Nenávist, láska, či pokušení? ✖

18. kapitola - Hermiona

Šli jsme s Ronem na ošetřovnu, podívat se, jak je na tom Harry. Byla jsem hrozně vyděšená. Co když mu to někdo udělal schválně? Přeci jen, je v Turnaji, kam se spousta lidí nedostala, a není mu ani 17. Moc dobře vím, jak někteří lidi dokážou být pomstychtiví. Prosím, ať si mě pamatuje!

,,Hermiono? Za Harrym půjdu jindy, teď mě omluv,“ řekl Ron a přerušil mé myšlenky. Jen jsem nepatrně kývla, pořád jsem byla vyděšená z toho, co se stalo Harrymu.
Jo, a navíc se s Ronem pohádali. Co když si to udělal naschvál? Co kdyby si myslel, že při něm už nikdo nestojí? Ale já jsem tu pro něj přeci byla. Ne jenom teď, ale po všechny ty roky co se známe. Přece si nemohl myslet, že bych byla jako Ron. 

Mezitím jsem došla na ošetřovnu, kde ležel Harry s obvázanou hlavou. Skoro bych ho s tím obvazem a bez brýlí nepoznala. Jenže tenhle rok se zatím nic nikomu nestalo. Proč to vždycky odnese jen Harry? To si ještě neprošel ve svém životě dost?
S povzdechem jsem si sedla na židli a nevěděla co dělat. Jestli něco říct, nebo tam jen sedět a držet ho za ruku, aby si nepřipadal sám.
Říkat něco by bylo asi hloupé, navíc by mě kdokoliv mohl zaslechnout a to já fakt nepotřebovala. Tak jsem ho jen chytila za ruku. Ale jak se sem dostal, když spadl? Musel ho vidět nějaký profesor nebo student. Asi se budu muset zeptat profesorky McGonagallové.

Mohla bych zajít do knihovny a zjistit něco víc o té amnézii. Stejně se Harry asi neprobudí, tak bych to mohla prostudovat. Postavila jsem se.
,,Brzy se uzdrav a pamatuj si na mě s Ronem ano?“ řekla jsem ještě potichu, a poté jsem odešla  do knihovny.

Pozdravila jsem madam Pinceovou a šla si najít něco o té amnézii. Našla jsem si patřičnou knížku, sedla jsem si k volnému stolečku a začala číst:

Amnézie je ztráta paměti zasahující explicitní (sémantickou nebo epizodickou) paměť. Většinou jí předchází zranění.                                                                                                              Rozlišujeme tři druhy amnézie:
1) anterográdní –  neschopnost vštípit si do paměti jakékoliv nové informace a zážitky po úrazu či jiné příčině amnézie.                                                                                                        2)retrográdní – ztráta paměti více postihuje schopnost vybavit si informace a zážitky z nedávné doby, kdežto starší vzpomínky postihuje méně a pomaleji.
         

3)dětská – neschopnost vybavit si vzpomínky z prvních roků života.                                                                 
Dále je vhodné rozlišovat obecně problémy při ukládání do paměti a při vzpomínání na zážitky a informace v paměti již uložené.

Takže to znamená, že by si nás Harry mohl pamatovat. V té euforii jsem si uvědomila, že mě někdo pozoruje. Zvedla jsem hlavu a uviděla Viktora, jak se na mě zamyšleně dívá. Zčervenala jsem a radši jsem sklopila pohled zpět do knížky. Nekouká se na mě Viktor nějak často? Jako musím uznat, že je pohledný, navíc má určitě hezké tělo, když hraje famfrpál profesionálně. Ale nejsem jenom paranoidní? Budu si muset s někým o tom promluvit. Zvedla jsem hlavu, ale Viktor už tam nebyl. Vrátila jsem tedy knížku o amnézii zpátky do police a šla do věže.

Celou cestu jsem přemýšlela o Harrym a Viktorovi.
,,Arbitrium,“ řekla jsem heslo Buclaté dámě a ona se snad poprvé nechtěla bavit, za což jsem jí byla velice vděčná. Je docela otrava, když potřebujete něco důležitého udělat, ale ona se nechce odklopit.
Vstoupila jsem do společenské místnosti a doufala, že tam bude někdo, s kým si o tom můžu popovídat.
Rozhlédla jsem se a viděla Rona, jak sedí před krbem a nic nedělá. Sice to není nejlepší člověk na povídání a závažných tématech, ale já jsem potřebovala názor někoho jiného na celou tu věc.

Sedla jsem si vedle něj.
,,Hele můžu se tě na něco zeptat?“ řekla jsem kapku nejistě.
,,Jasně, na co?“ odvětil.
,,Nezdá se ti, že se Viktor Krum dívá pořád naším směrem?“ nadějně jsem mu položila otázku, avšak on se zakuckal.
,,Nevím nevšiml jsem si“ řekl a uhnul pohledem. No tak nic, budu se muset zeptat Ginny, až ji potkám. Ale stejně mě jeho reakce překvapila. Vím, že je dost nevšímavý, ale takhle nikdy nereagoval.
,,No nic půjdu už spát. Dobrou,“ broukla jsem, když jsem se zvedala.
,,Dobrou,“ odpověděl mi Ron, který pořád nebyl schopný se mi podívat do očí. Pokrčila jsem rameny a odešla.

Vyšla jsem do ložnice, kde nikdo zatím nebyl. Alespoň budu mít koupelnu pro sebe. Když jsem se osprchovala, lehla jsem si a na mysl mi zase vlezl Viktor. Proč se tak divně chová? A proč se divně chová i Ron? No doufám, že se Harry brzo uzdraví. A s touhle myšlenkou jsem i usnula.
_____________________________________

Čau líďové, do světa vypouštíme další kapitolu. Od teď budou nový části každou neděli, tak se tešte za týden na Harryho! 😀🙋
~Zvajdy~