Nothing more

ívtsnetohět- pozpátku

Tak co ty budiky? Nastavili jste?😀
Jen Vám chci říct, že tadle kapitola možná je jak klišé a jak "nečekané a originální" ale posuďte sami😁

Jó a ten nadpis si přečtěte po zpátku, vše Vám asi hned dojde😁

Sedla jsem si na roh záchoda začala přemýšlet nad tím co špatného jsem snědla.

Večeře- což byl salát, mi rozhodně nemohlo ublížit.

Má kocovina ještě z pred před minulého dne je taky pryč.

Tak co se děje?

Jaxon

,,Už mě to fakt nebaví" slyšel jsem křik ze zhora.

Veděl jsem, že řve Scooter, poznám jeho řev.

Ale na koho řval, to už jsem nevěděl.

Proto jsem se sebral a šel jsem zkontrolovat co se tam děje.

Dech se mi opět zatajil, když jsem viděl Jasona jak leží v posteli. Jeho oči a ruka, kterou si držel, mi dala jasně najevo, že jeho "hraní s drogy" se stala závislost.

Jeho nažloutlé oči, zničeny pohled, opíchaná ruka a chování nám všem potvrdilo, že je v drogách až po uši.

,,Je to všechno kvuli ní a zkus mi tvrdit, že ne!" Scooter opět pokračoval v jeho nadávkách.

,,Já ti říkal už minule ať se na ty kurvy vysereš, podívej se na sebe".

,,April není žádná kurva" jeho unavené já se probudilo.

,,Zkus ještě takhle dále pokračovat a sem už se nevracej" řekl mu Scooter do obličeje a chtěl odejít, ale ještě dodal ,,zkus dopustit, aby se o tom že mám drogy v baráku, někdo dozvěděl a uvidíš ten bordel" teď už definitivně odešel.

Lehl si znovu unaveně a přizavíral oči.

Až na něj přestane působit tenhle dojezd, bude chtit další a další, protože u něho se abstinenční příznaky projevují už po jedné dávce.

*o dva měsíce později*

April

Má hlava byla zabořená v záchodové míse.

Už jsem začínala být lehce naštvaná a nervózní.

Přešla jsem za Lucasem,
s kterým už dva měsíce zase chodíme. Jsem s nim ohromně šťastná.

Moje srdce jako kdyby zase poznalo štěstí.

S Jaxonem si voláme a stále si píšeme, ale jak se má Jason o to už se nestarám.

Jediné v co doufám je, že už žádné drogy v jeho životě nehrají roli.

,,Lucasi?" Usmála jsem se na něj.

Teď jsem opravdu potřebovala být sama, proto moje herecké schopnosti musely být fakt herecké.

,,Potřebuju ještě dneska něco zařídit, vadí když se uvidíme zítra?" Přešla jsem k němu.

,,Nevadí, zítra tě vyzvednu a pojedeme za Ashley" zítra máme totiž velkou Ashleyinou oslavu narozenin.

Přikývla jsem, usmala jsem se na něj a dlouze ho políbila.

A on s úsměvem na tváři odešel.

Čekala jsem tak deset minut a potom vyrazila do lékárny pro věc, která mě musí v něčem utvrdit.