Nothing more

Na skok na Floridě

O 2 týdny později

Měla jsem špatnou náladu.

Hodně špatnou náladu.

Vlastně nevím zda byla špatná, nebo naštvaná, že musím zpátky k tátovi.

Zasedla jsem vedle Jasona, na místo spolujezdce a on se rozjel.

Celou cestu jsme nic neříkali. Možná to bylo tím, že na mě byl trochu naštvanej, že jedu zpátky domu, nebo, že jsem mu vymluvila ten odjezd semnou a donutila to zůstat tady.

,,Tak se měj hezky" řekla jsem mu a vzala si od něj svoje věci.

,,Ty taky" dal mi pramínek vlasů za ucho a políbil mě.

Usmála jsem se na něj a do ucha mu zašeptala "Jako April Jasona,,.

Zasmál se a přikývnul.

Otočila jsem se k němu zády a s letenkou v ruce jsem si to namířila k letadlu, který mělo každou chvíli odlétat.

-
Let proběhl bez problému.

Celou cestu jsem poslouchala svůj playlist, který jsem včera večer narychlo sestavila.

Před letištěm jsem si chytla taxi, který mě odvezlo domu. Protože jsem tátovi nedávala vědět kdy přijedu.

Zaplatila jsem, vystoupila z auta a se svou špatnou náladou, která se absolutně nezměnila, jsem vešla do baráku.

,,Tati?" Zakřičela jsem do domu.

Nikdo se neozýval, tak mě napadlo, že není doma nebo mě jen neslyšel.

Bohužel byl doma. A ne sám.

V kuchyni seděl s mámou u jednoho stolu a oba na mě zírali.

Nevím jestli mě překvapilo víc to, že spolu vůbec sedí u jednoho stolu, nebo, že je mamka na Floridě.

No každopádně, její návštěva rozhodne měla nějaký význam.

,,No, slečna Brownová se dostavila domu?" Řekla ironicky máma.

Nadzvedla jsem obočí.

,,Tak co Jason? Dobrý? Má se fajn?" Zeptala se znovu máma.

,,Nebyla jsem..." skočila mi do řeči.

,,Tak o tohodle se vůbec nesnaž. Myslíš, že máme s tátou na čele napsáno, že jsem kreteni? Navíc, kdyby si byla trochu inteligentnější, zamaskovala by sis nějak ty cucfleky na tom krku, který vidíme až sem" mrkla na mě a dal pokračovala.

,,Takže Aprilinko. Vem si věci a vypadni k němu. Když tě to k němu tak hrozně táhne, tak  jeď zase zpátky. A až se na tebe vykašle, tak mě v Californii nehledej".

Rozhlédla jsem se, kolem ní byly dva kufry.

,,Prodala jsem barák. Jsme s tátou zase spolu" na vteřinu se na něj usmala a pak zase spustila.

,,Za tebou, na pohovce máš zbalený věci" vstala a kufr mi podala.

,,Tak se měj hezky. Doufám, že se u něj budeš mít hezky. Někdy můžeš zavolat, když budeš chtit. Ale až spolu nebudete, tak si najdi vlastní bydlení. Budu ti do života držet pěsti" vzala mě za loket a otevřela mi vchodové dveře.

,,Mami..." nevěděla jsem co ji k tomu říct.

,,Snad máš kam jít, ne?" Zasmála se a zavřela za mnou, bezjakékoholiv pozdravu, dveře.

No a já stala před barakem, s taškou na rameni a s kufrem u nohy.

Měla jsem teď na výběr dvě věci, buď pojedu zpátky do Californie k Jasonovi, nebo pojedu k Ashley.

Nakonec jsem se rozhodla a snad dobře.

**

,,Pane bože, April" vyjekla na mě Ashley, hned co mi otrevřela dveře.

Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že bydlí pořad na stejné adrese.

,,Ahoj Ashley" usmála jsem se.

Na nic nečekala a objala mě. Avšak zarazila se, když nám v objimání vadil můj kufr.

,,Stehuješ se ke mě?"

,,Ne, mamka mě vyhodila" zarazila se. ,,Vysvětlím ti to pak, jen bych u tebe potřebovala apsoň na dva dny zůstat" poprosila jsem jí.

,,No jasně. Můžeš tady zůstat jak dlouho budeš potřebovat" řekla a pozvala mě dovnitř.

Absolutně nic se u nic nezměnilo. Jen ten "hluk" byl trochu jiný.

Ashley měla dva sourozence a bydlela s nimi i babička.

,,Kde máš rodinku?" Zasmala jsem se.

,,Jsou v Karibiku, no a babi umřela" řekla potichu.

,,To mě hrozně mrzí, měla jsem ji ráda" pohladila jsem ji po rameni.

,,Já taky. Ale nebudem na to myslet, zbytečně by jsme smutněly".

,,Souhlasím" usmala jsem se a rozešla se za ní do pokoje, kde jsem si dala všechny svoje věci.

,,Jaktože tě sebou nevzali?" Nadzvedla jsem obočí.

,,Jezdila jsem tam s prarodiči furt a tak mě to už nebaví. Navíc jsem tu musela zůstat kvuli škole. Ale spíš mi řekni ten tvuj příběh" kývla ke mě hlavou a já spustila cely svůj příběh, proč tady vlastně jsem.

,,Koukám, že sis v životě splnila všechny průšvihy" zasmála se.

Taky jsem se zasmála.

,,Jen nechápu, proč si s ním za prvé takhle pořad stála, když tě mlátil a ubližoval a za druhé proč si s ním zůstala a vybrala sis jeho před rodinou" Nadzvedla obočí.

,,Nedokážu to vysvětlit. Musela by si ho znát osobně. Umí se ke mě taky chovat strašně hezky, dokáže se semnou bavit o kravině. Miluje na mě každou blbost a já zase na něm. Prostě ho miluju, víš Ashley a nedokážu bez něj nějak být" vysvětlila jsem ji.

,,No a po těch dvou dnech u mě se k němu chceš vrátit?" Zeptala se.

,,Ano" přikývla jsem.

,,A když se nedej bože rozejdete?"

Pokrčila jsem rameny. Tím jsem jí taky dala jasnou odpověď, že budu asi úplně ztracena a budu žebrat na chodníku o par drobných.