/Z pohledu Sáry/:
Neděle je tu, fakt super. Né že bych se za Martinou netěšila, ale nikam se mi nechce. Jsem pořád taková bez duše... to bude tím, že se mi Honza ještě neozval. Čekala jsem, že mi napíše nebo zavolá. Jenže on nic.
No tak po snídani a uvolňující teplé sprše jsem vyrazila. Chvíli autobusem a 2 stanice metrem. Byla to celkem rychlovka.
Přiznám se, že jsem tajně doufala, že třeba Honzu potkám... ale ta šance byla dost malá nebo spíš nulová.
Martina mi přišla otevřít dolů vchodové dveře, které vedly do menší předsíňky, kde jsem si svlékla lehkou bundu a zula si boty. Čekala na mě na schodech, po kterých se jde k ní do pokoje.
Marťa má hezký pokoj. Má to vše hezky sladěné do barvy. Má nakombinovanou bílou a šedivou. Hned jak jsem vešla rozvalila jsem se na její úžasné křeslo, které je dané na pravo v rohu od dveří. Marťa si přisunula židli od jejího pracovního stolu a začala mě vyslíchat.
Povídaly jsme si převážně o Honzovi (to se dalo čekat) a také o škole - co je nového, protože už jsem tam nějakou tu chvíli nebyla.
/Pohled Honzy/:
Ráno jsem vstal a doufal, že to byl jen sen.. K mému zklamání nebyl. Z postele se mi vůbec nechtělo a proč vlastně vylejzat? Nemusím dneska nic dělat. Vlastně si jen musím zajet na úřad pro nový pas. Ten starý by mi každou chvíli vyprchal (nevím jak jsem to měla napsat;D).
Při snídani jsem přemýšlel, co mám dělat. Měl bych to mezi náma urovnat... A to co nejdříve. Příští pondělí odjíždím s Kovym, Martinem a Housem do Hong Kongu a já se tím tam nechci trápit. Chci si to tam užít.
Doufám, že vás můj příběh pořád baví :) Tady máte konečně další část... To mi to trvalo..já vím :\ Omlouvám se jestli je to trošku kratší nebo za případné menší chybky, ale píšu na mobilu... :) Tak určitě hlasujte (jako do teď) , budu moc ráda a taky pište nějaké komenty:) (Jak si myslíte, že to dopadne nebo například, co zlepšit nebo tak :D) Papa, mám vás moooc ráda! :)*