Nothing more

Babi

Dala jsem mu pusu na hruď, potom na krk, čelist, tvář...když jsem se však natahovala k polibku, slyšela jsem dole bouchnutí dveří.

Odtáhla jsem se od Jasona, rychle vystřelila z postele a běžela okamžitě zamknout dveře.

,,Kdo to je?" Zeptal se nejistě Jason.

,,Jak to mám asi vědět" řekla jsem naštvaně.
Protože jsem se bála a když se bojím, tak jsem naštvaná.

,,To budou rodiče, ne?"

,,A co by tady asi teď dělali, říkali mi, že přijedou dneska dýl" odcekla jsem mu ,,půjdu se tam podívat" přešla jsem k posteli kolem které se všude válelo moje oblečení.

Nasoukala jsem se do světle modrých kalhot, černého trika a přesto jsem hodila černý svetr.

Podívala jsem se na Jasona, ten si mě i přesto, že je dole bůh ví kdo a může nás teď kdykoliv vyhmátnout a celé tohle utnout, prohlížel a v očích měl přesně ten jeho záblesk toho, že by mě tu ohnul ještě jednou.

,,Tak já jdu" strčila jsem mobil do zadní kapsy a opatrně odemkla.

Dole už, když jsem vyšla na chodbu bylo slyšet nějaké šustení.
Nebo spíš jakoby někdo něco přenášel sem a tam.

,,No skvělý, až mě tam dole někdo sejme, jsem zvědavá co ten bude dělat" řekla jsem si nahlas pro sebe.
Tím "ten" jsem myslela Jasona.

Protože jak ho znám, bude čekat nahoře, potají v pokoji dokud zase nepřijdu.

Sešla jsem opatrně dolu, ještě než jsem ale sešla poslední schod, slyšela jsem vedle sebe dost intenzivní a přesto až moc známý hlas.

,,Ahoj beruškooo" křikla mi do ucha.

Podívala jsem se do leva odkud hlas pocházel.

,,Ahoj babi" řekla jsem vyděšeně.

Babička žije celý život v Kanadě.
Jezdila jsem tam jako malá poměrně dost a každé Vánoce jsme trávili tam, protože nic krásnějšího než vánoční Kanada už asi není.

Ve 14 let jsem tam už nejezdila ani na Vánoce, jenom ob rok a naposledy jsem ji viděla asi před dvěma roky.

I když jsme se dlouho neviděly, vzhledem k té dálce jsme se vídaly poměrně často.

A teď tady proti mě stojí, v Kalifornii o které řekla, cituji "tam už nepoletím, ani kdyby mi za to měl někdo zaplatit", drží mě spokojeně za tváře a je šťastná, že mě vidí.

,,Co tady děláš?" Byla hned první otázka, kterou jsem na ni vybalila.

,,Chtěla jsem vás překvapit, neviděla jsem vás už skoro dva roky a Vánoce jsou za dlouho, tak jsem tady" začala se smát.

Bylo mezi námi chvíli ticho ,,co jé? Ty vypadáš jako když nemáš radost" chytla mě za ruce a začala s nimi třást.

,,Mám, mám velkou radost, akorát jsem překvapená, a taky mám návštěvu, kterou bych měla propustit domu" řekla jsem opatrně.

S babičkou jsem měla vždy velké pouto, možná pevnější než s mámou, takže Jasona by mohla vidět.

,,Nějakého kluka?" Nadzvedla obočí.

Jen jsem mlčky přikývla a ona se rozzářila.

,,Tak ho ukaž" poplácala mě po zadku, když jsem se k ní otočila zády a rozešla se nahoru.

,,Nechám ho jenom jít, nebudu ti ho tady vystavovat" zasmála jsem se.

Vpadla jsem do pokoje.