Nenávist, láska, či pokušení? ✖

30. kapitola - Draco

„A nyní vás poprosím, abyste vytvořili dvojice, ve kterých tento lektvar uvaříte. Máte na to dvacet minut,“ řekl Snape potom, co na tabuli načmáral seznam přísad a postup. Měli jsme uvařit lektvar zpomalení. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe, abych si našel někoho, s kým budu ve dvojici.

Nejdřív jsem si všiml, že Blaise okamžitě zamířil k Maeve. Pokrčil jsem rameny a otočil se na Thea. Ten už se ale bavil s Daphné Greengrassovou a vypadalo to, že ve dvojici budou spolu. Sakra, to jsou teda fakt kámoši. Místo, aby byli se mnou, jdou radši nabalovat holky.

Chvíli jsem bezradně stál a rozhlížel se po třídě, abych zjistil, kdo je ještě volný. Po nějaké době jsem si všiml Grangerové, která bezradně stála vedle Pottera s Weasleym, kteří byli spolu. Taky skvělí kamarádi, jak se zdá. Jinak jsem nikoho bez dvojice nezaregistroval. Dokonce i Longbottom si někoho našel, a to už je co říct.

Pokrčil jsem rameny a vydal jsem se za Hermionou. Nic jiného mi ani nezbývalo. I když jsme se spolu teď bavili opravdu často, stále to pro nás bylo maličko zvláštní. Proto jsem z celé situace byl trochu nervózní. Když jsem došel k její lavici, zeptal jsem se: „Ehm, budeš se mnou ve dvojici?“

Otočila se na mě, usmála se a přikývla.

„Jasně, ale půjdem asi k tobě do lavice, tady bude Harry s Ronem.“

Jak to dořekla, Ronald mě probodl nevraživým pohledem. „Co tady děláš Malfoyi?“ zeptal se znechuceně.

To je hajzl. Nechá Hermionu samotnou a ještě má tu drzost se ptát, co tady dělám?

„Rone, nech ho sakra bejt,“ řekla mu nakvašeně Grangerová. Musel jsem se pousmát, bylo to od ní fakt milý.

„Pokud vim, Weasley, nejsem to já, kdo nechal Grangerovou bez dvojice. Takže radši pokračuj ve strouhání skvorejše a hleď si svýho, jo? A nezapomeň dohlídnout na svýho kámoše, aby se nám zase při dalším úkolu nezranil, všechny by nás to hrozně mrzelo.“

Dobře, to jsem asi trochu přehnal. Weasley okamžitě vyskočil na nohy a zaťal ruce v pěst.

„Nech toho Rone, nestojí to za to," domlouval mu potichu Potter. Ronald si naštěstí zase sedl a my jsme s Grangerovou co nejrychleji odešli k mé lavici. Poté jsme se pustili do přípravy lektvaru.

Musím říct, že to Hermioně šlo fakt dobře, a zanedlouho jsme společnými silami lektvar dodělali. Jakmile jsme měli hotovo, rozhlídl jsem se po třídě a zjistil jsem, že jsme první dvojice, která lektvar dokončila. Snape už k nám mířil, aby ho zkontroloval.

Když procházel uličkou mezi lavicemi, naše pohledy se střetly. Díval se na mě s otázkou v očích a pak střelil pohledem k Hermioně. Pokrčil jsem rameny a odvrátil od něj pohled. Hlavně, aby si mě nevzal po hodině na „pohovor" k sobě do kabinetu...

„Tak se na to podíváme," pronesl dramaticky, když došel k naší lavici. Poté nabral trochu lektvaru do zkumavky a vylil ho na mravence, který rychle pobíhal v maličké kleci, co držel v ruce. Mravenec okamžitě zpomalil. Snape se na nás obdivně podíval, ale hned zase nasadil svůj ledový výraz.

„Výborně, skvělý výsledek. Deset bodů pro Zmijozel," sdělil a poté se zarazil. „Jo a vlastně ještě pro Nebelvír.""

Poté se zase dramaticky otočil, přičemž jeho plášť zavlál ve vzduchu, a odkráčel zpět ke katedře. Podíval jsem se na Hermionu a málem jsme oba vyprskli smíchy.

„Snape je fakt drama queen, co?" zašeptal jsem směrem k ní.

Se smíchem přikývla. Za chvíli ale zvážněla a podívala se mi do očí.