V sobotu jsem nešla na kvalifikaci a poprosila jsem Maxe aby Pierra a Charlese pohlídal. Pierre mi psal jestli jsem vpohodě a já mu pořád neodpověděla, protože vůbec nevím jak.
A pak je tady Charles,na kterého už od pátku myslím. Na jeho doteky,jeho hlas,jeho dech...Ne. musím na něho přestat myslet. Nemůžu si dovolit chybovat jako jsem chybovala v pátek v tom klubu.
Vraťme se do přítomnosti. Je neděle ráno a já mířím na trať. Nechtělo se mi tam už jen kvůli tomu, že tam bude Charles,ale jsem tady kvůli své práci a to je chránit mého bratra.
Přišla jsem do paddocku a začala se dívat kolem sebe kdybych náhodou našla něco nebo někoho podezřelého,ale nikoho jsem nenašla.
„ Zoe. Zoe počkej.” otočila jsem se a viděla jsem Pierra jak běží ke mně. Ani jsem si neuvědomila, že stojím před garáží Alpha Tauri tak proto za mnou běžel.
„ Uhm ahoj Pierre. Stalo se něco?” zeptala jsem se ho a dělala jsem blbou.
„ V pátek jsi odešla bez rozloučení a včera ses tady ani neukázala. Bál jsem se o tebe.” na jeho odpověď jsem se uchechtla a hned jsem od něho schytala zmatený pohled.
„ Bavíme se sotva dva dny a ty se o mě už bojíš? Jsem polichocena.” vysvětlila jsem mu a viděla jsem jak se mu rozzářil úsměv na tváři.
„ Řekneš mu co se stalo?” zeptal se mě když jsme se procházeli po paddocku a já zastavila, protože jsme stáli před jedné z garáží kde všichni nosili červené trička.
„ To on se stal.” kývla jsem hlavou na Charlese, který se bavil se svými mechaniky a něčemu se smál.
„ Chceš si o tom promluvit?” podívala jsem se zpátky na Pierra a usmála se na něho. Dala jsem mu ruce na ramena což jeho úsměv rozzářilo ještě víc.
„ Máš závod,na který se musíš připravit. Teď nebudeme řešit mě,ale tebe. ” řekla jsem mu a Pierre se na mě znovu usmál. Bylo hezké vidět svého bratra šťastného.
„ Doufám, že mi budeš fandit...” řekl mi a já se potichu zasmála.
„ Promiň,ale Max si mě zabral jako první.” odpověděla jsem a oba jsme se na mojí odpověď zasmáli.
„ Tak zachvili kravitz.” a s těmito slovy Pierre Gasly, můj starší a jediný bratr, odešel do své garáže. Viděla jsem jak se ve své garáži začal bavit se svými mechaniky a svým teammatem. Vypadal tak šťastně a já mu to štěstí nechtěla ničit tím, že ho zatáhnu do tohohle temného světa,ve kterém se já topím už od dětství. On tohle nesmí zažít....
„ Nemůžeš beze mě zůstat ani minutu.” moje přemýšlení vyrušil mně dost známý hlas. Jeho hlas bych poznala i v místnosti plných lidí. I kdybych měla zavázané oči a měla bych ho najít podle hlasu, udělala bych to. Otočila jsem se na něho a nasadila svůj otrávený výraz.
„ Sni dál Leclercu.” odpověděla jsem mu a on se na mou odpověď uchechtl.
„ Oohh. Už mi říkáš příjmením? To jsem musel udělat něco špatného.” řekl mi a já se na něho zmateně podívala. Co to dělá? Má být na mě naštvaný nemá se mnou mluvit. Má mě ignorovat tak proč to nedělá.
„ O co ti jde Charlesi? Máš být na mě naštvaný. Opustila jsem tě bez rozloučení tak proč děláš, že se nic nestalo?” zeptala jsem se ho unaveně a doufala, že na mě bude naštvaný.
„ Jestli mě tím chceš naštvat tak se ti to moc nedaří,ale jestli chceš vědět proč na tebe nejsem naštvanej tak ti ho rád řeknu.” začal a já byla pořád víc a víc zmatenější. O co se snaží?
„ Prosím.” vyzvala jsem ho a doufala, že řekne, že je na mě naštvaný a , že se to snaží jen zakrýt.
„ Nejsem na tebe naštvaný, protože je to z části i moje chyba . Neměl jsem tě ten den ignorovat. Kdybych tě neignoroval tak by všechno mohlo dopadnout jinak. Na začátku jsem na tebe byl naštvanej,ale pak jsem si uvědomil, že já jsem ten problém.” začal se ke mně přibližovat a já zamrzla na místě. Svými konečky prstů mi dal pramínek vlasů za ucho a pohladil mě po tváři.
Zavřela jsem oči a užívala si tuhle chvíli,i když vím, že bych neměla. Opatrně jsem ho chytla za ruku , která pořád byla na mé tváři. Otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho krásně zelených.
„ Tohle je špatně.” zašeptala jsem a nespouštěla oči z těch jeho. „ Tohle není správné Charlesi.” začal mě zase hladit po tváři a já střídala pohled mezi jeho očima a jeho rty. „ Tohle nemůžu.” říkala jsem si pořád,ale přesto jsem tady. Stojím před Charlesem Leclercem a místo toho abych se od něho odtáhla jsem se k němu začala pomalu přibližovat.
„ Tak proč se ke mně pořád přibližuješ?” zeptal se mě tichým,ale tvrdým hlasem. Naše obličeje od sebe byli asi dva centimetry a pořád se zužovala.
„ Charlesi.” hned jsem se od něho odtáhla a podívala odkud šel ten zvuk. „ Je čas.” dodal jeden z mechaniků garáže Ferrari. Charles se celým svým tělem otočil na garáž Ferrari což mi dalo čas od něho utéct.
Všechno je špatně. Všechno je divný. Připadám si jako blázen, který ví až příliš. Ještě před třinácti lety jsem snila o sourozenci a klukovi a teď o třináct let později stojím tady a můj bratr ani neví, že má sestru. Bože on ani neví do jak zlomené rodiny se narodil. O Charlesovi ani nemluvím. Co se mi to děje? Tohle se mi ještě nikdy nestalo tak co to je?
Moje přemýšlení bylo tak dlouhé, že závod už začala a jezdci už byli v 34 kole. Stála jsem blízko tratě pro případ, že by se něco stalo a v tomhle já mám dobrej odhad.
Dala jsem si sluchátko do ucha a doufala, že nás to s Robem nachvilku spojí. Byla jsem nervózní z toho závodu. Byla jsem nervózní, že se Pierrovi něco stane a já nebudu mít nikdy tu šanci mu říct, že má sestru.
„ Zoe. Díky bohu. Už jsem se bál, že se ti něco stalo když ses od pátku neozvala.” ozvalo se v mém uchu.
„ Jo. Ne jsem vpohodě jen jsem měla hodně práce.” odpověděla jsem Robovi a slyšela jsem jak si oddechl.
„ Zjisti mi prosím jestli jsou všechna auta v pořádku.”
„ Jdu na to” dívala jsem se na formule projíždějící ne daleko ode mě a jeli neuvěřitelnou rychlostí. „ Všechna auta jsou čistá...” v tom se Rob zasekl.
„ Co je Robe?” zeptala jsem se ho starostlivě.
„ Právě teď z neznámého důvodu přestal fungovat motor jednomu z jezdců Alpha Tauri.” informoval mě.
„ Kterej z nich?” zeptala jsem se ho urgentně.
„ Gasly.” vydech a já viděla jak kolem mě Pierre projel,ale do zatáčky už nezatočil. Jel rychlosti asi 300 km/h a v té rychlostí narazil svým autem do bariéry.
„ Sainzovi taky nefunguje motor a Leclercovi už taky ne.” Carlos jel za Pierrem. Hned jsem se rozeběhla a běžela k formuli Aplha Tauri. Pierre už vylezl, ale nikdo kolem něho nestál. Carlosovo auto se přibližovalo rychleji a rychleji a já viděla jak se na mě Pierre zmateně dival.
„ Uteč.” snažila jsem se na něho zakřičet,ale Carlosovo auto bylo metr před ním a já už viděla ten nejhorší scénář co mohl nastat. Rychle jsem popadla Pierra a oba jsme se svalili na zem metr a auta Ferrari.
Zvedla jsem se a nabídla Pierrovi pomocnou ruku, kterou rád přijal. „ Co se to sakra stalo?” zeptal se mě zmateně a pořád šokovaně,ale já jeho otázku prozatím ignorovala a šla jsem k autu Ferrari.
Pomohla jsem Carlosovi ven z auta což ocenil a oba mi dávali zmatený pohledem.„ Co se stalo?” zeptal se mě i Carlos. Už jsem jim chtěla odpovědět,ale všimla jsem si , že na budově za klukama byl ten chlap z klubu a měl v ruce pistol, kterou na nás zamířil.
„ Dolů.” zakřičela jsem a všichni tři jsme se schovali za auto.
„ Zoe co se to děje?” zeptal se mě znovu Carlos teď spíše vystrašeně než zmateně, ale já jeho otázku ignorovala a vytáhla si dvě pistole, které jsem měla u sebe.
„ Zůstaňte schovaní.” rozkázala jsem jim oběma. Zvedla jsem se a začala po tom chlapovi střílet. Po chvíli střílení jsem ho konečně trefila což způsobilo jeho pád z pěti metrové budovy na zem.
Rychle jsem k němu přiběhla a podívala kam jsem ho střelila. Deset centimetrů nad srdcem. Hned jsem si sudnala bundu a přitiskla to na jeho ránu a doufala, že tady nevykrvácí. Mezi tím už jsem přijela záchranka i policie.
Tři muži na mě namířili zbraň a já dala rychle ruce nahoru a ukázala jim svůj odznak. „ Jsem od FBI. Mám někoho hlídat.” řekla jsem jim a jeden z nich mi nabídl pomocnou ruku,kterou jsem přijala.
„ Koho?” zeptal se mě a já se podívala na Pierra, který se na mě vystrašeně díval.
„ Jeho.” kývla jsem hlavou na Pierra, který se za mnou společně s Carlosem přibližoval. Tohle bude dlouhej večer...
A/N: Dnes jsem to ještě stihla,ale už jsem měla na malé 😂. Každopádně doufám, že se vám kapitola líbí,a že v ní není moc chyb.
-Nat🏎️