Ráno mě probudilo slunce svítící do našeho pokoje. Jen jsem nespokojeně zabručel a přetáhl si přes hlavu kus deky. Najednou se ozvalo zabručení vedle mě a já byl zavalen sto kilovým hovadem s ušima a ocasem. ,,M-Masaru... Jsi těžký." Zakňučel jsem, ale s ním to ani nehlo. ,,No tak... Hni se..." ... ,,Prosím..." Když ani tohle nepomohlo, prostě jsem ho kousl do ruky, kterou měl u mé hlavy. Konečně s sebou trhnul a probral se. ,,Au..." Zakňučel a promnul si ublížené místo. ,,Dobře ti tak." Řekl jsem trochu nafoukle, ale to už se jeho paže opět obmotaly kolem mě a přitáhli si mě k sobě. Až teď jsem si uvědomil co se tak nějak včera stalo a že jsme tu nazí. I tak jsem ale zůstal ležet u něj v objetí a nechal ho, aby mi jemně laskal krk. Bylo to příjemné a já byl moc unavený na to, abych něco podnikal. ,,Díky..." Řekl z ničeho nic a já nechápavě natočil hlavu tak, abych na něj viděl. ,,Za co ?" Zeptal jsem se a mezitím jsem zkoumal jeho dokonalou tvář, do které padaly černé rozcuchané vlasy. ,,Za všechno." Zamumal a já se pousmál. ,,Jsi jak štěně Masaru." Uchechtl jsem se a otočil jsem se čelem k němu. Pootevřel svá černá kukadla a díval se na mě skrz řasy. Měl je dlouhé a husté, byl prostě dokonalý. ,,Nevím kdo z nás dvou tu má obojek." Řekl s mírným úsměvem a já trochu zrudl. Mám na sobě ten červený. Jelikož mi ho Masaru včera nesundal a já na to byl moc líný, měl jsem ho stále na sobě.
Akira trochu zčervenal a začal se vyhýbat mému pohledu. Palcem jsem mu přejel po hraně koženého pásku a usmál se. ,,Sluší ti, ale další ti kupuju já. Nechci aby se opakovalo to co včera v tom obchodě." Řekl jsem jednoduše a trochu se zamračil, když jsem si vybavil jak někdo osahává mého Akiru. Najednou mě zrzeček pohladil po tváři s úsměvem na rtech. ,,Netrap se tím, ano ? Já tam stejně nechci, necítím se tam dobře." Byl jsem za to rád. Strach o něj se zmenšoval už jen z toho důvodu, že on sám se k ostatním moc neměl. ,,Dobře... Skočím nám pro snídani, ano ?" Optal jsem se a když trochu kývl, tak jsem mu věnoval drobný polibek na rtíky, než jsem se vůbec zvedl z postele a odebral se do kuchyně...Tedy, nejdříve jsem na sebe hodil tepláky.
Všude už pobíhaly Bety a chystaly oběd, zatímco já pokukoval po něčem, co bych jim mohl nenápadně vzít. ,,No dobré ráno, vyspinkáno ?" Ozvalo se za mnou a já se otočil na to blonďaté, šklebící se stvoření. ,,Náhodou jo, co ty ?" ,,V pohodě. Jak tak vidím, tak jste si včera užívali." Nadhodila Cel a já cítil, jak se mi hrne krev do tváří. ,,To jdou ty cucfleky tak vidět ?" Uchechtl jsem se a podvědomě si sáhl na krk, Akira prý nechtěl zůstávat pozadu... ,,Cucfleky ? Ha, děláš si srandu ? Viděl jsi svoje záda ? Zrzek má podle všeho celkem drápy..." Uchechtla se a pak mě plácla po zádech, což celkem zaštípalo. ,,Pojď, schovala jsem vám snídani."