(Editováno)
,,Ne," zní Albyho okamžitá odpověď a Minho za ním na mě vykulí oči, jako by si nebyl jistý, jestli mám mozek v pořádku.
Stojíme v domku běžců, jenom já a oni dva, a já se je snažím přesvědčit, že jsem dobrá běžkyně a že mě klidně mohou pustit do labyrintu.
S Newtem.
,,Proč ne?" ptám se a snažím se znít naprosto sebevědomě. ,,Ve škole jsem vyhrávala soutěže z atletiky."
To je naprostá lež. Atletiku jsem nesnášela a myslím, že Alby a Minho to oba zjistí, až mě pořádně přejedou pohledem. Nemám postavu běžkyně. Mám postavu gaučního povaleče.
,,Uhodil do tebe blesk, nebo prostě chceš umřít?" řekne Minho a sáhne mi na čelo. ,,Máš horečku?"
Odstrčím ho a upřu pohled na Albyho. A poznám, že jemu je můj záměr jasný.
,,Fajn, dost s touhle hloupostí," mávne rukou a sjede mě nabručeným pohledem. ,,Proč chceš jít do labyrintu doopravdy?"
,,Myslím, že to víš," odseknu stejně nabručeně.
,,Myslím, že jsme si to už vyříkali," odpoví mi stejným tónem a já na něj přimhouřím oči.
,,Poslouchej mě," začnu a nevím, kde se v mém hlase vzala taková autorita, nicméně je tam a já jí hodlám plně využít. ,,Tady nejde o mě a o Newta, tady jde prostě jen o něj. Víš stejně dobře jako já, že s tou jeho nohou to nezvládne, a pokud ho nenecháte tady, pak půjdu já s ním."
,,Někteří by si to mohli vyložit tak, že jsi vážně špeh ZLOSINu a hodláš tam jít odpálit bombu nebo tak," vysvětluje Alby a Minho vykulí oči.
,,To je mi jedno!" zařvu rozčíleně. ,,Žádnou bombu nemám, proboha! Chci jen jít s Newtem, jasný? Kdyby narazil na rmuta nebo kdyby spadl..."
,,Představuješ si to jako moc velkej horor, čóne," uzemní mě Minho. ,,Většinou je to v labyrintu jako rekreační běh,"
,,Jo, většinou!" zvolám.
,,Klid," vloží se do toho Alby. ,,Řekl jsem ne, Lauro. Ani za milion let ti nedám svolení, abys tam ven šla. Už kvůli tomu, že ti spousta lidí nevěří - a já mám taky ještě pořád svoje pochybnosti."
,,Fajn," pronesu klidně. ,,Pak tam půjdu sama, bez povolení."
Minho protočí očima, jako bych byla úplně mimo, ale Alby pozná, že to myslím vážně, a upře na mě pevný pohled. ,,Pak tě potom pravděpodobně vyženeme, až se vrátíš. Pravidla jsou jasný, bažo. Nehraj si se mnou."
,,Jen mi dej to svolení, Alby," říkám tiše a dělám k němu krok. ,,Protože já to udělám tak jako tak."
Oplácí mi pohled a Minho si nervózně odkašle. ,,Já bych řekl, že neblufuje."
,,Buď mě tam nech jít s Newtem, nebo tam nenech jít ani jednoho z nás," pokračuju a Alby se začíná mračit.
,,A co mám jako dělat? Zavřít ho do díry, abych ho tu udržel?" promluví.
,,Klidně," řeknu.
,,Newt je můj zástupce z nějakýho důvodu," povídá Alby. ,,Vážím si jeho rozhodnutí, takže pokud opravdu chce jít do labyrintu, pustím ho. To o tobě ale neplatí."
,,Nepotřebuju tvoje povolení," zasyčím znovu.
,,Tebe zavřít klidně můžu," sdělí mi Alby. ,,Dát tě do díry. Co mi v tom zabrání?"
,,Já," ozve se najednou Minho. Zmateně se na něj podíváme a on si založí ruce na hrudi. Jeho výraz je překvapivě odhodlaný. ,,Podívejte, neříkám, že se mi to líbí. Ale máme málo lidí a ona se nabízí dobrovolně. Takže proč ne? Při nejhorším umřou oba."
,,Jo, to zní skvěle," podotkne Alby sarkasticky. ,,A co když je vážně špeh? Co když tam vážně chce jen proto, aby tam něco pokazila?"
Minho teď dokonce protočí očima i nad ním, což mi přijde mimořádně troufalé. ,,No tak, tomu snad sám nevěříš. Je jednou z nás. Za to se klidně zaručím."
Mrkne na mě a já roztáhnu pusu do úsměvu. Vděčnost, kterou cítím, nemůžu nijak jinak vyjádřit.
,,Takže ty říkáš, ať ji nechám jít?" ověřuje si Alby a Minho kývne. ,,Vezmeš si to na triko, jakmile budeme všichni mrtví její vinou - nebo jakmile bude ona mrtvá tvou vinou, protože jsi ji tam nechal jít?" ptá se Alby a Minho znovu kývne, aniž by zaváhal.
Alby se otočí ke mně. Jeho tvář neprozrazuje vůbec nic. ,,Tak dobře," kývne nakonec. To je všechno. Otáčí se a opouští místnost.
Užasle za ním hledím a pak můj pohled padne na Minha. Bez váhání se mu vrhnu do náručí. ,,Děkuju," šeptám. ,,Díky."
,,Frase, právě jsem ti zajistil cestu do labyrintu, kde máš sedmdesátiprocentní šanci na smrt," řekne Minho, když se odtahuje.
,,Já vím," řeknu a v hlase se mi odrazí všechna ta hrůza a stres. A taky úleva, že tam bude s Newtem. ,,A jsem ti za to zatraceně vděčná."
,,Jsi cvok," sdělí mi Teresa už možná po sté, když jí večer v pokoji vyprávím, na čem jsem se domluvila s Albym. ,,Vždyť Tom taky chodí do labyrintu každej den a já mu ještě zamávám na rozloučenou, frase."
,,Ale Tom je Tom," odporuju s protočením očima. ,,Nekulhá a není blonďatej."
,,Začínám si myslet, že v tvých očích jsou ti, co nejsou blonďatí, vážně nějak podřadní nebo co."
Hodím po ní polštářem. ,,Newt o tom ještě ani neví," zamumlám. ,,A něco mi říká, že z toho nebude nadšenej."
Slyším, jak Teresa potlačuje smích. ,,Souhlasím," dostane ze sebe a já po ní hodím další polštář, takže mi zůstane jen přikrývka.
,,Měla bych mu to říct dřív, než to udělá někdo jinej," rozhodnu se a vstanu z postele, přičemž si skopnu palec a zavrčím do noci.
,,Jako teď?" ptá se Teresa a vidím, jak se nadzvedne na lokty. ,,Je tma."
Ušklíbnu se, i když to nemůže vidět. ,,Tak si vezmu pochodeň. Hned budu zpátky."
Vyjdu ven a potichu projdu kolem marodky, kde ovšem nikdo není. I tak se plížím tiše, abych náhodou někde na někoho nenarazila. Skoro nikdo ještě nespí a já nechci narazit na Albyho a dávat mu další důvod ke vzteku.
Nemám mu za zlé, jak se chová. Snaží se ochránit ostatní. Jenom mi někdy připadá, jako by byl úplně posedlý bezpečím. A mě - úplně nesmyslně - považoval za největší hrozbu.
Rozběhnu se, následně zakopnu a s heknutím se svalím na zem. Sedřu si koleno a se syknutím se dopravím až k houpacím sítím. Vážně jsem si měla vzít pochodeň, ale to už je teď asi jedno.
Newt, Thomas, Minho a Chuck sedí u svých houpacích sítí a povídají si. Minho a Chuck se něčemu hihňají, ale Newt zůstává podivně zamlklý a Thomas to zřejmě moc dobře vidí, protože na něj vrhá ustarané pohledy.
Když si mě všimne, roztáhne pusu do úsměvu. ,,Lauro!" zvolá Chuck, jakmile mě taky spatří. Znepokojeně ukáže na moje koleno. ,,Teče ti krev."
Minho zase namíří prst na moje bosá chodidla. ,,A nemáš boty."
Povytáhnu obočí. ,,Děkuju, bez vás bych si nevšimla."
,,Posaď se k nám," říká Thomas a já se s pokrčením rameny usadím vedle Chucka do jeho sítě, doufajíc, že se s námi neprotrhne. Vrhnu rychlý úsměv na Newta, ale on mi ho neoplatí.
,,Ale ne," vypadne ze mě a úsměv se z mé tváře rychle vytratí. ,,Tobě už to někdo řekl."
,,Co přesně?" zeptá se a založí si ruce na hrudi. Oči mi sklouznou na svaly rýsující se na jeho pažích - nevědomky se kousnu do rtu a okamžitě ucítím měděnou chuť krve. ,,To, jak jsi běhala okolo a trucovala?" tipuje Newt a já odtrhnu oči od jeho rukou, abych čelila jeho pohledu. ,,Jak jsi se hádala s Albym? Jak ses snažila udělat všechno proto, abych nebyl běžec a když ti to nevyšlo, sama ses prohlásila běžkyní?"
Kolem zavládne hrobové ticho a já slyším, jak Chuck prudce polkne. Minho se jako obvykle usmívá. ,,Jéjéj, trable v ráji," okomentuje to.
,,Sklapni," uzemníme ho s Newtem zároveň a pak se na sebe podíváme. Jeho to očividně rozčílilo. Mě zacukají koutky úst.
,,Mohla bych s tebou mluvit někde o samotě?" ptám se celkem klidně a nemůžu popřít, že mi v hlase zaznívá pobavení. To zřejmě proto, že mu to vážně sluší, když se zlobí. Nebo že bych se při tom uklouznutí praštila taky do hlavy?
Popadnu Newta za ruku a vláčím ho o kus dál k pochodni, co je tam připevněná. Vrhá světlo na jeho tvář a v jeho oříškových očích se odráží oheň. Kousnu se do rtu ještě víc a on tiše čeká, co ze mě vypadne.