One week later
Dneska je čtvrtek, což znamená pohřeb. Na tenhle den jsem se připravovala celý týden,ale hluboko vnitru jsem věděla, že se na tohle nedá, připravit,a že budu potřebovat oporu ,tak jsem poprosila Pierra,aby šel se mnou a on mi díky bohu vyhověl.
Teď jsme všichni,kdo ho znali stáli u místo,kam už byla dána jeho rakev a lidi postupně chodili a házeli mu na rakev kytky a já schválně šla jako poslední, protože mi to bude chvíli trvat.
Když už jsem byla na řadě,tak jsem tam jenom stála a nemohla se vůbec hnout,byla jsem v takovým šoku, že jsem okolo sebe vůbec nic nevnímala,ale Pierre byl znovu ten,kdo mě zachránil a já se vzpamatovala,utrela si slzu a podívala se na Aidenovu rakev.
" Za tohle budou trpět Aidene, o to se postarám.” Má slova, směřována k Aidenovi rakvy,byla chladná a nemilosrdná,ale mě to bylo jedno. V ten moment jsem chtěla zabít Dakr Soldiera, Sáncheze, Pierréze a všechny jejich gorily.
Hodila jsem květiny na jeho rakev a společně s Pierrem jsme šli na stranu a mně znovu začali stékat slzy. Pierre si to ho všiml,tak si mě vtáhl do objetí,tak aby to nikdo neviděl, zacož jsem byla ráda.
Po zbytek pohřebu jsem buď to brečela nebo si dávala za vinu to co se Aidenovi stalo a pořád si říkala, že jsem to měla být já,ale všechno mělo svůj důvod.
Poté co skončil pohřeb,jsme všichni šli do restaurace,kde nám to Aidenova rodina zarezervovala,ale já neměla vůbec chuť něco jíst, takže jsem si šla stoupnout na terasu, opřela se o zábradlí a dívala se na nebe.
" Promiňte." Otočila jsem se na starší paní, která měla stejné oči a nos jako Aiden. " Vy jste Zoe, že ano?" Zeptala se mě a já jenom kývla,nebyla ze sebe vydat ani hlásku.
" Víte Aiden o vás hodně mluvil. Prý jste byla jeho nejbližší přítel z jeho práce." Cítila jsem jak se mé slzy chtějí dostat na povrch,ale já jim to nedovolila,ne teď.
" Ano, Když jsem nastupovala Aiden tam ještě nebyl,ale o čtyři měsíce později přišel do naší jednotky a já viděla jak je zmatený,tak jsem ho všude provedla a od té doby jsem se stalj kamarády. On pomáhal mně a já zase jemu. Byli jsme tam jeden pro druhého...” V ten moment jsem se odmlčela a uvědomila si, že moje bolest se srovnání s jeho matkou byla nic.
" Promiňte,asi bych vám neměla říkat o tom co se stalo....” Myslela jsem, že jí to vadí,ale ona se na mě jenom usmála přerušila mě.
„ Ale vůbec ne. Je to hezký pocit, vědět, že měl v své práci pravé kamarády,ale Zoe. Chtěla bych vědět ještě něco.”
„ Jen mluvte.” pobídla jsem ji k mluvení a její úsměv se změnil na jeden z těch smutných.
" Bolelo ho to? Když umíral?" Na tuhle otázku jsem nebyla vůbec připravená,ale byla to jeho matka, takže jsem neváhala s odpovědí.
" Nebudu vám lhát paní Johnsonová,ano bolelo." Viděla jsem jak zesmutněla ještě víc a já byla připravena k tomu dodat celou pravdu. " Ale já tu bolest odnášela s ním a zůstala jsem s ním až do jeho posledního dechu." Podívala se na mě se slabým úsměvem a vtáhla si mě do objetí.
" Děkuju vám, že jste mi řekla pravdu. Jeho nadřízení mi nechtěli nic říct.”
" Protože to taky nevěděli. Věděla jsem to jenom já." To ji uklidnilo ještě víc a znovu mi darovala její úsměv.
" Znovu děkuju,a teď už vás nechám,pozorovat večerní oblohu, kdo ví, třeba někde najdete Aidenovu duši." S těmito slovy odešla z balkónu a já se znovu zadíval na oblohu a znovu jsem byla vyrušena, tentokrát Pierrem.
"Zachvíli nám letí letadlo do Monaka. Musíme jít." Jenom jsem na Pierrovo oznámení kývla a společně jsme se vytratili z večeře a jeli jsme na letiště,kde na nás už čekal Maxův soukromí jet.
Nasedli jsem dovnitř a já během pár minut usnula a ani jsem se nedivila jak, protože jsem ten poslední týden naspala asi jen tak 3 hodiny a tady se to nebude nijal lišit.
"Zoe vzbuď se, už jsme v Monaku." Otevřela jsem oči a pomalu jsem šla s Pierrem k autu, které bylo u letiště v Nice.
Celou cestu k hotelu jsem nemohla usnout a vzhledem k tomu, že Pierre řídil,byl taky vzhůru,ale neřekl ani slovo, protože jsme oba byli unavení ,a tak jsme celou cestu na hotel mlčeli.
Po nějaké době jsme dorazili před hotel a když jsem vystupovala,podlomili se mi kolena a já málem spadla,ale Pierre byl rychle u mě,vzal mě do náruče,ve které jsem mu taky usnula a po dlouhé době jsem spala celou noc.
Další den jsem společně s Pierrem šla do Monackého paddocku,kde už teď ráno bylo hodně lidí.
Pierre mě po celou dobu radši přidržoval, protože jsem pořád nebyla dost silná,na to abycho normálně chodila a musela jsem si každých pět minut někde dát přestávku a Pierre se mnou vždycky zůstal, což od něho bylo milé,ale já si potřebovala jít promluvit s Charlesem a všechno mu vysvětlit.
" Pierre vážím si toho,jak se o mě staráš, vážně ano,ale musím si s ním jít promluvit. Oba víme, že by se to dřív nebo později stalo a bude lepší, když za ním půjdu sama." Vysvětlila jsem svému bratrovi, který na to chápavě kývl a pohladil mě po ramenu s úsměvem na tváři.
" Dobře,ale jestli by se cokoliv stalo,zavolej mi ano?" Jenom jsem kývla a usmála jsem se na něho, díky čemuž si byl jistý, že může odejít na první trénink a já mezitím šla do garáže Ferrari .
V dáli jsem viděla Charlese jak se baví se svými mechaniky a nachvilku se mnou navázal oční kontakt,ale hned se podíval jinam a šel ke své formuli. Slyšela jsem, že vedle mě někdo stál a já hned věděla kdo to byl.
" Nesnáší mě, že ano?" Zeptala jsem se s povzdechem Carlose, který si dal ruku na mé rameno a já s ním v ten moment navázala oční kontakt.
" Dej mu čas. Znám Charlese a vím, že je citlivej člověk a potřebuje čas. Věř mi." Jen jsem kývla na Charlesovu radu a nachvilku se zamyslela. Všichni závodníci se připravovali na první trénink,ale jediný Carlos ještě nebyl ve svém autě.
" Ty nejdeš?" Zeptala jsem se ho a slyšela jsem jak se Carlos uchechtl.
" Mám něco s autem a mechanici ho musí celý rozebrat, takže nestihnu ani jeden trénink, takže ti můžu dělat po zbytek dne společnost." Jen jsem se na něj usmála a přijala jeho nabídku.
" To zní jako plán." Souhlasila jsem a Carlosovi se na tváři rozzářil úsměv.
Celý den jsme se spolu bavili, šli jsme se spolu najíst, probírali jsme první trénink a taky se bavili s Fredem, což je ředitel Ferrari a nebo jsme se bavili s Carlosovým bratrancem. Byl to dobře užitej den,ale každý den musí přijít ke konci.
" Díky za všechno Carlosi. Dnes jsem si to vážně užila." Řekla jsem mu když jsem se chystala jít k Pierrovýmu autu.
" Ale tenhle den ještě nekončí. Pojď jdeme." Carlos mě chytl za ruku a pomalu jsme šli k jeho autu. Nasedli jsme a jeli jsme směr hotel a po cestě jsem zpívali a poslouchali písničky z rádia.
Když jsme přijeli, rovnou jsem šli do Carlosovýho pokoje, který už rovnou zapínal televizi a v pozadí se hrálo El classico nacož jsem se jen uchechtla a sedla si na pohovku abych nepřekážela.
Po chvíli přišli další kluci,mezi němi byl Pierre,Max,Danny,Lando a další závodník Alpha Tauri,Yuki Tsunoda,ale už jsme se znali, takže jsme se nemuseli seznamovat.
" Co tady děláte?" Zeptala jsem se jich a oni se na mě všichni usmáli.
" Přišli jsem drbat a taky se dívat na fotbal." Odpověděl Yuki a já se uchechtla.
Drbali jsme asi dvě hodiny a mezitím jsme se znovu dívali na El classico, které Barcelona tentokrát projela,ale všichni hráči vypadali unaveně takže se jim nedivím, že jim to vůbec nešlo.
Už byla půlnoc a všichni už spali,teda kromě mě. Já zas a znovu nemohla usnout, protože pokaždé když zavřu oči, vidím jeho tvář,jak vykašlává krev a jak pomalu zavírá oči a já to prostě nechci znovu vidět a potřebovala jsem si s někým promluvit,ale nechtěla jsem budit kluky,tak mě napadl jenom jeden člověk.
Lord Perceval 🏎️
Zoe:
Střecha za pět minut.
Seen
Když si to Charles přečetl, nečekala jsem ani minutu a pomalu jsem šla na střechu hotelu . Šla jsem asi čtyři minuty a když jsem došla, viděla jsem Charlese jak se opírá a zeď, která byla na střeše.
Zhluboka jsem se nadechla,vydechla a šla jsem pomalu za ním,moje nohy to pomalu vzdávali,ale já si s ním nutně potřebovala promluvit.
Charles si mě po chvíli všiml , nervózně se narovnal a nasadil svůj neutrální pohled,ale já se ho snažila ignorovat a opřela jsem se o zeď stejně jako to udělal on před chvílí.
" Proč si mě sem zavolala?"
A/N: Další kapitola, protože se nudím. Zaspamujte mě komentama abych se nenudila prosím 😂. A taky se omlouvám za chyby.
-Nat 🏎️