Další den jsem jsem se vzbudila a málem mě trefil šlak,když jsem zjistila,že neleží vedle. Rychle jsem vstala z postele,pro jistotu si vzala svou pistol rychle jsem běžela dolů,ale hned jsem se uklidnila,když jsem viděla,že byl v kuchyni a dělal míchaná vajíčka.
"Tohle už nedělej." Tím jsem ho zase vystrašila,ale on se jenom uchechtl,mně to až tak směšný a Charles si všiml,že se můj výraz ve tváři nijak nezměnil a tak se znovu usmál,což jsem znovu nechápala.
" To nemůžu udělat svojí přítelkyni snídani?" Zeptal se mě s úsměvem na tváři a já se chtěla usmát,protože to jak mě nazval v jeho hlase znělo tak hezky,ale musela jsem mít nasazený vážný pohled.
"Charlesi,vím,že to myslíš se mnou dobře,ale musíš to ještě chvíli vydržet,dokud se situace neuklidní." Charles mi na to nic neodpověděl,tak jsem na něho jenom kývla šla zpátky ke schodům. " Budu hned zpátky." Oznámila jsem mu a znouv se nedočkala žádné odpovědi.
Vím,že ho tahle opatření štvou,upřímně mě taky,ale ani já a ani on s tím nic nenaděláme. Navíc je to pro jeho bezpečí a potřebuju se ujistit,že všemu rozumí,než se vrátím k ochranování Pierra. Nemohla jsem o tom dál přemýšlet tak jsem si dala krátkou sprchu,udělala si ranní hygienu,převlékla se a šla jsem zpátky za Charlesem,který na mě čekal se snídaní,kterou udělal a já mu nechtěla zkazit náladu mým vyšilováním,tak jsem si sedla naprti němu a mezitím jsem hledala ty správná slova,jak mu to všechno vysvětlit.
"Podívej,vím že tě to štve,mě taky,ale oba dva máme nepřátele,kteří nás chtějí dostat ,ale já jim to nedovolím a od tebe jenom potřebuju,abys mi dával vědět,kde seš. Nic víc od tebe nechci." Čekala jsem,že mi neodpoví,tak jsem jenom sklopila pohled a dívala na své ruce,ale v tom mě Charles chytl za ruku a jemně ji stiskl,což mě donutilo se na něj podívat.
"Já zase vím,že tvoje práce není jednoduchá a ano,štve mě to,ale udělám to pro tebe,pod jednou podmínkou."Jen jsem ho kývnutím pobídla k jeho podmínce,které jsem se trocu bála. "Jestli ti mám posílat zprávy jestli jsem v pohodě,ty budeš dělat to samý,abych já věděl,že seš ty vpohodě."Jenom jsem kývla na náznak souhlasu a usmála se na něj,což mi opětoval , a když už jsme chtěli začít jíst někdo neustále klepal na hlavní dveře.
Já a Charles jsme si vyměnili pohledy než jsme se oba zvedli,já si vytáhla svou pistol a měla jsem namířeno na dveře,zatímco Charles šel ke dveřím a pomalu je otevřel a já v ten moment rychle musela schovat mojí zbran,aby ji nikdo z Charlesový rodiny neviděl.
"Charlie,pojd' sem chlapečku můj."Když tohle ta starší žena řekla,já hned věděla ,že je to Charlesova matka a ti dva chlapi vedle ní museli být jeho bratři a já se na vteřinu na Charlese podívala vražedným pohledem.
"Mami? Co tady děláte?" To byl ten moment,kdy jsem změnila svůj výraz v obličeji a nasadila lehký úsměv.
"Chtěli jsme tě překvapit."Ta žena,o které jsem vědela jen tože je Charlesova matka se podívala na mě a s úsměvem na tváři šla ke mně.
"Ty musíš být Zoe,že ano." Jen jsem na to stydlivě kývla,ale její úsměv se ještě více rozzářil. "Já jsem Pascalle,Charlesova matka a tohle jsou jeho bratři Arthur a Lorenzo." Já a Pascale jsme si potřásli rukama a já se na ni usmála.
"Moc mě těší." Odpověděla jsem jí ,ona se na mě usmála a ona se otočila zády ke mně a já viděla,že se díva na Charles.
"Je nádherná."Zašeptala,ale všichni v místnosti jsme ji slyšeli a jediný Charles se na jeji poznámku uchechtl,my ostatní jsme se jenom usmáli.
"Chcete snídani?"Charles se zeptal své rodiny,ale když mu jeho o dva roky mladší bratr,jehož jméni je Arthur odpověděl,že už jedli tak jsme si všichni sedli na pohovku a Charles pustil ranní zprávy,ale stejně se se mnou jeho rodina chtěla pořád povídat,takže to v celku bylo k ničemu.
"Odpust' mi to Zoe,ale jelikož se Charles zmínil jenom o tvém jménu,chtěla bych vědět ty podstatné věci."Jen jsem se na ni usmála ,jemně stiskla Charlesovu ruku,což vycítil a stiskl mi ji zpátky na náznak toho,že je tady se mnou.
"Samozřejmě,ptejte se."Vyzvala jsem ji k mluvení,pořad se nepouštěla Charlese.
"Jak jste se vy dva poznali?" Podívala jsem se na Charlese a on mě nechal abych jeho matce odpověděla.
"Na jeho závodě v Austinu.Nastupovala jsem jako mechanik jeho ředitel trval na tom,abych ho potkala,jelikož jsem makala na jeho autě."Zalhala jsem jí,ale ona to díky bohu spolkla. Ještě chvíli jsme se bavili,ale mně pak zazvonil telefon,tak jsem se rychle omluvila šla jsem na balkon,kde jsem ten hovor přijala bez toho,abych věděla,kdo mi volá.
"Halo?"
"Zoe,ahoj. Jestli jsi nepoznala můj hlas tak jsem to já,Daniel." Jenom jsem se uchechtla,což on na moje neštěstí slyšel,zasmál se a já čekala co mi řekne dál. "Asi jsi překvapená,že ti volám,ale jenom jsem chtěl vědět jak se ti daří. Hodně dlouho jsme se neviděli."Jeho důvod proč mi volal mě zahřál u srdce a málem jsem se rozbrečela. Danny je asi první z těch,kteří s náma vyli na jachtě,který se ozval a já tak poznala,že mu na mně fakt záleží a taky jsem byla ráda,že mám normálního blízkého kamaráda.
"Upřímně je to všechno na nic."Odpověděla jsem mu pravdivě a meztím si moje slzy našli na povrch a já nebyla schopna je držet zpátky.
"Jsem jedno velké ucho,teda pokud o tom mluvit chceš." Slyšela jsem jeho starost v hlase a to byl ten moment,kdy jsem se rozhodla,že mu řeknu celou pravdu.
"Dobře,ale je to hodně tajný a prosím slib mi ,že to nikomu neřekneš a když myslím nikomu,tak myslím,že se o tom ani my dva nebudeme bavit okolo ostatních."
"Slibuju." Danny neváhal ani sekundu se svým slibem a já zatím přemýšlela kde začít.
" Pamatuješ si jak jsem ti říkala o smrti svého otce," Zeptala jsem se hoa chvíli čekala na odpověd',Daniel pravděpodobně přemýšlel kdy jsme se o tom bavili,protože to snad byl tak půl rok zpátky.
"No jo,proč?"
"Jeho smrt souvisela s mojí prací. Já i můj otec jsme byli agenti tajné služby a ta práce nám udělala hodně nepřátel,ale to táta věděl ještě před mým narozením tak poslal mého staršího bratra do Francie a nechal jeho adoptivní rodiče rozhodnout o jeho jméně." Na chvíli jsem se odmlčela,protože mi slzy nedovolily mluvit,ale nakonec jsem stejně mluvit začala. " Můj bratr se jmenuje Pierre Kravitz,nebo spíše pro tebe a všechny souvisejicí s F1 Pierre Gasly." Dokončila jsem svou větu a slyšela jsem jak Danny zalapal po dechu,ale neodpovídal tal jsem to vzala jako znamení,že můžu pokračovat.
"On,ale neví,že jsem jeho sestra,jen ví,že jsem agentka ,a že jeho pravý rodiče taky byli agenti. A asi o dva týdny později jsem zjistila,že jsem těhotná."Daniel znovu zalapal po dechu,než začal mluvit.
"S Charlesem?"
"Jo,ale on to neví. Víš to jenom ty,Max a Kika." Chvíli jsem čekala co mi na to Danny řekne a upřímně jsem se bála jeho odpovědi,ale už jednou mě podpořil a mám takové tušení,že by to udělal znovu.
" Páni,to je hodně informací najednou,ale děkuju,že jsi mi to řekla. Díky tomu se cítím,že ti taky můžu říct cokoliv,ale momentálně nemám žádné drby."Zasmála jsem se na Dannyho odpověd',což byl asi jeho cíl a přesně kvůli tomu mám Dannyho ráda. Jeho úsměv a jeho humor dokáže kohokoliv rozesmát v jakékoli chvíli a ted' se to zrovna hodilo.
Ještě chvíli jsme si s Danielem povídali a drbali jsme Carlose,který pořád nechce přiznat to,že je Barcelona lepší jak Madrid, hodně jsme se zasmáli, taky mi Danny řikal jeho vtipné zkušenosti,což mě taky rozesmálo. Danny byl ten,kdo mi dnes spravil náladua já mu za to byla nesmírně vděčná,ale asi po půl hodině telefonování jsem byla vyrušena zvukem dveří,tak jsem s rozloučením tipla hovor a podívala se kdo mi na balkon přišel dělat společnost.
Lorenzo a Pascalle se na mě dívali s úsměvy na tváři což jsem jim opětovala a čekala co mi chtějí říct,protože nevidím žádný jiný důvod proč by za mnou chodily.
"Charles a Arthur si šli zajezdit na simulátoru a já s matkou jsme si s tebou chtěli promluvit v soukromí." Vysvětlil mi Lorenzo a mně se v duchu můj úsměv vypařil z tváře,ale v realitě jsem se na ně pořád usmívala.
"Ptejte se na cokoliv." Vyzvala jsem je,ale když Pascalle chtěla začít mluvit,její telefon začal zvonit a já začala být trochu nervozní,protože tady rozhodně nebylo něco v pořádku. Když jsem viděla na jejím telefonu neznámé číslo,můj výraz v obličeji zvážněl a jak Lorenzo tak Pascalle si toho všimli.
"Zvedněte to a dejte ten hovor nahlas." A Pascalle taky tak udělala a všichni tři jsme čekali,až ten na druhé straně hovoru promluví.
"Znovu zdravím Agentko Kravitz. Už jsme se dlouho neviděli a já bych to chtěl napravit." Už jenom jeho hlas se mi hnusil ,ale byla jsem nucena odpovědět na jeho větu ,i když jsem si všimla překvapených pohledů Pascalle a Lorenza.
"Co ode mě chcete Sanchézi?" Zeptala jsem se sebevědomě a koutkem oka se podívala na Lorenza a Pascalle,kteří vůbec ničemu nerozuměli.
"Už jsem ti to řekl jednou,chci tebe,tvého bratra a toho stupidního Leclerca mrtvý,ale ty a ti tvý kumpáni mi jak se zdá pořád kazíte plány."Když Sanchéz zmínil slovo mrtvý Pascalle si hned dala ruku na pusu a divila se proč jsem pořád tak v klidu.
"Oba víme,že se to nikdy nestane,tak vás prosím nechte Pierra a Charlese na pokoji. Oni vám nic neudělali,jsem to já koho chcete." Oba se na mě znovu podívali jako na blázna,nemohli uvěřit jak to dělám.
"Oh Zoe,oba víme,že kdybych tě zabil jako první ani jednomu z nich by to nijak nepomohla. Bez tebe by to nebyla taková zábava."Zamračila jsem se na jeho poznámku,zatímco se Pascalle vedle mě pomalu hroutila.
"Jo a mimochodem tvůj ne tak úplně mrtvý přítel se tady zastavil a potom co jsi h střelila si na tebe vzpomněl a víš co mi řekl? Řekl mi : Vyřid Kravitz,že jestli půjdu ke dnu,tak ona půjde se mnou." S jeho posledními slovy ,telefon začal podivne pípat a já hned věděla co to znamená,tak jsem ho rychle sebrala a hodila ho co nejvýš jsem mohla a tam,ve vzduchu taky telefon vybouchl a já se oddechla,než jsem se otočila na Lorenza a Pascalle,kteří se na mě podívali s šokem na tváři.
"Vysvětlím vám to,hlavně nevyšilujte."Zdá se,že to na oba zabralo a já začala všechno vysvětlovat. Po chvíli jsem byla u konce svého vysvětlování a pořád jsem viděla zmatené,nervozní a vystrašené tváře těch dvou a já to tak nechtěla nechat,nemohla jsem.
" Jen prosím nic z toho neříkejte Charlesovi.Nebojte se,ochráním ho jako to už dělám po celý půl rok,ale jestli ho mám nadále ochranovat tak potřebuju,abyste mu nic z tohoto neřekli,prosím." Pascalle kývla v souhlas,očividně pořád byla trochu v šoku co se ted' stalo.
" Nic mu neřekneme,ale Zoe dej na něj pozor prosím. Nemůžu ztratit dalšího člena rodiny."
" Budu ho ochranovat do mého posledního dechu. Nebojte se." Pascalle na mě jenom kývla a já byla trochu překvapená,ale ovšem to překvapení zmizelo,když se Charles a Arthur objevili na balkonu.
"O čem jste se bavili?" Zeptal se nás Charles ,když si sedl vedle mě z jedné strany a Arthur z té druhé.
"Dospělácké záležitosti." Odpověděla mu Pascalle a já s Lorenzem jsme se uchechtli.
"Je doslova mladší než já a jeho stejně stará jak Arthur." Postěžoval si Charles nacož jsme se všichni zasmáli a já mu mezitím rozcuchala vlasy a tím jsem si od něj zasloužila vyzývavý pohled.
"To je fakt,ale Mentálně jsem stejně stará jak Lorenzo,tak si nestěžuj Charlie." Všichni jsme se zasmáli a prožili hezké odpoledne bez toho abychom mluvili o tom,co se nedávno právě tady na balkoně stalo a bylo to tak nejlepší....
A/N: další kapitola online. Omlouvám se za spozdění. Poslední dobou moc nestíhám.
-Nat🌶️