Za to, že jsem si tak trochu vystřelil z Pansy jsem dostal od McGonagallky dost drsnej trest - musel jsem každej den po dobu dvou týdnů společně s Blaisem a Theem drhnout rejžákama podlahu v sovinci. Díky tomu, že jsem na to nebyl sám, se to docela dalo přežít - s Blaisem a Theem jsme si povídali a užili jsme si u toho i spoustu srandy. Teda aspoň první týden, pak už pro mé přátele trest neplatil, protože nebyli hlavními aktéry Ponížení Pansy Parkinsonové a jen mi pomáhali s přípravou.
Potter byl pořád na ošetřovně a mě to nějak moc nevadilo. Za to jsem si ale začal všímat, že Grangerová je poslední dobou nějaká strašně zamlklá a na hodinách už se skoro vůbec nehlásí. Ve čtvrtek ráno jsem přišel do Velké síně na snídani a ona seděla u stolu Nebelvíru úplně sama a nimrala se v jídle. Že by mělo slavné trio nějaké problémky? Posadil jsem se k našemu stolu vedle Thea a Blaise a nabral jsem si na talíř pořádnou kupu míchaných vajíček. Celou dobu jsem pozoroval Grangerovou.
Dneska jí to obzvlášť slušelo - její zamyšlený pohled, vlasy stažené do ledabylého ohonu...byla krásná. Už jsem si tyto myšlenky přestal zakazovat. Kašlat na otce a jeho posedlost čistou krví. Kašlat na jeho kamarádíčky a ostatní čistokrevné rodiny. Co na krvi záleží? Tento rok se můj názor na toto téma rapidně změnil, halvně díky Blaisovi a Theovi. Ti sice také pocházejí z čistokrevných rodů, ale je jim to šumák. A navíc tu je nádherná a okouzlující Grangerová, do které jsem se zamiloval. Už si nedělám žádné iluze o tom, že je to jinak.
Ze zamyšlení mě vytrhla nějaká dívka, která si sedla vedle Blaise a živě se s ním o něčem začala bavit. Netušil jsem, kdo to je a měl jsem pocit, že jsem ji nikdy dřív v Bradavicích nespatřil, něco na ní mě ale upoutalo.
,,Kdo to je?“ zeptal jsem se šeptem Thea.
,,To je ta nová holka, myslim, že se jmenuje Maeve. Tenhle rok k nám přestoupila z jiný školy, teď nevim jaký, ale Krásnohůlky to rozhodně nebyly.“
Podíval jsem se na ni. Ona dívka měla dlouhé hnědé vlasy, opálenou kůži a piercing v nose. Vypadala přátelsky, ale i sebejistě a nebojácně, což ve mně hned probudilo sympatie k ní. Měla na sobě košili s krátkým rukávem, takže byly zřetelně vidět svaly na jejích rukou. Byla svým způsobem moc pěkná, ale musel jsem s Theem souhlasit.
,,Vypadá, jakoby přistoupila spíš z Kruvalu,“ zasmál jsem se.
,,Nerad bych od ní dostal nakládačku,“ souhlasil Theo. ,,Ale moc nechápu, jak sis jí mohl nevšimnout, vždyť k nám chodí už od září,“ podivil se.
Jak bych mu mohl říct, že mám už od září plnou hlavu Grangerové? Ještě jsem se s tím jemu ani Blaisovi nesvěřil, i když na mě už mnohokrát naléhali. Něco jsem zabručel v odpověď a zvedl se. Rozhodl jsem se, že se s ní seznámím, když už tenhle rok je rokem změny, proč by se z chladného a nepřátelského Malfoye nemohl stát aspoň o setinu příjemnější Draco?
,,Ahoj Maeve, já jsem Draco Malfoy,“ představil jsem se a podal jsem jí ruku.
,,Čau Draco,“ řekla a potřásla si se mnou. ,,Ty seš kámoš Blaise, co? Dost mi o tobě vyprávěl.“
,,Jojo, ještě tady s Theem. Známe se od dětství a teď spolu po nocích drhneme sovinec.“
Maeve se usmála. ,,Jo, Blaise mi to řikal. No, nemáte si dělat srandu ze zákeřnejch mrch. To se většinou nevyplácí.“
Blaise pokýval hlavou. ,,Vlastně za to může tady Draco. Kdyby Pansy už zezačátku, co se o něj začala snažit, řekl, že o ní nemá zájem, vůbec nic by se nestalo. Ale to už je teď jedno, Dracouš má totiž plnou hlavu úplně někoho jinýho.“
Podíval jsem se na něj s otázkou v očích. Blaise přece nemohl nic o Grangerové vědět, nikdy jsem se o ní nezmínil, před ním ani před nikým jiným.
,,No netvař se tak překvapeně,“ zasmál se Blaise. ,,Myslíš si, že jsme si s Theem nevšimli, jak se za Grangerovou furt otáčíš? Občas se na ní díváš i pět minut v kuse. Toho by si nevšiml jen slepej.“
Pootevřel jsem údivem ústa. Tak je tohle normální? Já si celou dobu myslim, jak skvěle před světem skrývám svoje tajemství, a on mi teď do obličeje vpálí tohle.
,,Ale ani se ti moc nedivím Draco,“ ozval se Theo. ,,Grangerová je fakt kus.“
Výhružně jsem se na něj podíval a Theo se rozesmál. Zas mě jen provokoval.
,,Neboj, neboj, vím, že je tvoje,“ začal mě naoko ujišťovat, to už se rozesmál i Blaise.
,,To bych si vyprošoval, Notte,“ pronesl jsem a pak jsem se přidal k jejich smíchu. Vlastně se mi docela ulevilo a byl jsem rád, že to už vědí a nebudu jim muset nic později vysvětlovat.
,,Kdo je sakra Grangerová?“ zeptala se Maeve, která na nás celou tu dobu nechápavě zírala.
,,Tamhle, u nebelvírskýho stolu. S těma hnědejma vlasama,“ ukázal jejím směrem Blaise. Maeve se na ní zadívala.
,,Dobrej výběr Malfoyi. Vypadá sympaticky,“ zhodnotila to nakonec. Postupně jsme se s Theem s Maeve seznámili a celé ráno až do začátku první hodiny společně s ní a s Blaisem prokecali. Zjistil jsem, že Maeve je strašně fajn, stejně jako já je hodně sarkastická a skvěle se s ní povídá prakticky o čemkoli. To ráno jsem si uvědomil, že se vůbec nemám tak špatně, jak jsem si na začátku roku myslel. Po dlouhé době jsem měl pocit, že někam konečně patřím.
...
Po pár dnech se Potter vrátil z ošetřovny a chodil po Bradavicích jako hromádka neštěstí. Nevim, co se mezi ním, Hermionou a Ronem stalo, ale docela mě to začínalo štvát. Zjevně kvůli němu byla Hermiona smutná a neměl jsem z toho celkově dobrej pocit. Harry Zasranej Potter *. Ron Zasranej Weasley**. Měli by se co nejrychlejc usmířit, nebo to budu muset udělat sám, abych ještě vůbec někdy na tváři Grangerový viděl úsměv.
...
Nastal druhý týden mého trestu. Večer jsem se vydal do sovince a drhnul podlahu. Noc byla jasná, ale v sovinci byla strašná zima. Pustil jsem se do drhnutí podlahy a přemýšlel u toho o Grangerový. Jak se jen mohlo stát, že jsem jí zcela propadl? Bylo mi jasné, že ona mi city rozhodně opětovat nebude. Byl jsem pro ní nepřítel, kluk, který jí jen ztrpčoval život a nazval ji mudlovskou šmejdkou. Jak rád bych ty slova vzal zpátky. Jak rád bych celé ty tři roky vymazal a začal od znovu. Bohužel to nešlo.
Najednou jsem na schodech vedoucích do sovince uslyšel kroky a smích. Ve dveřích se objevili Blaise, Theo a Maeve, která v každé ruce držela jednu láhev ohnivé whisky.
,,Co tady děláte?“ zeptal jsem se jich překvapeně.
,,Přišli jsme ti zpříjemnit směnu,“ usmála se Maeve a společně s klukama si sedla na zem, na kterou ještě předtím roztáhla deku. Zahodil jsem rejžák a sedl jsem si k nim. Maeve nechala kolovat lahev a zábava se rozproudila. Skvěle jsme se bavili a byl to jeden z nejlepších večerů mého života. Taky jsem si stačil všimnout, že Blaise začal pokukovat po Maeve, takovým tím jiným způsobem. V jeho očích se dala vyčíst touha a něha. Usmál jsem se. Schválně, jak tohle všechno nakonec dopadne.
Najednou se ve dveřích do sovince objevila osoba, kterou bych tu čekal ze všech nejméně. Byla to Grangerová a v ruce držela dopis. Když nás zahlédl zaraženě zůstala stát. Všichni se na ní překvapeně otočili.
,,Nechceš jít za náma?“ zeptala se jí najednou Maeve. Grangerové se ve tváři mihlo překvapení a udiveně pootevřela pusu. Blaise, který už byl trochu v náladě na ní také zavolal: ,,Jo Grangerová, pojď za náma, bude sranda!“
Hermiona pokrčila rameny a sedla si k nám. Překvapeně jsem na ni zíral, když vzala do ruky lahev a pořádně si z ní lokla.
,,Holka, ty se nezdáš,“ zavtipkoval Blaise a převzal od ní lahev. Grangerová se pousmála a řekla: ,,Když ti život hází pod nohy klacky, dej si ohnivou whiskey. To mě naučil Ron.“
Ron Zasranej Weasley, pomyslel jsem si. Atmosféra se uvolnila a všichni se začali normálně bavit, i s Grangerovou. Jen já jsem zůstal v šoku a nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Žáci Zmijozelu se baví s nejchytřejší holkou z Nebelvíru, která si to sem jen tak v noci nakráčela a začala s náma pít. Bylo to naprosto šílené a ujeté. Otřepal jsem se ze svého údivu a přidal se ke svým přátelům a dívce, do které jsem byl zamilovaný.
Smáli jsme se a pili už tak tři hodiny. S Grangerovou byla opravdu sranda, zvlášť když se dostala trochu do nálady. Bylo vidět, že si všichni večer užívají. Najednou se už značně podnapilý Theodor Hermiony zeptal: ,,Co se vůbec stalo s vašim triem? Přijde mi, že se už nějak moc nebavíte.“
Hermiona po něm střelila pohledem a pak pokrčila rameny. ,,Ron je idiot. Do Harryho jsem byla zamilovaná, nebo jsem si to aspoň myslela, a on mi pak nepřímo řekl, že je zamilovanej do jednoho kluka,“ pronesla a hodila po mě pohledem. Zarazil jsem se. Grangerová a zamilovaná do Pottera? Že mě to nenapadlo dřív. Aspoň, že to sloveso použila v minulém čase. Stejně mě však při jejích slovech píchlo u srdce.
,,Fíha, tak to je nářez,“ řekl Blaise a podal už skoro prázdnou lahev Grangerové, která si z ní pořádně lokla.
,,Už chápu, že to potřebuješ pořádně zapít,“ řekla Maeve a vzala si od ní lahev.
Už si ani nepamatuji, kdy jsme se rozhodli jít spát, ale bylo to rozhodně až po půlnoci. Nikoho z nás nenapadlo, že když v noci z pondělí na úterý budeme pít, druhý den to ve škole asi nebude to pravé ořechové. Hlavně to nenapadlo ani Grangerovou, a to to má být nejchytřejší studentka Bradavic.
Když jsme se ráno úplně promrzlí probudili, mysleli jsme, že už ležíme na smrtelné posteli. Všichni jsme byli pobledlí a vypadali jsme jak upíři. Naštěstí jsme se, díky svědomité Grangerové, probudili včas, abychom stihli vyučování. Bylo zvláštní vrátit se mezi ostatní spolužáky po celé té noci. Bylo zvláštní, stejně jako každý den, pozorovat nevraživost mezi Nebelvírem a Zmijozelem, když jsem večer předtím strávil skvělý čas s Grangerovou a přáteli. Nerad jsem to přiznával, ale začínalo se mi v Bradavicích opravdu líbit.
_____
(*, ** odkazy na nejlepší Lisbeth Salanderovou - Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm)