Nenávist, láska, či pokušení? ✖

17. kapitola - Victor

################################

„Skáče králík po trávě,
nese s sebou koláče, koláče, koláče, koláče.
Přichází sem rytíř chrabrý,
jen doufám,
že mě ochrání.
Je to přec můj Harold drahý,
nebo Ronald? T-teda Ron?? Asi jo...
Sakra! Zkazil jsem celou recitální soutěž! No super! A teď ještě přemýšlím nahlas!
Všichni si nejspíš myslí, že jsem kolosální blbec.
A stal jsem se vypravěčem. Najednou na mě začal zírat celý Kruval.“

„Viktore, prohrál jsi celý turnaj tří kouzelníků.“

„To řekl kdo?! A c-co?! V soutěži nebude doufám jeden z úkolů recitovat báseň?! V řeznictví jsem úplně levej! No, a už říkám samé blbosti. Řeznictví?! Ale zase je pravda, že o tom toho taky nevím moc.“

„Ty nevíš vůbec nic.“

„Aha, tak ten kdo mluvil byl Ron. Prosím neříkej, že jsem tě zklamal!! Udělal jsem na něj psí oči.“

„Vždy pro mě budeš zklamáním Viktore.“

„Ne! Ne! NE RONEEEEEEEE!“

################################

„Eeeeee-“

„Zmlkni."

„Jo, aha. Sorry Borisi, já zapomněl že tu jsi.“

Boris. O něm jsem ještě nemluvil? Jo, no tak to je můj spolubydlící. Je to tak trošku debil, ale je to i můj nej kámoš.

Ještě bych se rád prospal, přece jenom je teprve... Jop, půl osmý. Spánek už nebude. Snídaně v Bradavicích už bude ready. A navíc, kdybych šel třeba až za hoďku, tak je nulová šance že potkám Ha- teda ehm... Rona. No, snad ho nepotkám s tím že ho znovu oslovím Harold.
Ale nejdřív se ještě osprchuju.

Došel jsem na snídani do Velké síně a sedl si ke stolu, který byl nejblíž. No spíš s dobrým výhledem na Rona, který seděl s nějakou holkou. Nejsem s ním nějak moc posedlý? Ne, nemyslím si. Je naprosto v pořádku, když se chcete neustále dívat na někoho tak krásného.

Najednou mi výhled zastínila nějaká učitelka. Vypadalo to, že je nepřišla jen tak pozdravit a tak jsem odešel ze síně.

Poněvadž jsem věděl že tady mají čtyři koleje: Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel, tak někde musely být i společenské místnosti. Lidi co seděli u stejného stolu jako H-Ron měli na sobě červeno-zlatý kravaty. To je myslím Nebelvír. A navíc, proč by to v mém snů jinak ohnivý pohár křičel. Jako, už si připadám jako stalker.
Ne Viktore, jenom se chceš rozhlédnout po hradu a hledat při tom místo kde je ten kluk nejčastěji.
V pohodě.

Nechci se nikoho ptát. Tak budu prostě bloumat a hledat.
Šel jsem nějakou chodbou, když najednou...

„Ehm - Ahoj.“
Omg, omg, omg!!!!! To je Ron!
„Ahoj, co tu děláš?“
Snažil jsem se tvářit naprosto v pohodě a cool, ale myslím že mi to moc nešlo.
,,Chtěl jsem se zeptat - no... jak se máš a tak.“
On se o mě zajímá!
„Já se mám docela dobře.
A ty?“
To je celkem trapná konverzace.
,,Jo, ujde to.“
Nevěděl jsem co říct. Možná to na co myslím celý den.
,,Promiň Rone, za toho Harolda. Kdybych ti vysvětlil, jak to vlastně celé bylo, a proč jsem tě tak oslovil, stejně bys mi nevěřil.“
,,Jo, to je v pořádku, nemusíš to vysvětlovat.“
Už jsem měl fakt nervy v kýblu. Rychle jsme se rozloučili a odešli.
Mám pocit, že jsem při naší "konverzaci" zrudl jako rajče, nebo jako humr co se vaří. Moje přirovnání jsou fakt super.

Nevěděl jsem kam Ron mířil, a tak jsem radši odešel zpět na loď. Třeba se ho zeptám, až budu schopen si s ním jednou normálně popovídat.

Boris byl v pokoji a četl si něco o historii Turnaje tří kouzelníků. Myslím že to bych potřeboval spíš já. Naštěstí se tohle ale hned vysvětlilo.

„Hele, kámo, sice bude první úkol... Nevím kdy, ale asi ne úplně nejdřív, ale měl by ses už začít připravovat.“

„Nebo bychom mohli normálně jít na hodinu se učit.“

„Hele, jako Karkarov tě propustil pro začátek z nějakejch nepotřebnejch hodin, z předmětů ve kterejch seš dobrej. Chápeš? No a mě jako tvého pomocníka na chvíli taky. Sice jako neexceluju jako ty, ale lepší než nic.“

„Ok, no.“

Co jinýho mi taky na dopoledne zbývá.

S Borisem jsme šli do prázdný třídy, ve které jsme mohli cvičit. Představoval jsem si to spíš jen v oboru kouzel, ale my (teda spíš já) jsme cvičili i fyzičku, i když nechápu proč, když mám tělo naprosto perfektní.

Pracovali jsme celkem dlouho, ale kolem poledne jsem byl už vyčerpaný a tak jsem šel do Bradavic na oběd. Potom chtěl jít Boris zase cvičit, ale já už vážně nemohl a tak jsem se z toho vyvlíkl s tím, že půjdu do knihovny studovat kouzla jen teoreticky. Což byla pravda.

Dostal jsem se tam jednoduše. Prostě jsem poslouchal lidí kolem a ty, co říkali že se jdou učit, jsem sledoval s předpokladem, že jdou tam kam chci i já. Holt jsem asociál a nedokážu se prostě zeptat.

V knihovně jsem si našel nějaký knihy a sedl si ke stolu. Když v tom jsem spatřil tu holku, co seděla ráno s Ronem. Najednou jsem začal přemýšlet. Seděli přímo vedle sebe. Nemají spolu něco? Jako třeba vztah?
Pořád jsem se na ní díval a nedokázal jsem odtrhnou oči. Hezká je, to musím uznat. Vlastně až moc hezká. No sakra. Teď se na mě podívala. Rychle jsem sklopil oči a začal si jakože číst knížku, kterou jsem ani neměl otevřenou. Co když řekne Ronovi že si myslí, že jsem pošuk?

Radši jsem si knížky vypůjčil a rychle zmizel zpátky na loď.

_____________________________________

Ahoj, omlouváme se zas a znova, za to, že vyšla kapitola tak pozdě. Jelikož jsme na gymplu, musely jsme se na konec roku hodně učit a o prázdninách jsme se skoro neviděly, tak nám snad odpustíte...Děkujeme za přečtení a uvidíme se u další kapči z pohledu Hermiony, která vyjde BRZY!!!
Z+V+A+J dy🔥