Nothing more

Seber se a vypadni

Vrátila jsem se domu kolem půl noci.

Myslela jsem si, že mamka bude už spát, takže jsem maximálně opatrně a potichu odemkla a poté zavřela dveře.

Jenže mamka byla pořad vzhůru. V kuchyni kde se svítilo se ozval  křik.

,,Pojď sem" nakázala mi a já tak udělala.

,,Takže pobíhání po policii a placení kauce svého přítele? Myslela sis, že já jakož to tvoje máma tebe, nezletilý holky se todle nedozvím, nebo co? Od ty doby co ho znáš, tě nepoznávam. Tvoje plakání po nocích, nebo tvé uplakané příchody po škole. Tvé modřiny po celém tvém těle. Propadání předmětů ve škole a teď placení kauce?! Kde si na to sakra vzala peníze a proč si to za něj platila?" Křičela po mě.

Slzy mi tekly proudem. Neměla jsem sílu na to ji odpověď.

Ale musela jsem ji odpověď. Kdyby ne, bylo by to ještě horší.

,,Dala mi na to Hailey a zaplatila jsem to za něj protože mi na něm záleží" vzlykla jsem.

,,Kde na to ta holka vzala?" Křičela dál.

,,Od táty, má obří firmu a todle si prý vydělá za pouhý den" utřela jsem si slzy, které rychle vyměnily další.

,,Jo aha. On si totiž nikdo nevšimne, že mu zmizelo sto tisíc dolarů, že?" Ironicky se zasmala.

,,Od kud víš tu částku?"

,,Myslíš, že mi policie volala a řekla mi jen půlku informací?

Teď mi radši řekni. Kluk se dostane do průseru a holka za něj zaplatí kauci, protože ji na něm záleží" opět ironický smích. ,,Já myslela, že když už si todle udělala tak ho aspoň miluješ" křikla po mě snad ještě víc než předtím.

No a já? Tam seděla s ubrečeným pohledem sklopeným k zemi.

,,Tak já ti něco řeknu, April. Ty si okamžitě zabalíš zítra ráno všechny svoje věci a společně se svými problémy se sebereš a pojedeš ke svému milovanému otci. Je to taky tvuj rodič a já tve problémy za tebe žehlila do teď. Navíc se ti u něj přeci líbilo, ne?" Řekla vážně.

,,Mami... to nemůžeš" vykulila jsem po ní oči.

,,Já todle nemůžu! To si děláš ze mě prdel April? A ty můžeš platit kauce prakticky za cizího člověka?!" Opět zařvala.

,,Seber se a vypadni nahoru!" Přikázala mi a já jsem se sebrala a naprosto zdrcená jsem odešla nahoru.

Zavřela jsem za sebou dveře a s opuchlým obličejem jsem s sebou švihla do postele a propadla zoufalému a nezastavitelnému pláči.

**

Ráno jsem se probudila s nateklým obličejem na křik mamčina hlasu.

Věci už jsem měla dávno zabalené.

,,Je půl jedenáctý. V půl 5 odpoledne ti odlétá letadlo, takže máš čas se se všemi rozloučit a ve škole to za tebe zařídím" mrkla na mě a s hlasitym bouchnutím dveří odešla pryč.

Jako by se s moji mamky stal nějaký ďábel.

Chápu, že jsem za poslední čtvrt rok udělala ohromně šílených věcí, že se bála co semnou je, nebo nechápala proč všechny tydle věci dělám nebo jsem udělala, ale stejně i přesto, by se moje máma ke mě takhle nechovala.

Vzala jsem mobil a poslala jak Jasonovi tak Hailey stejnou sms: Dnes odpoledne se stěhuju k tátovi, máma zjistila co se včera stalo. Chci s tebou prožít poslední krásný den, za hodinu se sejdeme u nás doma. S láskou, April.

Nechci ani vědět co na to řekne Jason nebo vlastně i Hailey. 

Nevím co mám zase dělat. Proč se todle děje zrovna mě?

Jason

,,Sázím na to, že to vyhrajou naši, Švédsko dneska ještě zapláče" zasmal se Jaxon.

,,To je snad jasný, ne?" Prohlásil Fredo.

,,Jasone? Můžeš na chvíli?" Přišel do obýváku Scooter.

Bezjakýchkoliv slov jsem se zvedl z pohovky a šel za ním do kuchyně.

,,Co je?" Kývnul jsem k němu hlavou a on mi podal do ruky telefon.

,,Promiň, že jsem se podíval, ale včera jste se spolu nerozloučili zrovna nejlíp, tak jsem byl zvědavej co ti napíše a todle jsem nečekal".

Dnes odpoledne se stěhuju k tátovi, máma zjistila co se včera stalo. Chci s tebou prožít poslední krásný den, za hodinu se sejdeme u nás doma. S láskou April.

Přečetl jsem si od ní zprávu a nejistě se podíval na Scootera.

,,Kolik je hodin?" Vyjekl jsem.

,,Měl bys jet" přikývl a já ihned jel za ní.

Nepojede pryč. O to se postarám.

Hailey

Ihned co jsem si přečetla zprávu od April, sebrala jsem se okamžitě jela za ní, i když jsme se měly sejít dýl.

April

Seděla jsem vedle Hailey v posteli, obě dvě jsme na sebe bezeslova s mokrýma očima koukaly a nic neříkaly.

Vlastně jsme ani nevěděly co si říct.

,,Rada bych, aby si na mě nezapomněla. Víš, že do dvou měsíců zase přijedu, ale rada bych, aby se nic neměnilo" utřela jsem si slzu.

,,Ap..." přerušilo Hailey hlas, otevření dveří ve kterých stál Jason.

Vyskočila jsem z postele a skočila mu kolem krku.

Proč, když ho tak moc nesnáším, ho tak moc miluju?

,,Jasone" zašeptala jsem mu do ucha ,,já nemůžu odjet"...