!POZOR trochu delší kapitola!
Doufám, že se vám bude líbit. Děkuju za podporu ❤️
I LOVE YOUU <3
„Tak vstávám a cvičit!" probudil mě křik Klause.
Otevřela jsem oči y uviděla, jak na mě od dveří čuměl Klaus. na chvíli jsem si myslela, že je to Kol. Mýlila jsem se. Klaus na mě podruhé křikl, ať laskavě vtanu, že mám před sebou velkej den. Samozřejmě to říkal ironicky a s jeho typickým úsměvem.
„Teda jestli k tomu, abys vstala potřebuješ svého Romea, tak máš smůlu... s Elijahem odjeli už před nějakou dobou." prohodil.
„Ha ha... moc vtipný. Někdo tady snídal vtipnou kaši." zakřenila jsem se a šla k šatní skříni. Vytáhla jsem z ní rifle a tričko.
Z včerejší noci jsem byla pořád hodně rozhozená. Bojím se, že jsem úplně pokazila vše, co mezi námi bylo. Až teď jsem zjistila, jak moc mi na Kolovi záleží a jak moc ho nechci ztratit.
„Haló, zem volá Stef, haló tolik času zase nemáme..." Klasův smích mě vytrhl z mých myšlenek.
Podívala jsem se na něj pohledem: Aby si dal laskavě odchod. On se jenom opřel o futra dveří a pokračoval v zírání na mě.
„Haló, trochu soukromí!" křikla jsem na něj.
„Víš nevím, jak je to zvykem u vás, ale u nás je slušný říct prosím a děkuji." ušklíbl se.
„Dobře, tak můžeš prosím odlepit své zpocené tělo z mých dveří a dát si laskavě odchod, děkuji." protočil panenkami, nahlas se nadechl, a nakonec se pomalu odplazil pryč z mého pokoje. Ještě, než zavřel dveře, prohodil... „Tvých dveří... hezký, jak sis tady rychle zvykla." usmál se a zavřel dveře.
Když to řekl nahlas, došlo mi, jak už se tady cítím v bezpečí a skoro jako doma. Trochu mě to vyděsilo, ale ten pocit mě hřál u srdce.
Klaus nás vzal s Hope a Freyou na hřbitov. Ano na ten hřbitov, kde jsem mu poprvé ukázala mojí tajnou magii a taky, kde mě kousl ten upír.
„Takže Stefanie, ukaž jim to samé, co jsi tady převedla minule." pobídl mě Klaus.
„Ehm... dobře. Tak jo." zahřála jsem si o sebe ruce a položila je na náhodný náhrobek.
Opět mi začala do rukou a postupně do celého těla proudit červená magie. Spojení jsem přerušila a magii nasála do sebe.
„Tak viděla to už jedna z vás někdy?" zeptal se jich hned Klaus.
Obě měli pohledy upřené na mě a měli otevřené pusy.
„Wau!" řekli jednohlasně.
„Aha, odhaduju, že nejspíš ne." káravě zhodnotil Klaus a vydal se k hrobce Mikaelsonových.
„Klausi, já o této magii vím, ale nikdy jsem jí neviděla naživo. Už jsem o ní hodně četla, ale nikdy jsem neviděla čaroděje, který by toho byl schopný." odpověděla Freya.
„A kde jsi o tom četla. Já tohle v životě neviděla. Takže ty můžeš vysát magii z každé nadpřirozené osoby nebo věci a tím sílí tvoje schopnosti nebo jak to mám chápat..." Hope byla hodně zmatená, nechápala, co se před ní právě stalo.
„Ne, já z toho nesílím jenom můžu... no prostě platí to první, to druhý už ne." zasmála jsem se a upřela zrak na věc, kterou přinesl Klaus z hrobky.
„Co to-..." vyhrklo ze mě.
„To je matčin kámen, že ano?" přerušila mě Freya.
„Správně sestro. To je matčin kámen. Naše matka byla hodně opatrná, věděla, jak hospodařit se svojí magií a náhodou měla stejný dar jako ty. Všechnu magii, kterou někde sebrala uložila do tohoto kamene pro případ, že by se někdy mohla hodit."
„Počkej, minule ses tvářil, že jsi to, co umím nikdy před tím neslyšel."
„Zdání může klamat, lásko." zase ten jeho úsměv.
„Počkat, takže moje babička uměla to samé, co nám teď předvedla Stefanie... proč to tedy neumím taky nebo ty teto Freyo?" nechápavě se zeptala Hope.
„Jde jen o záležitost čarodějek a čarodějů z rodu Magnesů, nemám pravdu?" řekla jsem.
„Správně Stefanie, tohle umí jen Magnus, naše matka a ty. My „obyčejní čarodějové" neumíme čerpat magii z jiných předmětů. Tedy umíme to trochu obejít. Známe podobná kouzla, ale tohle nezvládne nikdo. Kromě vás." vysvětla nám Freya.
„Takže Stefanie, ten kámen je teď tvůj. Ta magie se nám někdy může také hodit." podal mi Klaus kámen. Byl hodně těžký, dala jsem si ho do tašky a tu položila u vchodu do hrobky.
„Kvůli tomu jsme tady, abys jí dal matčin kámen. U toho jsme tady být nemuseli, nebo snad jo?" rychle mu vyčetla Freya.
„Neboj se nic sestro, dneska tu budeš hrát velkou roli. Stefanie mi tady při poslední návštěvě, tedy vlastně první... při té poslední toho moc neřekla" odmlčel se smíchem „no že neumí žádné kouzlo, kromě toho, co vám tady teď ukázala. Proto tady jste vy, abyste jí naučili základní ochranná kouzla a útočná kouzla."
„Opravdu neznám ani jedno kouzlo? Vždyť se tvoje mamka kamarádí s Bennettovou čarodějkou, ta tě jako nic nenaučila?" nechápala Hope.
„Jo, ale Bonnie je v Paříži a po telefonu se kouzla učí docela špatně..."
„Fajn, naučíme tě základy, ale k tomu potřebujeme pár upírů." obrátila se na Klause.
„Samozřejmě to jsem vám už zařídil. Bude vám stačit moje maličkost a tihle ti dva." ukázal za nás, kde už stát Elijah s Kolem.
„Zdravíme dámy." řekl s úsměvem Elijah a postavil nás o za Kola.
Když na mě upřel pohled Kol, nemohla jsem skoro dýchat. Nevěděla jsem, jak to teď mezi námi je.
„Freyo ty máš mě," řekl Elijah „Hope ty máš svého tátu a Stefanie, zkus si poradit s Kolem."
Hlasitě jsem polkla, když řekl jeho jméno. On se na mě pouze usmál a já nejednou cítila úlevu.
„Milý bratříčku, toho Stefanie umí oslabit jinými metodami, to ti uniklo." rýpavě poznamenal Klaus.
Hope s Freyou se jenom potichu uchechtli, s Kolem jsme se na sebe podívali. Viděla jsem na jeho puse lehký úsměv a Elijah nechápavě polkl.
„No tak se do toho radši dáme, co vy na to?!" prolomila to tichu Freya.