha... hlavě to nenabízej Lily, zabila by tě a zakopala hluboko pod zem."
,,Díky za radu," zasmál se a ublížený výraz byl fuč.
Zběžně proletím očima tahák. Něco v tom musí být.
,,O co tady jde, Dvanácteráku?" James se první ostražitě rozhlédne doprava i doleva. Pak se nakloní blíž ke mně a zašeptá.
,,Rozdáme to všem, ale Zmijozelákům jsme tam napsaly špatné odpovědi." Odtáhne se a lišácky zamrká.
,,Héj! To jste jako vymysleli beze mě?" Tak takhle má vypadat ublížený výraz, Dvanácteráku. Kaj se!
,,Promiň, už jsi byla u sebe a nechtěli jsme tě rušit. Byla to rychlá akce. Ani Náměsíčník nespolupracoval. Psal si s tou jeho holkou," vysype ze sebe omluvně. Kašlu na ublíženost. Jde se vyzvídat!
,,Jeho holkou? Oni spolu chodí?" Brýlatý chlapec si oddychne, když zjistí, že se nezlobím.
,,Ale nechodí, vždyť se ještě ani neviděli. Jen mám takový pocit, že na ni Remus nemůže přestat myslet... I když by nejspíš chtěl."
,,Hmmm, to chápu." U Merlina!!! ,,Tak já jdu do učebny, uvidíme se pak," mávnu na něj a s potutelným úsměvem se vydám do učebny.
Teď zrovna ale nemám čas na přemýšlení o tom, co mi právě Dvanácterák řekl, protože mě čeká test z Dějin. Aspoň, že to nejhorší máme hned ze začátku.
,,Máte hodinu na vyplnění. Hodě štěstí," řekne McGonagallová tak, jako by jí skutečně záleželo na našich dobrých výsledcích. Je to skvělá profesorka. Občas.
* * * * * *
Tak... dějiny, přeměňování, formule, bylinkářství a lektvary mám za sebou. Je pro mě záhadou, jak rychle testy uběhly a že jsem většinu stihla. Šprtání dějin se vyplatilo a jakmile jsem viděla na pergamenu otázky, ihned se mi vybavily všechny informace. Stejně tak to bylo i s ostatními předměty, krom formulí a obrany proti černé magii, kde následovala praktická část. Na tyto dva předměty jsem se ani neučila, protože si v nich celkem věřím a nijak jsem se jich nebála. A řekla bych, že to šlo docela bez problémů.
Nyní nás ještě čeká večeře a pak Astronomie, ale to až o půlnoci, jelikož v praktické části budeme používat i čarohledy. Každopádně mám teď chviličku času na vyřizování korespondence.
Ahoj Reme,
Tak co, jak dopadly NKÚ?
Bezejmenná
Myslím, že dobře. Nadopoval jsem se čokoládou a šlo to jako po másle. Posílám s tvou sovou i Stellu, jak jsem slíbil.
Opravdu. Vedle Lentilky usedla na parapet i samička puštíka obecného. Tak roztomilou sovičku má jenom náš Remus. Párkrát jsem ji viděla u kluků v pokoji a byla moc hodná. Lentilka je na rozdíl od Stelly dračice, která vám v pokoji nadělá jen spoustu nepořádku. Proto ji po většinu času nechávám v sovici.
,,Ahoj, Stello. Když ti Remus řekne, ať doneseš dopis Bezejmenné, doneseš ho mně. Maii Greenové, dobře? Myslím, že víš, kde bydlím." Sovička přikývne na znamení souhlasu. Člověk by neřekl, jak jsou ty sovy chytré. Navíc mi Náměsíčník kdysi říkal, že ho Stella dokáže najít, ať je kdekoli... ,,A myslím, že mi bude chtít Remus napsat i domů. Víš, kde bydlím?" Sovička opět kývne a zamrká korálkovýma očima. Neuvěřitelné, jak je inteligentní.
Všimla jsem si. Aspoň si teď od nás má sova na chvíli oddychne.
To ano. A co Ty a NKÚ?
Co když nechodím do stejného ročníku jako Ty?
Doufal jsem, že Ti to nedojde. Nevadí. Někdy jindy Tě dostanu. Ještě mě čeká zkouška z astronomie.
To zvládneš. Jsi nejchytřejší člověk jakého znám.
Hmmm... Takže z Havraspáru nejsi, protože jinak bys tohle neříkala.
Ne, nejsem, máš pravdu. Havraspárské neznám, nemůžu je posoudit.
A nejsi starší, než já, že ne?
Nejsem.
Takže pátý ročník a míň, máš v podstatě ráda kočky a také čokoládu. Tvé jméno začíná na písmeno mezi K a P... Chodila jsi někdy s někým?
Nevěděla jsem, že výslech pokračuje... Ne, nechodila.
Máš černé vlasy?
Ne.
Blond?
Moc osobní.
Takže jo?
To jsem neřekla.
Takže ne?
Ne.
Hnědé?
Už jsem ti napověděla až moc. Proto je to moc osobní.
Takže buď zrzka nebo hnědovláska, je to tak?
Je ohromné množství barev, které mohou mít mé vlasy.
Jo, ale nikdo s jinou barvou vlasů na škole není.
Možná si jen špatně všímáš, Remusi.
Možná... A co oči? Hnědé?
Ne. A na jiné barvy se neptej, nepovím ti to.
Fajn. A řekneš mi, kdy máš narozeniny?
Ne.
A co když ti budu chtít dát dárek.
Asi se bez něj budu muset obejít.
Ale to je nefér. Ty jsi mi poslala dárek, chci ti to oplatit.
Je jedno, kdy mi ho pošleš. Ať už mám narozeniny nebo ne, má pořád stejnou hodnotu.
Máš pravdu. Ale teď už musím jít na večeři. Zatím se měj, ahoj...
Tvůj Remus