Číst konec prosím ❤
***
Zbytek dne jsme se tak nějak váleli, dokud nám Cel nedonesla večeři. Domluvil jsem se s ní, že dneska Akiru požádám o ruku a že ona připraví místo. Takovým znamením, že je již vše připraveno, byla právě večeře. Akira se do toho s chutí pustil a blondýnka se opět vypařila. ,,Celestie s námi poslední dobou netraví moc času, všiml sis ?" Řekl mírně smutně můj budoucí snoubenec a já se pousmál. Nejen nad jeho starostí, ale i nad myšlenkou toho, že bude brzy nosit mé příjmení. ,,Neboj, má toho jen hodně. Brzo se určitě vrátí všechno do pořádku a my jí budeme zase odhánět pro trochu soukromí." Jakmile jsem to dořekl, tak jsem se pustil do jídla i já. ,,Aki ? Co se jít po večeři jen tak projít ?" Zeptal jsem se a on naštěstí souhlasil.
Jakmile jsme dojedli naší skvělou večeři, tak jsme na sebe hodili nějaké pořádné oblečení. Masaru doslova trval na tom, abych si vzal i bundu, takže jsem se po dlouhém dohadování podmanil. Někdy je fakt otrava mít starostlivého přítele. Ruku v ruce jsme opustili pokoj a následně prošli domem do zahrady. Černovlásek nechtěl nikam daleko a ani já neměl energii na nějaké ty túry. Slunce už dávno zapadlo, takže nám nad hlavou svítilo tisíce hvězd a měsíc, který byl téměř v úplňku. ,,Aki..." Řekl z ničeho nic a zastavil se. ,,Ano ?" Optal jsem se s mírným úsměvem a on z kapsy vytáhl nějaký šátek. ,,Potřebuju aby jsi mi věřil." Řekl a já malinko znejistil. Chystá něco ? ,,Věřím ti, ale i tak se mi to moc nelíbí." Řekl jsem upřímně a on mi věnoval krátkou pusu. ,,Neboj se, slibuju že se ti to bude líbit." Řekl a následně mi zavázal oči. ,,Vidíš něco ?" ,,Ne." Řekl jsem vážně a ucítil jsem, jak mě pohladil po tváři. ,,Dobře, tak se nech vést." Oznámil a chytil mě za ruce. Cítil jsem štěrk pod nohama, takže mi bylo jasné, že jsme nesešli z cesty. Masaru šel pomalu a kdykoliv bylo něco v cestě, tak mi řekl. Sice jsem neviděl, ale naplno jsem mu věřil.
Byl jsem dost nervózní. Každou chvíli jsem si kontroloval černou krabičku ze sametu, která mi ležela v kapse. Už z dálky jsem viděl náš osvětlený altánek, kde ještě stála Cel a upravovala nějaké květiny. Ve chvíli, kdy jsem si jí všiml, jsem na ní s úsměvem ukázal palec nahoru a ona s kývnutím odešla. Po cestě mi na jeden keř položila sako, které jsem si vzal když jsme šli s Akirou kolem. ,,Už tam budeme ?" Zeptal se zrzeček a já se pousmál. ,,Jistě, ještě minutku zlato." Řekl jsem a následně jsem nervózně cuknul ocasem. Co když mě odmítne... ,,Zníš nějak divně, stalo se něco ?" ,,Ne ! Ne, vůbec ne. Všechno je v pohodě." Řekl jsem a i když měl zavázané oči, mohl jsem si představit ten jeho pohled. ,,Tady to krásně voní.... Jsme u skleníku ?" Zamumlal Aki, jelikož tady bylo plno květin od Cel. ,,Uvidíš. Tady se posaď." Řekl jsem a opatrně jsem ho navedl tak, aby si mohl pohodlně sednout na lavičku. Hodil jsem na sebe sako, vytáhl krabičku a nervózně si prohrábl vlasy. Už jsem si chtěl kleknout, ale on měl furt zavázané oči. Nejradši bych si propleskl...
***
Zlatíčka moje, blížím se k takové pomyslné hranici tohoto příběhu (ještě zdaleka nekončí, to se nebojte)
no a plánuju ASK na zítra. Je to z ničeho nic, omlouvám se, ale chci vše vyjasnit, dokud se to nezačne víc motat 😅
Takže pokud máte jakoukoliv otázku na následující charaktery, ptejte se ^^
Masaru, Akira, Celestie, Masarovi rodiče, Sami a další. Stačí napsat jméno a já na to zítra odpovím ^^ (Nejdu do práce, takže kapitoly vyjdou normálně ráno, ale pokud bude málo otázek, tak vyjde ASK později toho dne)
Díky za pozornost❤