Dalšího rána se rychle sbalili a pokračovali v cestě. Nervozita z toho, že jsou již tak blízko cíli, je nutila do spěchu.
Čekala je cesta po dlouhé, klikaté pěšině vedoucí mezi poli. Téměř žádný strom, žádný stín. Ani klobouky neulevily jejich postupně se přehřívajícím tělům - pouze lidem, samozřejmě, dragíni neměli s teplem nejmenší potíže. I tak však všem hrozilo nepříjemné spálení, proto si i přes sotva snesitelné vedro nechali rukávy a nohavice natažené.
"Co je to?"
Všichni zvedli hlavy, když se ozval Jeonginův hlas. Očima následovali směr, kterým ukazoval jeho prst.
Daleko před nimi se nad obzorem hromadily temné mraky.
"To je zvláštní," zamyslel se Hyunjin, "ve vzduchu není cítit voda na to, aby to byla bouřka."
Felix přimhouřil oči. "Třeba je to strašák a bude to jenom deštík. Ale i tak," lehce pobídl svého koně k rychlejšímu kroku, "pojďme si pospíšit, abychom našli přístřeší, než nás to zastihne."
Čím více se blížili, tím více napínal Hyunjin své smysly. Déšť byl schopný vycítit na desítky kilometrů. Ovšem nyní... nyní necítil vůbec nic.
"Mně se to nezdá," ozval se nakonec.
"Co?"
"Ty mraky. Nejde z nich žádná voda."
"Uvidíme. Třeba je to nějaká iluze," pokrčil rameny Felix.
Hyunjin tomu věřit nechtěl, i tak však pokračoval s ostatními.
A o hodinu později, když už jim přišel mrak značně vstříc, se vysoký dragín stejně nedal: "Slyšíte to?"
Seungmin si povzdechl. "Co zase?"
"Ty ne," odmávl jej Hyunjin a obrátil se na ostatní dragíny. "To praskání."
Oba se zaposlouchali.
"Možná si tu někdo nedaleko zadělal táborák?" pokrčil rameny Jeongin.
Hned na to vyjeli na vrchol kopce. Krev jim tuhla v žilách.
"Já říkal, že mi na tom něco nesedí," zamumlal Hyunjin.
Před nimi byla obří pláň pohlcená ohněm. Plameny kam oko dohlédlo. A kam ne, tam to již zastínil temný, hustý dým.
"Co s tím?" zděsil se Jeongin. "Nemůžeme něco udělat?"
Felix pouze zavrtěl hlavou. "Ten požár už pohltil celé hektary, s tím my tři nic nezmůžeme."
"Ale... Vždyť tam žijí lidé."
Hyunjin s lítostí položil Jisungovi ruku na rameno. "Já vím, ovšem Lix má pravdu. S tím my nic neuděláme. Akorát bychom se sami vystavili nebezpečí."
Strážce přikývl. Bolelo jej to, avšak věděl, že dragín má pravdu. Tady se od nich pomoci nedočkají.
Changbin zatnul zuby. Tohle byla hranice mezi Kaerem a Acetrálií. Pobřeží, odkud odplouvaly všechny lodě. Ekonomika po tomhle zažije úpadek a to dost znatelný. A navíc... Už byli tak blízko k jejich cíli.
S povzdechem a značnou nevolí obrátil svého koně. "Musíme to objet."
A i když to ostatní pramálo těšilo, věděli, že princ má pravdu. Pobídli tedy znavené koně do klusu a vrátili se zpět po cestě, kterou přijeli.
†††
"Do háje, to jsou další dva týdny cesty!" vykřikl polohlasem Changbin. Frustrovaně si rozcuchal vlasy, zatímco se skláněl nad mapou.
Nebýt stráží všude po zemi, bylo by to všechno mnohem jednodušší a zabralo by to pouze pár dní. Takhle se ale museli městům vyhýbat, co nejvíce to šlo, což věci nepříjemně ztěžovalo. Museli kličkovat sem a tam a cestovat po cestách, kterými sotva někdo jezdil. I to bylo samo o sobě zdržující - zarostlé pěšiny, sotva schůdný terén,... Osud se jim jednoduše snažil házet klacky pod nohy hlava ne hlava.
"Bohužel, ale nedá se nic dělat. Pokud to tedy nechceš vzít zkratkou."
"Zkratkou?" Princ vzhlédl k dragínovi s hlubokým hlasem, naděje v očích. "Jakou zkratkou?"
"Skrz ten požár."
Changbin zaskučel a svalil se na záda. "Ty mi vážně nepomáháš."
Felix pokrčil rameny. "Já se o to ani nesnažím."
Starší se zadíval na hvězdy na nebi. "Proč jsi vůbec takový?"
"Jaký?"
"Takový... sarkastický a... a nadutý a... otravný." Znovu se posadil, zadíval se do těch dvou plamínků. "Ke všemu máš tak laxní přístup. Nic tě nezajímá, nic tě nevzruší, nerozhodí. Prostě... Proč?"
Vůbec to nechápal. Odjakživa byl do všeho zapálený. Potřeboval být součástí každého plánu, každé akce... všeho. A pak tu byl Felix. Vždy neurčitě se tvářící chlapec, který neustále vypadal, jako kdyby jej vše nudilo, ne-li dokonce obtěžovalo.
"Jsem vrah, Changbine."
Zase ten klidný, nezaujatý tón a občasné vynechávání honorifikací při oslovování.
"Byl jsem vytrénován k tomu, být... jak jsi to říkal? Nadutý a otravný?"
"To sice ano, ale vždyť... Teď jsi s námi. Tak proč... proč se třeba alespoň někdy nezapojíš do hovoru s někým jiným, než s Hyunjinem nebo Jeonginem?"
"Právě mluvím s tebou."
"Protože tu nikdo jiný není."
"Tak to se pleteš. Zvládl bych tě ignorovat a vůbec se s tebou nebavit, nezáleže na tom, jestli bys tu byl jediný či ne. A navíc," s úšklebkem se zadíval princi do očí, "mě baví tě poznávat."
Changbin si povzdechl. "Zase jsi sakrastický-"
"Nejsem. Myslím to vážně. Víš," dragín se lehce předklonil, "jakožto nájemný vrah - možná tomu raději říkej asasín - se musím umět vetřít všude. Díky tomu jsem měl taky příležitost setkat se již s pár princi a princeznami. Ovšem ty," usmál se, "ty jsi naprostá výjimka od ostatních."
"Vážně? A jaká, prosím tebe?" Changbin mu nevěřil, pouze si založil ruce na hrudi, protočil očima. Vskutku nečekal, že zrovna nájemný vrah se mu bude snažit podlézat a udělat si u něj dobrý dojem.
Felix začal počítat na prstech: "Kradeš, podvádíš, lžeš, hraješ špinavou hru, bojuješ, utíkáš z domova, nedivil bych se, kdybys už zabil..." Zavrtěl hlavou. "Ostatní sice také lhali a podváděli, ale ne tak, jako ty. Oni to dělali kvůli politice, ty to děláš kvůli vlastnímu potěšení a užitku. Ano, sice jsi namyšlený a občas i arogantní, ale nedalo by se říci, že bys byl stejný, jako ostatní. Ty svůj titul nezneužíváš, dáváš mu čest."
Changbin sklopil pohled do země. Ta slova učinila přesný opak, než co očekával. "Díky," broukl.
Nikdo jej ještě nikdy nepochválil- tedy... ne takhle. Vždy to bylo za malé věci, drobné výhry, kterých dosáhl. Ale nikdy ne za to, kým byl.
Princ se znovu podíval na mapu, než ji sroloval a odložil stranou.
"Jdeš už spát?"
"Ne," usmál se a zavrtěl hlavou. "Chci tě taky víc poznat. Protože i když jsi tak nesnesitelně sakrastický a otravný, věřím, že je v tobě něco víc. A tvoje setkání s Jeonginem mi to potvrdilo. Věřím, že uvnitř jsi ty, Lee Felix," lehce jej drbl prstem do hrudi, "taky jenom kluk, který si chce užívat života. A ne jej jiným brát."
Felix si však povzdechl, znovu se zadíval k perlami posetému baldachýnu vysoko na nimi. "Ten chlapec už je dávno pryč. Ztratil se hromady let zpátky."
"Tak mě nech ho znovu najít."
Dragín se na prince zadíval s povytaženým obočím.
"Vážně," začal Changbin horlivě přikyvovat. "Protože nemáš ani ponětí, o co přicházíš. Zatímco já, já ano. A chci ti to všechno ukázat. A pokud budeš chtít, tak si mě, pro mě za mě, třeba nauč lépe bojovat a zabíjet. Co na to říkáš?"
Vrah se nad tím chvíli zamyslel, než se usmál a zahleděl se princi do jeho tmavých očí. "Tak dobrá."
A potřesením rukou byla jejich dohoda uzavřena.
†††
"Jdi spát, hyung."
Princ zavrtěl hlavou. "Nechci."
"Ale měl bys."
"Je mi jedno, co bych měl a co ne. Stejně vím, že neusnu." Klackem se prohrábl ve slabě hořící hromádce dřeva. Plameny zasyčely, do vzduchu se vznesl oblak jisker, stoupal k obloze. Princ jej vyprovázel pohledem. "Tebe to nenudí?"
"Co?"
"Sedět tu každou druhou noc a nemít co dělat."
"Ale já mám co dělat. Hlídám vás, cvičím boj či magii, kontroluji zbraně,... Vždy se něco najde."
"Chtěl jsem říct, že jsi milý, než jsi začal mluvit o boji a zbraních," broukl Changbin.
Felixovi v krku zabublal smích. Dloubl do prince loktem. "Kdo je tu teď ten suchar, hm?"
Starší se neubránil úsměvu. "Asi jsem se nakazil od tebe."
Felix zamručel a věnoval mu významně dlouhý pohled. "Hm, samozřejmě."
"Stejně je to vtipné. Doslova jsme se potkali, když jsi někoho zabíjel. Vypadal jsi jako holka, byl jsi tichý, vážný, nebezpečný. A teď tu tak s tebou sedím a říkám si... Páni, vždyť ty takový vůbec nejsi."
Dragín se zadíval do plamenů před sebou. Zaváhal, než přiznal: "Možná je to tím, že po letech se konečně někdo vážně zajímá. Ty a ta tvoje skupinka... Nepřistupujete ke mně a k Hyunjinovi jako k vrahům, ale jako k vrstevníkům a snad i kamarádům. Možná právě proto vás nechám vidět i moji druhou stranu. Nejenže jsme spolu už něco zažili, ale taky ještě zažijeme. Za tu poměrně krátkou dobu jste mi ukázali, že vám můžu věřit. A byť je to pro mě těžké, snažím se vám trochu otevřít. Kdo ví, možná jsem to jenom vážně potřeboval."
Changbin se podíval na chlapce po svém boku. Nenapadlo by jej, že pihatého dragína někdy uslyší říci dohromady více než pár vět.
V ten moment si Felix pocuchal rozpuštěné vlasy. "Ah, proč ti to vůbec říkám. Beztak je ti to jedno a já tu teď ze sebe jenom dělám sentimentálního hlupáka."
Princ mu položil ruku na rameno a zadíval se mu do očí, na tváři úsměv. "To vůbec ne, Lixi. Zajímá mě to. Samozřejmě, že mě to zajímá. Chci tě víc poznat. A i kdyby jsi uvnitř byl sentimentální hlupák... Chci znát i toho."
Vrah chvíli těkal pohledem po Changbinově tváři, než se odvrátil. "A pak že kdo je tu sakrastický," broukl.
Princi však neunikl drobný, spokojený úsměv, jenž pohrával na dragínových rtech, zatímco se opět zadíval do ohně.
/\†/\
Opraveno včerejší noci, protože dělat tohle po devíti hodinovce je jednodušší než po dvanácti hodinovce [: