Po těch pěti minutách jsme se od sebe odtáhli a koukali se tomu druhému do očí.
„ Hej Zoe. Zoe? Jsi v pořádku?" ozvalo se mi v uchu.
„ Jo jsem v pořádku. Všichni jsou." řekla jsem svému navigátorovi a znovu se otočila na Charlese který mi dal zmatený obličej. Já jen ukázala prstem na mé ucho a on hned pochopil co jsem tím myslela.
Zvedla jsem se a nabídla Charlesovi pomocnou ruku,kterou rád přijal. Podívala jsem se kolem sebe a viděla jsem jak už ten oheň hasiči hasili. Všude vládla panika. Lidi utíkali z tribun a chtěli odsud co nejdříve vypadnout.
Najednou jsem cítila něčí ruce na mých tvářích. Otočila jsem se a viděla jsen Charlese jak se na mě ustaraně dívá.
„ Fakt jsi v pořádku. Ten naráz byl tvrdý a nepřekvapilo by mě kdybys měla menší otřes mozku." zeptal se mě starostlivě Charles a já se pousmála a dala svoje ruce na ty jeho.
„ Fakt jsem v pořádku." řekla jsem mu.
„Zoe, Zoe!!" slyšela jsem za sebou. Stiskla jsem Charlesovu ruku a otočila jsem se. Viděla jsem Aidena jak za mnou běží ještě se dvěma členy týmu Alfa. „ Chtějí tě na základně." Aiden se Odmlčel. „ I jeho." dodal a kývl na Charlese.
* * *
Doletěli jsme do USA do Washingtonu DC. S Charlesem jsme se od sebe nehnuli ani na krok. Po hodině cesty autem jsme dorazili na základnu.
„ Wesley s tebou chce mluvit." oznámil mi Aiden když jsme šli po chodbě k Wesleyho kanceláři.
„ To je dobře. Já s ním totiž taky." řekla jsem. Došly jsem před Wesleyho kancelář. Aiden mi popřál hodně štěstí a pak odešel. Podívala jsem se na Charlese a poslala mu slabý úsměv, který mi oplatil.
Otevřela jsem dveře a s Charlesem jsme vešli dovnitř. „ Aaah Agentko Kravitz. Rád vás zase vidím." řekl pobaveně Wesley, ale já byla v celku naštvaná.
„ Co to mělo znamenat?" zeptala jsem se ho naštvaně. „ Řekl jste že tato mise nebude zasahovat k němu a přesto se objevila bomba na jeho autě. Mohl umřít. Všichni mohli."
„ Poslal jsem tam nejlepší agentku všech dob aby neumřel." Wesley na mě zvýšil hlas.
„ Nemůžu provést misi když mi neříkáte všechno." bránila jsem se.
„ A řekla byste ano kdybych vám v ten den řekl že tam jsou Pierrézovi muži?" zeptal se mě a Charles se na mě zmateně podíval. Byla jsem potichu.
„ Pane. Kdyby umřel víte co by to se mnou udělalo. Ti muži odpovídali přesnému popisu který jsem vám dala před roky. Věděl jste že tam jsou že ano." zeptala jsem se ho a Wesley slabě kývl v souhlas.
„ Věděl jste co se stalo a stejně jste mě zavolal do akce."
„ Podívejte Kravitz udělal jsem chybu. Ale narozdíl od vás jsem schopen se s tím vyrovnat."
„ Na co narážíte?" zeptala jsem se ho i když jsem to už dávno věděla.
„ Vy víte moc dobře na co." řekl a na chvíli se Odmlčel. „ A teď zmizte než vás bude chtít zase někdo zabít." řekl poslední slova a já bez váhání opustila jeho kancelář a Charles hned za mnou.
„ O čem to bylo?" zeptal se mě když jsme šli po chodbě.
„ Tady ne Charlesi." zašeptala jsem mu a pak bylo celou dobu ticho. Vyšli jsme z budovy a šli jsme k mému bytu. Přišli jsme a vešli jsme dovnitř. Charles si hned sedl na židli a podíval se na mě.
„ Už mi řekneš co se stalo?" zeptal se mě a já si sedla naproti němu na postel.
„ Neodjela jsem ze Spa. Já tam zůstala." začala jsem. „ Zavolali mě na misi a já jim dlužila službu takže jsem nemohla odmítnout. Zakázali nám vycházet z budovy takže jsem tě nemohla zkontrolovat a moc mě to mrzí." řekla jsem mu a podívala se na svého boty.
„ Hej,hej,hej. Neciť se provinile kvůli tomu že jsi měla práci. Chápu to. Každý má nějaký povinnosti. Ale prosím příště mi to řekni." řekl mi Charles a já se na něj slabě pousmála.
„ Nechtěla jsem tě do toho zatahovat." řekla jsem mu a on se usmál.
„ To chápu,ale něco už snad zvládnu. " řekl mi a oba jsme se uchechtli. „ Tak pojď. Půjdeme spát. Na zítřek máme nabitý program." oznámil mi a já se na něho podívala.
„ Ty sis udělal čas a vážně jsi vymyslel nějaký výlet. Překvapujete mě Pane Leclercu." řekla jsem a taky jsem možná Trochu flirtovala.
„ Jsem plnej překvapení." řekl mi a oba jsme se pousmáli a po nějaké době jsme usnuli.
Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem že mě někdo objímá. Otočila jsem se na druhou stranu a viděla jsem Charlese jak klidně spí. Vypadal tak roztomile. Nechtěla jsem ho budit tak jsem opatrně dala jeho ruku pryč ze mě a šla jsem do kuchyně. Vzala jsem si počítač a začala jsem dělat nějakou práci,kterou mi včera dal Steve.
Po asi hodině jsem si šla udělat ranní hygienu a potom jsem se převlíkla a šla jsem zpátky do kuchyně. Rozhodla jsem se že Charlesovi udělám snídani. Udělala jsem mu lívance a když jsem to měla hotové tak jsem se zase ponořila do práce. Měla jsem tolik otázek.
Proč usnesli zrovna Wandu? Proč mi o tom Wesley neřekl? Proč byla bomba i na Gaslyho autě?
„ Co mi uniká?" zeptala jsem se sama sebe a dala jsem si ruce na spánky.
„ Dobré ráno." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem Charlese jak se přeskakuje očima mezi mnou a obrazovkou notebooku. Ihned jsem ho zavřela a otočila se na Charlese.
„ Dobré. Udělala jsem ti snídani. Doufám že jíš lívance." oznámila jsem mu a on se na mě usmál.
„ Děkuju a jo. Mám rád lívance." poděkoval mi a vzal si ty lívance a sedl si naproti mě. „ Už jsi jedla?" zeptal se mě a já se nachvilku zarazila.
„ Jo. Asi před hodinou. Neboj se." zalhala jsem mu a on mi to spolkl.
„ Dobře. Hele zablokoval jsem nám letenky do Monaka. Odlétáme za dvě hodiny." oznámil mi a já se usmála,ale pak mi to docvaklo.
„ Neni Monako poblíž Monzy?" zeptala jsem se ho a Charles jednoduše kývl.
„ Jo jsou to asi dvě až tři hodiny cesty. Proč?" zeptal se mě starostlivě.
„ Jen tak. Uhm a kdy že jedete závod v Monze?" zeptala jsem se ho znovu.
„ Asi za dva týdny." odpověděl mi a dál se věnoval svému jídlu. Sakra..
* * *
S Charlesem jsme konečně přiletěli do Monaka. Let byl příjemný,ale když jsme přistáli tak nás obklopilo tucet fanoušků kteří chtěli Charlesův autogram a fotku s ním. Bylo to pro mě v celku nepříjemné. Nesnáším davy lidí.
„ Tak jo. Nechte nás projít." řekl všem Charles a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něho a on se na mě usmál. Naklonil se ke mně a pošeptal mi. „ Vpohodě?"zeptal se mě a já jednoduše kývla.
Nastoupili jsme do limuzíny a jeli jsme asi k jeho domu. Já se dívala z okna a obdivovala krásu Monaka.
„ Líbí se ti tady?" zeptal se mě a já se na něho otočila a usmála se.
„ Jo to tady nádherné." odpověděla jsem mu.
„ Počkej až uvidíš pláž." dodal a já se usmála nad jeho roztomilým uchechtím.
Po nějaké době jsem dojeli k němu domů. Charles otevřel dveře a rozsvítil protože se už stmívalo. Byla jsem znovu v úžasu. Měl krásný dům.
„ Kde na to bereš peníze?" zeptala jsem se ho a on se uchechtl.
„ Život závodníka Formuli 1." odpověděl mi a já neměla slov. „ Tak pojď. Ukážu ti tvůj pokoj." řekl mi a vzal můj kufr a šel pryč a já hned za ním. Otevřel dveře od mého pokoje a já tam zase zůstala stát bez slov a Charles se zase uchechtl.
„ Ty jsi neviděla moderní domy že ne?" zeptal se mě pobaveně a já se smutně pousmála.
„ Ne..." Charles si všiml jak jsem zesmutněla.
„ Chceš si o tom popovídat?" zeptal se mě s nadějí v očích že mu řeknu něco víc a sobě.
„ Je to dlouhý příběh." řekla jsem mu a on se posadil na postel a nespouštěl ze mě oči.
„ Mám čas." řekl mi a já se na něho usmála. Stoupla jsem si před něho ale mezi námi pořád byl prostor asi jeden a půl metru.
„ Už od malička jsem žila v tvrdým prostředí. Když máš tatu jako tajnýho agenta a všichni se mu chtějí pomstít je pak těžký se někde usadit a doufat že tě nikdo nenajde." Odmlčela jsem se. „ Proto taky máma odešla. Bála se že ji někdo zabije protože se provdala za nebezpečného může...."
„ Ubližoval ji?" zeptal se mě Charles a já se pobaveně uchechtla.
„ Ne. To ne. Můj táta byl ten nejmilejší člověk na zemi, ale když šlo do tuhýho věděl jak se zachovat. Věděl kdy má odložit emoce na bok a zachovat se jako chladnokrevný zabiják." viděla jsem Charlesův vyděšen výraz. „ Můžu tě uklidnit že tyhle vlastnosti jsem po mém otci nezdědila." dodala jsem a on si oddechl a já se zasmála.
„ Dost o mě. Kdy půjdeme na tu pláž?" zeptala jsem se ho a on hned spozornil.
„ Za dvě hodiny takže se připrav." řekl mi a bez dalších slov odešel. Někdy ho fakt za tyhle překvapení nesnáším...
A/N: Dneska další kapitola,omlouvám se za ty chyby,které tam určitě jsou a doufám,že se vám příběh prozatím líbí.
-Nat