Nottingham vyjel časně ráno se svou družinou do přístavu. Opatřil si dostatečnou výzbroj protože věděl, že vikingové nejsou přátelští. Mortianna mu darovala talisman jako ochranu.
George byl trochu skeptický, ale Mortiannu znal moc dobře, proto věděl že jí může důvěřovat. Schoval si ho pod černou košily a v navigační místnosti jeho lodi studoval pečlivě mapy. Měl je rozházené po stole a zoufale se snažil najít území normandských vikingů.
Nebo spíše řečeno se snažil zorientovat. Podle map se nikdy řídit nemusel, dalo práci než pochopil zakreslené souřadnice.
Náhle ho někdo vyrušil v práci. Jeden z mužů otevřel dveře do kajuty. Nottingham znechuceně odtrhnul oči od map. "Jasně jsem vám říkal, že potřebuji naprostý klid, je to jako kdybych mluvil do zdi. Co chcete?" Zasyčel.
"Omlouvám se můj pane ale posádka chce znát správný kurz." Řekl voják z bojácností v hlase. "Dobrá, dobrá, odkud fouká vítr?" Zeptal se rozhozeně. Voják se zarazil.
"M-myslím že ze severozápadu pane."
Nottingham se spokojeně usmál. "Tak vidíš, napněte pořádně plachty, držte se kurzu a vypadněte!" Zavyl muž s černými vlasy a hodil po vojákovi, který byl na odchodu lahev z inkoustem, která se během nárazu do nedovřených dveří, rozprskla po zemi.
Nottingham si dolil sklenici vína a znovu se zadíval do map. Už měl trochu jasněji. "Ano, ano tady to je....hmm teď ještě vymyslet jak z těch prázdných hlav dostat tu mapu....." zapřemýšlel na hlas.
Seděl a přemýšlel. Rozhlížel se po místnosti ve ktere seděl a začal si všímat obrazů, které visely na dřevěných zdech. Symbolizovaly válku v oceánu minulého století, kterou rod Nottinghamů vyhrál.
Nicméně tím se mu začal v hlavě rodit plán. Vikingové přijímaly zajatce a ačkoliv mu posluhování a zařazení do nízké kategorie ve společnosti, bylo vždy proti srsti, teď to musel udělat ve svém vlastním zájmu.
Jako zajatec bude mít šanci zjistit kde je mapa....
Zatímco Nottingham jel pro dívku, již má učinit matkou svého potomka, tak ona bojovala proti své touze po krvi.
Byla zavřená v pokoji a frustrovaně bouchala a zarývala nehty do nábytku. Nutně potřebovala na svých ústech krev. A bylo jedno či by byla.
Bylo to kruté pro ni. Bouchala a zuřivě křičela. Marně. Král dál přísný zákaz jakkoliv jí nakrmit.
Christian stál za dveřmi od jejího pokoje se svým otcem. "Nebylo to až moc kruté otče? Víš co se stane až jí dáme krev? Nebude mít dost." Král se ušklíbl. "Musí se naučit ovládat. Až řeknu dostane kolik krve uznám za vhodné ale ne teď, pěkně hladnou jí začnu trénovat, aspoň bude mít motivaci."
Nirvana silně bouchla do dveří, které se zakymáceli. Prince a krále to uvedlo do pozoru. "Je opravdu silná." Uznal jeho otec. "Ano já vím, bude těžké jí usměrnit."
"Proto se o ní postarám já, až bude vycvičená tak pak ji pustím mezi ostatní, nech to na mě."