Uběhla nějaká ta chvíle a během toho, co jsem si nechal od Saki ožužlávat prstík, se ozvalo ťukání na dveře. Dovnitř nakoukl Masaru. ,,Už můžu ?" ,,Jasný." Řekl jsem s úsměvem a on pootevřel dveře. ,,Vlastně nejsem sám, máme menší návštěvu." Oznámil a pustil dovnitř poměrně vysokého bělovlasého kluka, který měl kočiči uši a ocas. Podle pachu to byla Omega a když promluvil, ujistil jsem se ve své domněnce. ,,Rád tě konečně poznávám Akiro." Řekl s úsměvem a vycenil na mě své bílé zoubky. ,,Nápodobně Sami." ,,No a tohle je malá Saki." Řekla moje Alfa a poukázala na malou, která je zaujatě pozorovala. ,,Ahojky maličká.... Ehm... Můžu ?" Zeptal se nejistě Sami a já mu jí s úsměvem podal. ,,Je tak malinká..." Zahuhlal a opatrně jí pohladil po tváři. Ona si ho pečlivě prohlédla, ale pak začala plakat. ,,Nene...Neplakej... Eh..."
Sami očividně začal panikařit a splašeně se podíval na mě. ,,Lásko, kde má dudlík ?" Zeptal jsem se, ale on mi ho s úsměvem podával. Dal jsem ho malé a ona se téměř okamžitě uklidnila. Bělovlásek se taky opět uvolnil a my strávili následující půlhodinu povídáním o různých blbostech. Obě Omegy si očividně sedly, což jsem byl opravdu rád. V jednu chvíli se ale rozrazily dveře, ve kterých se objevila udýchaná blondýnka. ,,Nenávidím tuhle nemocnici." Zaklela a v tu chvíli jí doběhl Adrien. Cel se ale překvapeně zadívala na Samiho a ve tváři se jí objevil úsměv. ,,No nekecej...Sami, tak ráda tě zase vidím !" Řekla nadšeně a oba si vzájemně skočili do objetí. Dřív se spolu bavili furt. Ona ale pak stočila pohled na Akiru a její úsměv se ještě víc rozšířil. ,,Aki, konečně ti můžu pogratulovat. Ukaž mi to malé zlatíčko..."
Saki jsem předal blondýnce a ona si ji se zaujetím prohlédla. ,,Je zvláštní vidět půleného hybrida, ale je nádherná." Řekla zasněně a pak se otočila na svého přítele. ,,Koukej, já teta Cel a tady strejda Adrien jsme ti dobří, tady tvoje mamina a strejda Samík jsou taky hodní, ale tohodle chlapíka musíš provokovat jak jen to půjde, ano ?" Zaculila se a během jejího proslovu na všechny začala ukazovat. ,,Hahaha..." Řekl ironicky můj manžel a ona se vítězně zasmála. ,,No co ? Říkala jsem ti, že jí budu vést proti tobě." Uchechtla se a lehce do něj štouchla loktem, načež se malá rozkošně zaculila. Masaru ublíženě sklopil uši a naklonil se nad ní. ,,Tak hele ty potvůrko, já ti dám culit se na taťku..." Zabrblal s "štípl" jí do tvářiček. Saki se po něm hned ohnala a chytla ho za prst, který si strčila do pusy místo dudlíku. Musel jsem se přiblble usmívat, ale bylo mi krásně. ,,Vypadáš unaveně, nechceš se prospat ?" Zeptal se ustaraně Sami a já mu věnoval drobný úsměv. ,,Je pravda, že za chvíli asi odpadnu, divím se, že jsem vůbec ještě vzhůru s těma všema lékama co v sobě mám..." Řekl jsem upřímně a následně si zívl. Opravdu už táhnu z posledního. Masaru to očividně taky zaregistroval, jelikož se na mě podíval a mírně se pousmál. ,,Půjdeme s nima ven a necháme ti trochu prostoru, Saki se potřebuje vyspat stejně jako ty." Řekl a následně mi dal pusu na čelo. Jen jsem tiše poděkoval a když Masaru všechny vyhnal, zůstal jsem tu sám se svýma Alfama. ,,Půjdu odnést malou sestřičkám a pak za tebou přijdu, ano ?" ,,Dobře... Jen jí chci dát ještě pusu..." Řekl jsem tiše a on mi jí podal. ,,A dáš pusu jen jí ? Ještě začnu žárlit.." Oznámil "uraženě" a já s úsměvem věnoval polibek i jemu. Chybí mi domov...