Vypráví Anne
Hermiona a já jsme seděly ve společenské místnosti. Bylo na ní poznat, že je dost nervózní, ale já čekala, že mi řekne sama od sebe proč, tak jsem to nechala být.
Jenže tenhle postoj mi dlouho nevydržel, takže jsem se prostě zeptala. "Je tu jedna věc," začala s hlubokým nádechem. "Domluvila jsem si na sobotu schůzku s jedním klukem, abych odradila Cormaca. Ale asi se to protáhne a potřebovala bych, abys mi uvolnila pokoj," podrbala se na zátylku.
"Jasně, v pohodě," mykla jsem rameny a pokračovala ve čtení nové kapitoly knihy. "Počkej to jako vážně? To ti to nevadí?," nechápala. Já jsem jen zakroutila hlavou. Zaklapla jsem knihu a rozloučila se s ní. Měla jsem v plánu vyrazit na hodinu studia mudlů.
"Co máš teď za hodinu?," odchytil si mě Draco. Usmála jsem se na něj, dneska jsem ho ještě neviděla. "Studium mudlů," řekla jsem, ale zamyslela jsem se. "Jsi v pohodě?," naklonil se nade mne Draco a bez odporu mi dal pusu do vlasů. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí:
"nechtěl by sis v sobotu někam vyrazit?"
Draco se lehce pousmál: "to se hodí."
Few days later
Šla jsem za Dracem do pokoje, protože Hermiona mě už potřebovala pryč. Zaklepala jsem a on mě pustil dovnitř. "Tak už mi řekneš kam jdeme?," zeptala jsem se se smíchem v hlase. Draco nic neřekl, jen pro něco šel do svojí koupelny. Přinesl nějaké asi šaty, které byly ještě v obalu. "Anne Grey, půjdeš se mnou na Jarní ples v Prasinkách?," uklonil se galantně.
Vzala jsem do ruky šaty. Byla to jednoduchá smaragdově zelená róba, která měla asi jen dvě vrstvy. Nebyla nějak tězká, spíš to byly hodně lehké šaty. Měly tenká ramínka a hluboký výstřih na zádech a jen o trochu menší na prsou. Délka dosahovala až na zem a stranu levé nohy zdobil dlouhý rozparek. Byly úplně nádherné, strašně moc se mi líbily.
Takže jsem si je na sebe samozřejmě vzala, na hlavě si udělala uvolněný drdol. Draco mi taky přinesl černé lodičky, takže jsem si je nazula. Make-up jsem nechala jak byl a na krk si nasadila mámy náhrdelník. Možná se ti zdá, že ho nosím často, ale alespoň ho z krku sundavám. Má matka ho nesundala nikdy.
Když jsem vyšla z koupelny, Draco na mě už čekal. Měl na sobě jiný černý oblek, než nosil normálně. Tenhle byl víc elegantní a pod ním svítila bílá košile.
"Můžeme?," nastavil mi rámě. "Můžeme," usmála jsem se a přijala jsem ho.
Draco nám ani nemusel zařizovat odvoz, protože se to konalo v Prasinkách. Konkrétně to byl nějaký kongresový dům, ve kterém se nacházel velký gala sál. Na stropě vysel zlatý lustr, celkově byl celý sál zabarvený do zlata. V rohu stál klavírista, který vyhrával a všichni pozvaní na hudbu tančili. Sál byl na tu dobu zařízený velmi moderně a vypadalo to jako nějaké sídlo někoho velmi bohatého.
"Smím prosit?," uklonil se lehce Draco. Cítila jsem se jako princezna a tak jsem svému princi odpověděla ano. On mě vzal lehce za ruku a vedl přímo doprostřed tanečního parketu. A jako naschvál začal klavírista hrát pomalou písničku a celý sál utichl. Zdmi se rozléhal pouze zvuk hrané hudby klavíru. Otočila jsem se k němu čelem. Draco mi položil jednu ruku na bok, čímž si mě přitáhl k sobě ještě blíž. Musela jsem se tiše zasmát. Já mu svou ruku položila na rameno a volné ruce jsme spojili ve vzduchu a s propletenými prsty jsme začali tančit do rytmu hudby.
Nikdy bych to do něj neřekla, ale Draco uměl tančit opravdu velmi dobře. Kromě tradičního valčíku zvládnul i něco rytmičtějšího a párkrát mě zvedl do vzduchu, protočil mě do otočky nebo mě chytil, když jsem jakoby padala na zem. Tanec s ním jsem si opravdu moc užila. V hlavě se mi promítaly vzpomínky na to, když jsem takhle tančila v povinných hodinách tanečních v deváté třídě. Zajímalo by mě, kde se takhle naučil tancovat.
Tohle nám vydrželo pocitově asi hodinu, dokud nám nedošel dech a mě nezačaly bolet nohy z vysokých podpatků. Vůbec jsem to tam neznala, takže jsem se od něj neodlepila ani na krok. Propletl si se mnou prsty a odvedl mě ke stolu s občerstvením. On si vzal sklenku šampusu a já jen malou lahev vody. Oba jsme se smáli, byl to celkově úžasný večer.
Pak k nám ale přišel nějaký muž. Byl nízký, jen o trochu vyšší než já. Měl šedivé vlasy a brýle. Neznala jsem ho, ale vypadal, že má peněz dost podle vzhledu. Musel to být někdo velmi vlivný.
"Pane Malfoyi, jaké to překvapení vás tu vidět," podal si s Dracem ruku. Nechápala jsem to, ale zachovala jsem si suverénní výraz. "Pane předsedo, tohle je moje přítelkyně Anne Smithová. Anne, tohle je předseda rady na odboru pro kouzelné záležitosti, Gallahan Cox," představil nás a já si s falešným úsměvem s ním podala ruku. Ale falešný se ráze přeměnil v pravý, protože mi v hlavě došlo, co Draco řekl.
Tohle je moje přítelkyně Anne Smithová.
To bylo poprvé, co mně někomu představil jako svou přítelkyni. Při vzpomínce na ta slova mě zahřálo u srdce. Jemně jsem stiskla své prsty na ty jeho na důkaz toho, že jsem si všimla a Dracovi neunikl letmý úsměv.
"Pane Malfoyi, za vámi se za chvíli vrátím, ale teď mi dovolte, musím se jít věnovat mé manželce," rozloučil se a zmizel v davu. Okamžitě jsem se na Draca otočila: "takže tvoje přítelkyně jo?" On se na mě ani nepodíval, jen se napil ze skleničky a odpověděl: "a nejsi snad?" Usmála jsem se ještě víc. Když odložil skleničku, druhou ruku jsem mu položila na tvář a otočila mu ji směrem ke mně. V momentě, kdy už se mi koukal do očí tak jsem ho jemně políbila a on mě napodobil.
"Můžu mít otázku?," zeptala jsem se opatrně, když jsme se odtáhli. Draco zakýval hlavou a já spustila:
"ten den, kdy jsi mě představil rodičům...proč jsi jim neřekl moje pravé jméno? Věděl jsi, že Smith už není moje jméno." Draco se pousmál a zadíval se mi hluboko do očí. "Tak zaprvé by to pro tebe bylo moc nebezpečný. Přece jen, dozvěděla by se to média a ty bys pak byla středem pozornosti. Tím pádem by po tobě šli nepřátelé tvých rodičů."
"Takže Voldemort," přikývla jsem. "Neříkej to jméno, ale ano," pohladil mě prstem po rameni.
"A má to nějaké za druhé?," zvedla jsem obočí.
"A za druhé by mým rodičům došlo, že jsi z velmi mocného rodu. Znají tvůj rodokmen, naše rodiny spolu soupeří už přes sto let. Nikdy se nezjistilo, jaká rodina je mocnější." "Takže?," snažila jsem se to pochopit. "Takže by tě donutili si mě vzít," rozesmál se. Já se zasmála taky, ale spíš jsem se nad tím zamyslela.
Byla bych schopná si někdy vzít Draca Malfoye?
————————
Večer ubíhal hezky, královsky jsme se bavili. "Anne musím ti něco říct," zašeptal, když jsme znovu tancovali na pomalou písničku. "Povídej," usmála jsem se lehce a přitáhla se k němu do objetí, které mi on samozřejmě opětoval. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchala každé slovo, které řekl.
"Budu muset na pár dní odjet," začal potichu. Prudce jsem zvedla hlavu tak, abych mu viděla do šedých očí. Těch nádherných očí, do kterých jsem se zamilovala hned první den v Bradavicích. "Proč?"
"To ti zatím nemůžu říct," konstatoval. Já jsem se z objetí odtáhla. "Mě můžeš říct všechno," promluvila jsem tiše. "Taky se to dozvíš, jenom ti to nemůžu říct teď. Prosím, věř mi," pokračoval, ale když domluvil, tak jsem nevěděla co si myslet.
Proč musí odjet?
Co když je v průšvihu?
Můžu mu nějak pomoc když nevím, co se děje?
V hlavě mi to rotovalo na plné obrátky, jako bych zpracovávala všechny informace najednou. "Já ti věřím," fňukla jsem s pohledem do podlahy. Draco se cítil provinile. Lehoučce mě vzal za bradu a zvedl ji nahoru. "Hlavu vzhůru princezno, padá ti korunka."
Musela jsem se usmál a znovu jsem ho pevně obejmula. Vnímala jsem teplo jeho těla, jakoby mě měl zahřívat jen ona. Natočila jsem hlavu napravo, protože mi nabral mou ruku a nasadil mi jeho nejmenší prsten na palec. "Aby se ti po mně nestýskalo." Prsten jsem si prohlížela. Byl na stejné ruce jako ten, který mi dal k Vánocům. Ten jsem nesundavala. Ale tenhle byl větší. Byl šedý a měl na sobě vyryté vystouplým písmem nějaké datum v římských číslech. Byl nádherný. Připomínal mi ho.
"Pane Malfoyi?," promluvil někdo vedle nás. Neochotně jsme se odtáhli. Stál tam ten muž. "Právě jsem měl hovor s panem ministrem kouzelnických záležitostí. Má nové informace o případu Grey," řekl a mě se sevřelo hrdlo. Draco měl stále kamennou tvář, ale já poznala, že ho to odrovnalo. "Jaké informace?" "Před slečnou bych o tom neměl mluvit, ale jde o potomka. Možná jsou i dva, chlapec a dívka. Nevíme to jistě, ale vás otec si vás žádá na ministerstvu," odpověděl. Tohle bylo důležité, ale jak zjistili o mě a Jamesovi?
"Jste si tím jistý?," ujišťoval se Draco. "Jak říkám, zatím jsou to teorie. Ale vás otec je přesvědčen, že nám je pomůžete rozluštit. Ty dvě děti...mohly by být velmi nebezpečné. Jsou silnější, než si myslíme," panikařil muž.
"Budeš na mě naštvaná, když se rozdělíme?," ptal se Draco. Zakývala jsem hlavou: "dlužíš mi tanec." Draco se usmál a rozpojil naše ruce. Najednou jsem se ocitla sama, uprostřed parketu v krásných šatech. Ale to bylo to poslední, co mi vadilo.
Pokud věděl o mě a Jamesovi, možná věděl i o rodičích. Ten ministr by mohl být klíč k odpovědím. Možná bych skrz něj mohla zjistit, co se opravdu stalo. Co tak cenného údajně ukradli? A jak vědí o mé síle? Já žádnou větší sílu neobjevila...
Ten ministr...mohl by mi dát odpovědi. A postarám se o to, abych je dostala.
Za každou cenu.