Nasoukala jsem do riflích a upravila si vlasy. Paní Millerová mě přemluvila, abych šla ven. Vzala jsem si tašku a šla dole. Paní Millerová jako obvykle ležela v posteli a pan Miller nebyl doma.
„Nashledanou, vrátím se brzo." Křikla jsem na paní Millerovou.
„Užij si to." Rozeznala jsem její slova. Vůbec se mi nechtělo opustit tenhle dům. Co tam budu dělat? Šla jsem přes park, když v tom.
„Podívejte se, kdo se vrátil." Uchechtla se na mě Ema.
„Brí, co ty tady?" křikl na mě David. Zrychlila jsem krok, abych byla, co nejdál od nich. Dříve bych se tomu zasmála, ale teď... Do očích se mi draly slzy. Nechtěla jsem zastavit, netoužila jsem se na ně otočit.
„Ona se k nám nezná." Doléhali ke mě hlasy bývalých přátel.
„Nechte toho." Okřikl je David a rozutíkal se za mnou.
„Brí, já se za ně omlouvám." Chytil mě David za zápěstí. Vysmekla jsem se mu.
„Co se děje?" zeptal se podrážděně.
„Jen jsem si myslela, že když se změním já, že se změní celý svět, ale on se nezměnil. Nechápu, jak se můžete bavit, když Cat tu není, já bych to nedokázala. Vše jsem podělala a Cat kvůli mé chybě zemřela. Měla jsem tu být jen pro ni, ale já tu nebyla, nebyla jsem tu včas." Brečela jsem.
„Brí nesmíš si to tak brát." Utišoval mě David.
„Jak si to mám teda brát? Cat tu není, kdo ji dal ty drogy?" zeptala jsem.
„Moje nová přítelkyně." Odpověděl mi.
„Ty a Cat?" pomálu mi docházelo, že jsem něco přehlídla.
„Ano. Rozešli jsme se, nefungovalo to." Přikývl.
„Mohla bych být na chvíli sama?" poprosila jsem.
„Jasně." Pomalu se dal na cestu ke svým přátelům.
Vyhrabala jsem z tašky mobil a našla číslo na detektiva.
„Haló?" ozvalo se ze sluchátka.
„Dobrý den. Tady je Brittany Olsenová. Volám kvůli případu Catherine Millerové." Informovala jsem ho.
„Co máte na srdci slečno Olsenová?" zeptal se unaveně.
„Myslím, že to nebyla sebevražda."