,,Masaru, telefon máš od toho, aby jsi mi ho vzal když ti volám !" Řekla naštvaně Cel, která zrovna přišla. ,,Měl jsem... Práci." Řekl jsem a nervózně jsem se podrbal ve vlasech. ,,Jistě ty pracante. Beztak jsi ještě chrápal. Chudák Aki, i když jsi doma, tak si tě pořádně neužije." Řekla vyčítavě a já se v duchu pousmál. Tohle asi bude takové... Menší tajemství. ,,No, kde je moje zrzavá mamča ?" Zeptala se s úsměvem a já si povzdychl. ,,Víš že to nemá rád..." ,,Na to jsem se neptala. Sice jsem přijela za tebou, ale musím vědět, jestli ho tu náhodou nešikanuješ." Řekla s úšklebkem a v tu chvíli se ve dveřích objevil, ještě stále rozcuchaný, Aki. ,,Ahoj Cel, neboj, myslím že on to má se mnou horší." Zasmál se zrzeček a společně se obejmuli. Alespoň se stihl obléct...
,,No tak ti nevím... Hele víš ty vůbec co je to hřeben ? Skoro ti nejdou vidět uši jak si rozcuchaný." Řekla káravě a snažila se mi urovnat to hnízdo na hlavě, zatímco já se snažil nemyslet na to, při čemž by nás načapala, kdyby přišla o pár minut dřív. ,,Já vím... Učešu si to, neboj." Řekl jsem a Masaru se tiše uchechtl, moc dobře jsem ho slyšel ! Kvůli komu asi ty vlasy mám v tomhle stavu... ,,No, budu ráda když si spolu stihneme ještě popovídat. Nezdržím se tu totiž dlouho. Masaru, jak jsem už říkala, musíme si promluvit. Je to celkem vážné." Řekla a mezitím mě pustila ze svého sevření. ,,Co se stalo ?" Zeptal se a ona si povzdechla. Pak se omluvně podívala na mě a mírně se pousmála. ,,Nic proti Aki, ale tohle není pro tvoje uši." ,,V pohodě. Půjdu se zatím projít ven. Stejně už tu pár dní trčím zavřený." ,,Ne !" Řekla z ničeho nic a já s sebou až trhnul. ,,Ehm... Já se tu nezdržím dlouho. Běžte pak spolu. Pro teď zůstaň doma, ano ?" Řekla a já radši kývl. Moc se mi ta reakce nelíbila. Masaru mi dal krátkou pusu když procházel kolem a pak spolu s blondýnkou zmizeli v druhém patře, kde má moje Alfa pracovnu. Zajímalo by mě o co jde.
,,Takže ? O co jde ?" Zeptal jsem se hned po příchodu do pracovny a sedl si na okraj stolu. ,,Víš jak si nám dal nějakou tu dobu dozadu hlídat toho chlápka, který dřív vlastnil Akiru ?" ,,Jasně. Ale proč ? Myslel jsem, že už je to dávno pasé." Řekl jsem a ona si prohrábla své zlatavé vlasy. ,,Bylo to pasé. Jenže za poslední dobu jsme si všimli, že se kolem vašeho domu často motá chlápek, se kterým jsme ho několikrát viděli. Nebylo by to normálně nic divného, kdyby doslova nesledoval Akiry každý krok." Překvapeně jsem zamrkal a pak se zamračil. ,,Jak to jako myslíš ?" ,,Tak jak to říkám. Jakmile jde Akira sám, jde za ním. Jakmile jde s tebou, jede v autě. Nevíme kdo to je, ale snažíme se to zjistit. Tady ve městě je těžké jen tak jít a někoho sebrat, chápeme se. Tak mě napadlo... Jestli do toho nechceš zatáhnout Harryho." Řekla a složila si ruce v kříž. ,,Tu krysu ?! Nikdy ! Nevěřím mu ani nos mezi očima. Nikdy v životě už ho nechci ani vidět. Aki je moje Omega, dokážu se o něj postarat."