Nothing more

Křehká duše

Ještě než začnete číst Vás na minutku zdržím😄 Pokud máte Twitter a Váš život závisí pouze na tom, abyste viděla buď poprvé nebo po druhé (třeba i po padesáte) Justina, tak se zapojte do #justincomebacktoprague🇨🇿- označte k tomu Justina a Scootera, klidně i Hail, Yael... čím více lidí, tím více budou naše duše v klidu spát, že jsme apsoň něco pro jeho návrat k nám udělali.
Toč vše, pokračujte dále😄

Jason
,,Nic za tím nehledej. Prostě jsme si jen užili" zašeptal jsem ji těsně u rtů a pak ji tam zanechal mokrou stopu.

,,Hlavně to neříkej April" zalekla se.

,,Co je mi po tom" otočil jsem se k ní zády a odešel pryč k autu.

Celou cestu jsem přemýšlel jak to bude doma probíhat a co si zase všechno vyslechnu.

Nepříjemně jsem si oddychl, když jsem dojel před dům.

Zaparkoval jsem, klíčky strčil do zadní kapsy u kalhot a šel do baráku.

,,Čau" houknul jsem do obýváku.

,,Čus" odpověděli zamlknutě zpátky.

Nebyl mezi nimi Jaxon a ani se nedivím. Jejich nálada odpovídala tomu, že se pohádali a Jaxon odjel někam pryč.
Jde v šlépějích svýho bratra.

Pousmál jsem se nad svou myšlenkou a běžel do pokoje za April.

Když jsem neochotně otevřel dveře, protože už jsem si představoval ten jeji nepříjemný oblicej, jsem byl překvapenej.
Nebyla tam.

Trošičku jsem se lekl, protože vyhrožovala s tím, že se vrátí domu.

Sebehl jsem rychle schody dolu a namířil si to do obýváku.

,,Kde je April?" Zvýšil jsem hlas.

,,Jdi zpátky do pokoje a přečti si ten dopis co máš na stole" řekl Scooter a já tak udělal.

Na stole fakt nějakej dopis byl.

Můžeš být naštvaný jak chceš Jasone. Ale musela jsem odejít. Nebudu ti tu hrát na city, za A) to nesnáším a za B) by to s tebou stejně nic udělalo. Ale my jsme se nejspíše nikdy nemeli potkat. Nikdy jsem nebyla tím co si ze mě udělal. Nikdy bych nikomu nedovolila mě uhodit, nikdy bych za nikoho neplatila kvuli tomu, abych mu pomohla od problému. Nikdy bych s nikým nebrala drogy a nikdy bych kvuli klukovi nelhala vlastní rodině. Je mi ze sebe trosku smutno. Ale nejvíc mi je smutno z tebe. Vím, že nejsi špatný člověk a to co děláš je nějaká záminka. Mrzí mě, že jsem nikdy nezjistila jaká. Ale už nemám dál chuť a sílu to zjišťovat. Miluju tě. A právě proto jsem odjela.
Měj se hezky!! Užívej si tak jako předtim a dávej na sebe hlavně pozor. Snad si na mě občas vzpomeneš, v dobrým samozřejmě. A slib mi, že tu podmínku nějak nepromarníš. Nedělej blbosti. Pa.
April <3

Pořádným opakovaným mrknutím jsem zahnal smutek v mých očích.

Tak todle je hnusnej pocit.

Píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněl kde všude už by mohla být.

Znovu jsem sebehl schody dolu a klíč, který jssm celou dobu žmoulal v ruce jsem za nechvilku strkal do zapalování.

,,Kdy odjela?" Vyhrkl jsem.

,,Tak před půl hodinou" řekl Rayen dívajíc se na hodinky.