⏮ do chvíle, kdy se stalo to, o čem Celestie mluvila v minulé kapitole⏮
(Pohled Masara)
Již od rána jsem byl natěšený. Dnes mi bylo šestnáct let a můj pán mi řekl, že má pro mě speciální dárek. Chtěl jsem ho co nejvíc potěšit, takže jsem byl již v šest ráno připravený na konci naší ulice, kde jsem čekal na černou limuzínu. Harry mi ukázal nový způsob života. Ukázal mi, že v jeho světě se nemusí koukat na to, kdo je Alfa, Beta, nebo Omega. Šlo čistě jen o zábavu, chtíč a pochopení sebe sama. Přesně jak mi pán říkával, pokud tě někdo dovede na vrchol, víc o něm vědět nemusíš. Harry a já jsme si spolu tajně začali užívat. Jeho věk, nebo postavení mi bylo jedno. Cítil jsem k němu něco, co ještě nikdy k nikomu. Kdyby mi řekl skoč, tak skočím. Asi po půl roce jsme uzavřeli smlouvu a já se stal čistě jeho. Miloval jsem tu oddanost, kterou jsem mu mohl věnovat. Na rozdíl od mých rodičů, které jsem poslouchal jen z vychování, jsem jeho poslouchal se stoprocentním nasazením.
Auto pro mě přijelo přesně na čas, a když jsem otevřel dveře, seděl naproti mě on. Blond vlasy měl opět perfektně upravené, bílé sako neposkvrněné a ve mě vyvolával pocit vzrušení jen pouhým pohledem. ,,Dobré ráno pane." Řekl jsem a věnoval jsem mu drobnou poklonu. ,,Pojď si sednout." Řekl a poklepal si na klín. Byl jsem nadšený. Dovoluje se mi ho dotýkat jen málokdy, pokud nejde o naše nemravné chvíle... Musí mít opravdu dobrou náladu, nebo něco v plánu. S tichým poděkováním jsem se posadil na jeho klín a snažil se neculit jak idiot, ale to mi očividně nevyšlo. ,,Ještě jednou vše nejlepší Masaru." Řekl a sám od sebe spojil naše rty. Kdybych právě nebyl takhle zaměstnaný, tak asi skáču do nebe. Myslel jsem, že nic lepšího už se stát nemůže, ale můj pán si řekl, že v těhle překvapeních bude pokračovat.
,,Dneska bych tě rád vzal do červené místnosti." Pronesl a já div údivem nespadl. ,,A-Ale pane, říkal jste, že na to ještě nemám věk a zkušenosti..." ,,Bojíš se snad ?"Zeptal se a já zavrtěl hlavou. On má ve vile čtyři místnosti, kam jeho subíci můžou...Kromě jejich pokoje a kuchyně. Bílá, modrá, rudá a zlatá místnost. Každá na jiné praktiky. Byl jsem již ve třech, ale červená pro mě byla zatím nejhůř dosažitelná. Nikdy mi neřekl proč mě tam nechce vzít, vzal mě i do zlaté, která je určená jaksi... Pro více lidí. Moc se mi to upřímně nelíbilo. Chtěl jsem na sobě cítit jen doteky svého pána, ne někoho cizího. Navíc mi celkem vadilo, že pár z nich zašlo až moc daleko a dost to bolelo. Když jsem mu tohle všechno řekl, prohlásil, že na tu poslední místnost ještě nejsem připravený. Tehdy jsem to nechápal, ale pochopil jsem, když se otevřeli do oné místnosti a já měl pocit, že jsem se ocitl v pekle. Celé moje tělo se rozklepalo a dech se mi zrychlil. Nevěděl jsem, na co se mám koukat dřív. Jestli na biče, provazy, řetězy, nože, klece, nebo jakékoliv jiné vybavení. ,,P-Pane-" ,,Chceš mě snad potěšit, ne ?" Zeptal se nezaujatě a ani se na mě nepodíval. Jen jsem hlasitě polkl a kývl. ,,Tak je hodný." Řekl a podrbal mě mezi ušima. Podvědomě jsem si sáhl na objek který mi dal a já ho u něj nosím na důkaz oddanosti. Neustále jsem si opakoval, že by mi neublížil, ale moje tělo říkalo něco jiného. Nehorázně jsem se bál bolesti...
***
Přemýšlím, jestli se mi chce rozepisovat, nebo to radši nechat být, v tomhle "oboru" se prostě moc neorientuji a bojím se, že to bude o to horší 😅 kdyby tu byl NÁHODOU někdo, kdo o "takových" věcech umí psát, tak *mrk mrk* může napsat 🤫😂❤ Navíc zítra v osm vyrážím pryč, takže se uvidíme asi v pondělí u dalších kapitol (možná už i v neděli, uvidím) ...