Byl pátek a Lydia, Kira, Já a Malia jsme jeli do obchoďáku. Lydia byla jak šílená, běhala na těch vysokých podpatcích jak já nevim co.
,,Lydie zpomal... Nechápu jak to že jsi rychlejší než my. Když my máme tenisky." stěžovala si Kira.
,,To je lehký. Prostě chci ty nejlepší plesový šaty. Znám tady jeden obchod, kde mají fakt nádherný. Takže hejbněte."řekla a ještě zrychlila. S holkama jsme se na sebe podívali a očividně nás napadl stejný nápad. Rozeběhli jsme se a tím ji předběhli.,,Hele..." to už nebylo slyšet její klapání bot.,, Když vy takhle... tak jí taky."držela si boty v ruce a běžela s námi. Když jsme byly u obchodu všechny jsme hlasitě vydýchávali a smáli se.
,, Jdem? "zeptala jsem se netrpělivě. Na Lydiin vkus mi ten obchod přišel trochu, no... Trochu ošumtělé.,, Lydie? Nechci nic říkat, ale tohle bych do tebe neřekla. ''
,, No vidíš. Nesuď knihu podle obalu." usmála se.
,, Wow. " řekli jsme v úžasu. „Lydie, tenhle obchod je naprosto dokonalý."řekla jsem a začala se rozhlížet po mých šatech. „Kolik času máme než půjdeme ke Kadeřníkovy?"
,,Asi dvě hodiny." řekla Lydia.
,,Super." vrhly jsme se na ty nádherný šaty a vyzkoušely jsme jih nejmíň tisíc. Asi po hodině a půl jsme si každá vybrala šaty s botkami. Zaplatili jsme a šly ke Kadeřníkovy . Tam jsme si nechali udělat opravdu fantastické účesy. Všechny jsme odjely k Lydii domů, tam nás pak vyzvednou kluci.
,,Holky... tenhle ples bude úžasný. My máme nádherný šaty botky a jediné o nám zbývá je make-up. Tak kdo jde první?"zeptala se Lydia.,,Tak Mal... pojď první."řekla a Malia se na nás zděšeně podívala. Asi po deseti minutách s tím byla Lydia hotová a pak jsme byly na řadě já s Kirou. Vypadali jsme úchvatně. Když jsme si oblíkali šaty, ozval se zvonek.
,,Dojdu tam..."houkla jsem na holky, které zrovna pomáhali Lydii se šatama. Seběhla jsem po schodech dolů, otevřela jsem a tam stál nějaký kluk v saku.,,Přejete si?"zeptala jsem se. Ten klučina na mě nechápavě koukal a pak konečně promluvil.
,,Ahoj... ehm.. Já jsem Jackson Whittemore, hledám tu Lydii Martin. Co si pamatuji bydlela tady."řekl.
,,Pojď dál, hned ti jí zavolám."řekla jsem a zavřela jsem za ním dveře.,,Lydie??? Máš tu návštěvu."řekla jsem. Mlčky jsme čekaly než příjde.
,,Jacksone... co... co tady děláš." řekla a vražedně na něj koukala.
,,Já... přijel jsem, abych všechno napravil. Jak jsem ti neodpovídal na textovky, emaily na zmeškaný hovory... prostě na nic. Nepřijel jsem, ani když měla Alison pohřeb. Jen prosím... odpusť mi." Moc ho neznám, ale bylo mi ho líto.
,,Pojď si o tom promluvit někam jinam."řekla Lydie. Odešly na zahradu a holky mi pomohli do šatů.
,,Kdo je to?"zeptala jsem se jich. Ty jen pokrčily rameny a šly se mnou dolů si pro vodu. Stály jsme v kuchyni a bavily se o plese.
,,Odpustím ti... ale pamatuj, že odpouštím jen dvakrát. Jednu svojí šanci si promarnil."řekla.,, Koukám, že na ples si se oháknul, takže jdeš jako můj doprovod. A kluci už by tady měli být." řekla a podívala se na hodiny.,, Jo, jsem to ale trubka. Jacksone tohle jsou Malia, Kira a Emily. Holky tohle je Jackson... můj bývalý přítel." všichni jsme se seznámily a už jen čekaly až přijedou kluci. Asi po deseti minutách konečně dorazily. Byla jsem nahoře a ještě si brala věci do kabelky.,, Emily, jedeme napřed. Stiles tu na tebe počká." křikla na mě Lydia. Sešla jsem dolů a tam na mě čekal Stiles. Ten když jsem scházela dolů na mě koukal jako kdyby mě viděl poprvé.
,,Wow... Emily, to.. ty vypadáš úchvatně."řekl a trochu se zakoktal. Usmála jsem se a lehce se začervenala.
,,Díky... můžeme?"zeptala jsem se. Pokýval mi hlavou a nabídl mi rámě. Nasedli jsme do jeho auta a vyrazily ke škole, kde na nás čekali ostatní.
,,Co tady dělá on?"zeptal se.
,,Přijel se mi omluvit a nabídl nám pomocnou ruku v těch patáliích, ve kterých jsme." řekla mile a usmála se.,, A teď nás čeká ples. Tak šup."popohnala nás Lydia a všichni jsme vešli do vnitř. Vypadalo to nádherně. Všechno vypadalo jako kdyby jsme byly opravdu na Titanicu. Nechali jsme se vyfotit a zamířili si to ke stolu s pitím.,,Tak ... do dna a ať se ples vydaří a ať už se nám nic zlého neděje." to říkat neměla.
,,Smím prosit?"zeptal se mě Jackson. Odmítnout, či neodmítnout. Koukla jsem se na Lydii, která mi pokývala hlavou na souhlas.
,,Jistě."šly jsme tak doprostřed parketu.
,,Jak moc o mě Lydia mluvila?"zeptal se.
,,Nechci tě urazit, ale moc o tobě nemluvila."podívala jsem se soucitně na něj. Ten jen pokýval hlavou, že to chápe. Pak jsme si povídali. Je sním celkem sranda. Když písnička skončila, odvedl mě k ostatním.,,Musím uznat, že tenhle ples je lepší než můj poslední v Anglii." zasáli se. Asi hodinu jsme si povídali a dělaly nějaký blbosti. Až pak se mě Stiles zeptal, jestli bych si s ním nezatancovala. Samo sebou že jo. Kdo by s ním nešel.
,,Emily. Musím ti něco říct... jen nevím jak." to už přestal koktat a políbil mě. Polibek jse mu oplácela.
,,Proč jsi to udělal?"zeptala jsem se.
,,Protože tě miluju."řekl. Koukal se mi do očí a já do těch jeho. Po chvíli jsem ho znovu políbila. Tancovali jsem asi pět minut, když z ničeho nic přestala hrát hudba a světla přestala svítit. Stiles si mě k sobě přitáhl blíž a pevněji mě sevřel.
,,Co... co se děje?"zeptala jsem se.
,,Nevím... ale nebude to nic pěkného. Půjdeme najít ostatní."řekl a táhla mě davem.
,,Co se to do háje děje?"ozval se Jackson, když jsme k nim dorazily. Ani to nedořekl a já uslyšela známé skřípání a hučení. Zrychlil se mi dech a začala jsem se třást.
,,Emily, jsi v pořádku?" koukl se na mě starostlivě Stiles. Všichni se na mě starostlivě podívali.
,,Jdou po ní." ozvalo se za námi.,, Jdou po ní, chtějí ji k nějakému experimentu." Theo.
,,Jak ti to máme věřit"obořil se na něj Stiles.,,Dyť jsi ji chtěl zabít."
,,Já vím, ale v tomhle vám nelžu. Ještě když jsem byl s nimi, tak o ní mluvili. Musí rychle pryč."naléhal dál.
,,V tomhle by jsme mu měli věřit. Nelže. Není to z něj cítit." řekl Scott.
,,Dobře. Tak co s tím budeme dělat?"zeptal se Stiles, i když na něm bylo vidět, že mu pořád nevěří.
,,Musíme jí dostat pryč."řekl. Všichni jsme se vydali k nejbližšímu východu. Ale někdo nám v tom zabránil. Byly to oni. Dread Doctors. Jeden stál u těch dveří, kudy jsme chtěli odejít a ostatní za námi. Stiles mě chytl pevněji za ruku a všichni se rozmístili kolem nás.
,,Neboj se. My tě ochráníme."řekl Scott. Všichni ostatní radši utekly.
,,Dejte nám ji a nic se vám nestane."řekl ten vysoký.
,,Zapomeň." řekl Stiles. Po chvíli se seběhla mela. Do boje se přidal i Stiles. Bránili se dobře, ale nemělo to cenu. Jeden z nich se objevil za mnou.
,,Ne..."vyjekl Stiles. Jediné co si pamatuji. Pak už jenom tmu a ticho.
Stiles
Jeden z těch parchantů se objevil za Emily.
,,Emily..."vykřikl jsem a snažil se jí pomoct. Ale najednou byli pryč. Rozhlížel jsem se po sále. Všichni byli stejně zmatený jako já.
,,Kde je? Kde do háje jsou?"rozkřikl jsem se na Thea.
,,Ne... nevím."řekl Theo.
,,Pust ho. Když ho zabiješ, nic se nedozvíme. No tak Stilesi, pusť ho." odtrhl mě od něj.
,,Fajn. Koukej ze sebe vysypat všechno, co o nich víš. Nebo se neznám a je mi jedno, že jsi nějaká podělaná Chiméra."řekl jsem. Všechno nám řekl, ale moc toho nebylo.,,Kde se zdržují? Kde ty Chiméry vyrábějí?"ptal jsem se ho. Řekl nám to, chtěl jsem se tam hned vydat, ale prý to všechno musíme probrat a vymyslet plán.
,,Vítej zpět, Jacksone. Doufám, že jsi svoje vlkodlačí schopnosti vytrénoval. Protože tohle bude krutý."řekl jsem a sundal si motýlka.,,Jdeme se všichni převléct a pak všichni u mě doma. Musíme vymyslet plán."oznámil jsem a vyrazil k domu. Tam jsem vysvětlil všechno tátovi, div se nezbláznil, ale nabídl se, že nám pomůže. Všichni přijeli, jak bylo domluveno. Dokonce i Theo.
,,Takže dámy a pánové. Hra začíná."
No... budu doufat, že se vám bude líbit. Přišlo mi docela fajn vrátit Jacksona. A pevně doufám, že mě za to neukamenujete.
Love ya Maddie.